| |||
Hlavní budova, chlapecký pokoj č.15, učebna L Salazar, Komori, Raiku, Wilda, Butler - všichni v učebně L, Naberius Příchod poslední studentky mne rozhodně nenechá v klidu, ale nezbývá mi než důvěřovat zdejším učitelům. Když vyjde, jen krátce přikývnu a držím si zdravý odstup. Procházka lesem ubíhá příjemně a já jen lituji, že nemám čas se tu chvilku toulat. Třeba je tu zajímavá fauna, nebo flóra. Možná vzácné druhy ? přemítám mlčky, ale to je vše, co si dovolím. Za branou se vystřídáme s jinými studenty a ani tady není moc času na rozhlížení. Zeď, masivní brána a hlavně akademický vzhled budovy působí na mou duši jako balzám. Než, ale kdokoliv stačí, cokoliv udělat. Nahrne se dopředu jako velká voda. Stejně jako většina i já zůstávám komparzistou v této scéně. Když se dívce dostane odpovědi na jídlo, trochu posmutním. Ještě chvíli budu muset vydržet. Správce, alespoň tak působí, vytáhne listinu. Samozřejmě se zeptám na svůj pokoj a také ho požádám o detailnější popis cesty. Ihned potom s díky opouštím prostor u brány. Pokoj najdu snadno. Není veliký, ale to mi nevadí. O to je útulnější. Rád bych vybalil všechny své věci, ale pamatuji na slova o blížící se hodině. Zavřu za sebou tedy dveře a odepnu svitek ze zad. Jedním zkušeným pohybem ho nechám rozmotat na zemi, jako koberec. Přejedu očima po řadě značek a postupně na vybrané přiložím ruku. S tlumeným pufnutím a malým obláčkem kouře se objeví pár věcí. Malá plátěná brašna, dřevěná krabička s kaligrafickými pomůckami a několik menších a středních svitků. Nakonec nechám přivolat i náhradní šaty. Nejsou sice úplně čisté, ale méně děravé. Jinak je to stejný poustevnický oděv modré barvy. Rychle se převléknu a pobalím věci. Srolovaný velký svitek schovám do skříně, ale i to mi přijde nedostatečné. Hodina se blíží a mnoho možností nezbývá. Vytáhnu tedy štětec a inkoust a na jeden z menších svitků nakreslím sérii značek, které jsou v kruhu okolo trochu složitějšího symbolu. Vyjdu ze dveří, které zamknu. Na špičkách prstů se objeví modrá arcana. Lehce ruku přiložím na dveře a druhou se dotknu namalovaných symbolů. Inkoust se začne vsakovat do prstů na jedné ruce a na druhé straně se rozlévá po dveřích. Značka je daleko komplexnější, než byla původně nakreslená. Řady symbolů se roztáhnou a vytvoří diagonály od rohu k rohu. Nakonec se vytvoří ještě horizontální linka. Jejich průsečík je uprostřed dveří, kde je onen složitější symbol. Stáhnu ruku a zklamaně zavrtím hlavou, rozhodně to není má nejlepší práce (18%). Ale budu to přisuzovat hladovému žaludku. Vyrazím rovnou do učebny. “Dobrý večer.“ řeknu téměř neslyšně a vydám se k jedné z předních lavic. Jsou tu spolužáci, kteří jsou tu noví. Sednu si tedy do lavice za kluka (BN49)a vytáhnu menší svitek a krabičku s kaligrafickou sadou. |
| |||
"Nezkusila. Jediné subjektivní na této věci je, jak jste s ní od začátku zacházela," poznamenám s pozvednutým obočím. Skutečně by se neměla pokoušet mi lhát. Jen tím sama utahuje smyčky mých schopností kolem své osoby. "Skutečně Vaše inteligence nedosahuje ani na to, abyste si byla schopna spojit větu ´jestli Vás nenapadlo zeptat se spolužáků, potřebujete hodiny selského rozumu´?" uchechtnu se, protože takhle prostoduchá dívka to v mých hodinách skutečně daleko nedotáhne. "Tato konverzace mohla skončit prostým: Ano, upravím se, omlouvám se za porušení dress codu." Zlehka pokrčím ramenem. "Máte na mysli ty tři minuty první hodiny, než jste se pokusili navzájem pozabíjet?" opáčím na její slova o včerejším dni. Nálada mi ještě klesne, když si vzpomenu na to, že mne vytáhli z posteli předčasně. "Opět se mýlíte. A z Vašeho přístupu nedocházím k názoru, že byste postoupila k pochopení byť o půlkrok. Na začátku našeho rozhovoru jsem Vás varoval." S tím zvednu volnou ruku a mávnu v ní v prostoru. Všechny části její uniformy se zatáhnou, upraví, zastrkají kam je třeba, načež se kravata sama zaváže a pevně stáhne ke krku. Ne tak, aby ji škrtila, ale dost na to, aby jí to nebylo příjemné. V černém dýmu se pak na zlaté kravatě objeví krasopisem černý nápis "retardovaná". Sama si o to řekla. Teprve v tento moment od ní odpoutám na krátký okamžik pohled, abych pokývnutím oplatil pozdrav příchozímu chlapci. |
| |||
Učebna lektvary Naberius "To jsem zkusila, ale pak jsem zjistila že to je subjektivní pocit který se obtížně definuje.“ Dobrá bylo mi to jedno, ale já se vážně snažím, navíc vím co je kravata a je více méně uvázaná, jak by řekl Burt Reynolds nejsme dokonalí. „Ale hodiny selského rozumu by mohl být citlivý název pro místo kam chodí studenti s mentální retardací učit se základní věci, tedy aspoň jsem slyšela že by se tento název měl zavést, jak to souvisí s tímto tématem?“zeptám se vážně bez jakéhokoliv sarkasmu. Už se nezmiňuji o tom že vázat kravatu se učí na hodinách snobů spolu s dalšími důležitými věcmi jako jak se používají kleštičky na chřest a humra a k čemu jsou všechny ty příbory. „Ale já se vás nesnažím přesvědčit, snažím se být upřímná.“ Nebo aspoň více méně, také nečekám že ho přesvědčím, kdybych věděla že nás bude učit Snape tak se někoho na tu pitomu kravatu zeptám. A kdyby mi na základním výcviku řekli že se polévka gazpacho podává studená byl by ze mně generál. Dobrá, teď vážně nepotkala jsem ho už včera? Nakrčím nos a pokusím si vzpomenout, ale ne, toho tarbíka odradil už ten křik. Křičelo se docela často což vím protože tehdy jsem se vždy schoulila. A hodiny jsem prospala, zvláště jedna profesorka měla uspávací hlas. „Myslela jsem že včera to nějakou dobu nařízeno bylo než to bylo zrušené. Ale máte pravdu v tom že jsem udělal chybu že jsem si nezjistila jak důležité je mít správně uvázanou kravatu, což ten los na kterého jste se díval ví.“ Opět mluvím vážně bez známek sarkasmu až se mi vybaví video které jsem viděla, tam také dohlíželi na perfektní ustrojení a dívky které neměly správně uvázanou kravatu seřezali rákoskou, ale to bylo v Číně. Byla to Čína? To je teď jedno brzy se dozvím jak je důležité si vázat spravně kravatu že to je jeden z pilířů ... čeho vlastně? |
| |||
Hlavní budova- Učebna lektvarů Když se k nám přidá i poslední člen, tak vyrazíme na cestu, z hlavní budovy vyrazíme rovnou do lesa. Cestou si prohlédnu i poslední přírůstek. Dojdeme k bráně, která se nám otevře a mineme se s jinou skupinou, která odchází. No, snad to nebude tak horké. Vejdeme dovnitř a zde na nás čeká osoba. Ta nová se procpe mezi náma. Jen ať jde, aspoň zjistím nejaké informace. Jak nám sdělí informace, zeptám se ho na pokoj, a vyrazím raději hned na hodinu ať, nepřijdu pozdě. Jdu podle instrukcí až do učebny. Jak vejdu dovnitř, všechny pozdravím. “ Hmm, zdravím. A přeji všem krásný večer.” Najdu si klidné místo, kde se usadím (BN47) a pozorně si prohlédnu studenty a pana profesora. |
| |||
Ošetřovna-Za školou Když dokončím své kouzlo a vidím, že bylo úspěšné, mám z toho radost. Poté jsme rozhlasem požádáni, abychom opustili školu a léčitel nás pobízí, ať jdeme. Vyrazím ven z budovy za školu ke skupince. Jakmile dorazím na místo, hledám Maxe a Luise. Po chvilce ke mě dorazí Luis a mě se uleví, když vidím, že jsou v pořádku a hledím jak profesoři opravují školu. Luis mi položí otázku, podívám se na něho. “ Šlo to dobře. Za pomoci léčitele jsme byli úspěšní.” Vrátím pohled na školu, kterou opravili. “To bychom měli, tak jdeme.” |
| |||
"Co se třeba zeptat těch, kteří jsou perfektně upraveni?" můj pohled na krátký okamžik přeputuje na bílého jelínka, než se k ní pohledem vrátím. "Téměř to vypadá, jako byste potřebovala dodatečné hodiny selského rozumu." Zle se u toho pousměji. Nemám problém jí je nařídit. "Poté to nepoužívejte jako argument, zvláště, když se v tom nevyznáte, jak sama přiznáváte." Poznamenám s lehce přizvednutým obočím. "Neoháněl bych se, být Vámi, také tím, že jsem první profesor, kterému to vadí, když je toto první hodina, kde je povinná uniforma." Opáčím na její slova. Opět postrádá logiku. A tím pádem i také pevnou půdu pod nohama. Nově příchozí pokývnu hlavou v odpověď na její pozdrav a shlédnu do přehledu na stole. Vzhledem k tomu, že v něm není, vrátím se ke svému kárání slečny Wonder. |
| |||
Učebna lektvary Naberius „Přístup?“zeptám se se zmateným pohledem, takže nechce řešit to co ... nebo si to možná schovává do zásoby. Dobrá jedno po druhém, takže jde o tu kravatu. A po kravatě dojde na to že nemám vyčištěné boty a vyleštěné knoflíky. „Já jsem nečekala že to bude potřeba, nebo že bude někdo zkoumat ... uzel, také jsem nevěděla koho se zeptat nebo jestli zde někdo ví co to je kravata.“rozhodnu se to zkusit s upřímností a říct co si více méně myslím. Ano kravata mi přijde zbytečná a nechtělo se mi obíhat všechny a ptát se: Ahoj víš co je tohle a jak se to váže? „Ale já nejsem návrhář aby mně móda zajímala a vy jste první profesor kterému to vadí. Kdybych věděla že vám to bude vadit jednala bych jinak.“ Ano nečekala jsem že bude tak vyvádět kvůli neuvázané kravatě jak jsem to měla vědět? Měla jsem to vědět, ale kdo se zde stará v prvním případě o kravatu, jistě někdo ano, ale bude jich dost? Myslím hodně ... více než pět. Mezitím si mně ten profesor prohlíží a pak se mu rozhodnu odpovědět aspoň částečně po pravdě. „Ale já tam nechodila kvůli předváděnému oblečení.“ Ano není nad to když na přehlídku vtrhnou hasiči, pyrotechnici nebo zásahová jednotka protože jim někdo zavolal že zde hoří, je zde bomba nebo skupina ozbrojených šílenců tu všechny drží jako rukojmí. |
| |||
Hlavní budova - učebna Lektvarů bleskáč, cvoklá, modrásek, klučík, wolfík, všichni v učebně Trochu musím zpracovat příchod té nové. To je vážně extravagantní příchod. Trochu poplašeně se podívám na veveřici, když řekne, že půjde s námi. Ale rozvázali ji a jde volně, tak snad to nebude tak problémové, jak to vypadalo z příchodu. Přeměřím si ji pohledem, když vyrazíme, ale to je všechna pozornost, co jí věnuji. Brána působí skutečně impozantně. Ocitáme se na cestičce k budově. Čekám, jestli se wolfík ujme slova, ale to se magorka protlačí dopředu a dožaduje se věcí dříve, než mu vůbec dá šanci promluvit. Samozřejmě, že se zeptám na jídlo. Když jsme odkázáni až na čas po hodině, není to právě dobrá zpráva, avšak vydržím. Vyučování má přednost! Na nic nečekám a vyrazím rovnou do učebny. První hodina! Nadšená přešlápnu před dveřmi, než zaklepu, po chvíli vstoupím a zastavím se za dveřmi. Uctivě pozdravím osobu za katedrou a potom také celou třídu. Vypadá to však, že je profesor uprostřed rozhovoru se studentkou a tak již tiše usednu do lavice. (BQ47) Z druhé strany, než kotlík odložím svou tašku a vytáhnu z ní notes a tužku. |
| |||
Alyssa "A Váš přístup, očividně," doplním její správnou úvahu. "A to Vám brání se to naučit, nebo někoho ze zkušenějších spolužáků požádat o pomoc?" rozhodím rukou po třídě. "To, že jste tak nevzdělaná v módě, kterou se oháníte, znamená, že budete porušovat školní řád?" Trochu se narovnám a spojím dlaně na stole. Pohled upřený na dívku, může mít pocit, jako kdybych jí hleděl až do žaludku. Stačí mi jen rychlý náhled, abych věděl, jak pokračovat. (120%) Opět se pohodlně usadím za katedru. "A v letech z kterých pocházíte byli ženské kravaty i na módních molech." Pronesu téměř jen tak mimochodem. |
| |||
Sutiny - Za školou Vesa, Kelly, Aryania Kelly se zadaří a já si pohledem měřím okolí, aby někoho nenapadla žádný hloupost. Pak jsme vyzváni k posunu. Držím se obou dívek a měním svou pozici podle toho, zda někoho míjíme či ne. Venku je potom jasná pozice trochu stranou, abychom měli všechny na očích. Vypadá to, že bude i klid a je čas převléci se do uniformy a zamířit na hodinu, když zaznamenám přilétající vílu. Jedním úkrokem ji zastoupím cestu, aby se nedostala až na dosah ke Kelly. Nic k tomu neřeknu, jen po ní hodím varovný pohled. |
doba vygenerování stránky: 1.394161939621 sekund