| |||
Učebna L Alyssa, Tiriatal Démon promluví a já se na něm na chvíli zaseknu pohledem. Jeho podmanivý hlas mi připomíná mou rodovou zemi a jeho vůně mi připomíná hluboký japonský les. Trochu ve mne hrkne, překvapivě příjemným způsobem, když mne nazve kamarádem. Samozřejmě vím, že jen hraje mou hru, a tak si to nedokážu pořádně odůvodnit. To už se na něj strhne pozornost profesora, takže se mi konečně podaří odtrhnout pohled. Věnuji možná až trochu přehnaně vřelý úsměv dívce, když poděkuje. Samozřejmě, že na židli nic není, tady proběhnou úplně jiné věci. Když se usadí, vrátím se na své místo s trochu potutelným úsměvem. |
| |||
Za školou - Učebna L Povolím uniformu je trochu, snad tak, aby to nebylo moc vidět. Přeci jen ho máme na první hodinu, tak by asi nebyl nadšený, kdybych jeho "dokonalou" práci zase pokazil. Ještě chvíli čekám a popojdu si tak, abych mohl pokukovat po skupince kolem Kelly. Když se tam však strhne to kolem víly, které rychle bere do zaječí, je mi jasné, že bych tady neměl dál čekat. Plouživým krokem tedy vyrazím do učebny. Všem, kteří se na mne podívají pokývnu hlavou v pozdravu a učiteli zamumlám dobrého večera. Potom už zapluju do lavice vedle okna, z kterého se zamyšleně zahledím. (BQ55) |
| |||
Za školou Vesa, Kelly, Hillaris Moc daleko se nedostanu než mi cestu zastoupí ten kluk s výrazem který neznamená nic dobrého. Čaroděj ... hrozba ... nebezpečí ... Tyhle myšlenky se mi při pohledu na jeho výraz vybaví a rozhodnu se rychle jednat, zvednu se ze země a pak stáhnu se do bezpečné vzdálenosti, během té doby se soustředím a je vidět jak se zmenšuji na zlomek své předchozí velikosti. Potom nelením a rychle vyletím směrem k obloze dokud nejsem dostatečně vysoko kde kroužím po nepravidelné dráze. No tak uklidni se Ary možná to byla přehnaná reakce ... a možná ne ... Rozhodnu se však že zatím zůstanu na současném místě a v současné velkosti a odtud si toho kluka prohlížím. Kelly možná přišel někdo kdo byl najatý jako její osobní strážce vzhledem k okolnostem které se staly včera a dnes. To by nebylo neobvyklé, mám pocit že jsem už něco zaslechla ohledně té podivné vlády ve světě lidí. Obyčejní lidé si tam volí svého vládce a ten pak jmenuje své osobní strážce s kodexem ochránit nebo zemřít. Ale zpátky k současné situaci i když jsem už klidnější zatím se vracet nebudu a rozhodnu se je sledovat odsud. |
| |||
Knihovna - Venku - Učebna Lektvarů Dobře. Takže znám dalšího člověka jménem. Tedy - anděla. Andělku. Sakra... Uložím si její jméno, i když to možná bude námaha - ale nechci se znovu dostat do téhle trapné situace. Aine se ovšem dlouho nezdrží - a ostatně, když se odkudsi ozve výzva k odchodu z budovy, následuju jí na pozemky. Jelikož je rychlejší, a jelikož profesor pronese dost hlasitou výzvu abychom se příliš nezdržovali, kvačím zase dovnitř. V prvním patře najdu učebnu podle nově obdrženého plánku - je to stejně zázrak, že stihli budovu přestavět v takové rychlosti - a když vejdu, pozdravím dost hlasitě, aby mě slyšeli všichni přítomní a zejména pak profesor. Jelikož nevidím žádnou známou tvář, vyberu si místo víceméně namátkou (BL53), pouze dál od katedry, abych si nenamáhal oči. Teprv když sedím, sháním se, zda tu není někde pero a papír nebo něco podobného. "Trochu pozdě, ale přece." |
| |||
Pokoj číslo 5-za školou-učebna lektvarů Dolly, Zugu To co udělá Dolly dál mě překvapí, ale tím dobrým způsobem. Místo toho, aby na sebe zase převzal něčí zranění, vypůjčí si schopnosti léčitele a pomáhá takhle. Já sám příležitost pomoct žádnou nedostanu a nejspíš je to tak lepší, znamená to, že nebylo potřeba. Dolly se na mě otočí a já přikývnu, že udělal dobře. Pak je nám oznámeno, že se máme všichni přesunout ven z budovy. Jak vycházíme ven, hlídám Dollyho, aby se náhodou nestratil. Ve chvíli, kdy jsme všichni venku, učitelé dostanou hada ze střechy a pustí se do opravy školy. Jakmile jsou s tímhle hotovy, naše oblečení se nám vyčistí a látka u krku se mi převáže do jiného uzlu. Nebylo tohle trochu zbytečné? Dále ještě dostaneme mapy, do které když se podívám, mi vytřeští oči překvapením. Já, já to zvládnu přečíst. Chci si ji více prostudovat, ale potom co si uvědomím, že se jde na další hodinu, rozhodnu se proti. Podívám se na Dollyho a arakkoa. “Měli bychom jít.” a s těmito slovy vyjdu. Při cestě se ohlédnu za sebe, jestli taky jdou, ale pokud ne nijak na ně nenaléhám. Po tom co se dneska stalo, bych se nedivil, kdyby potřebovali chvilku klidu. Když se dostanu do třídy, podívám se po místě na sezení, bohužel ta vzadu, kde bych nejmíň zavazel, jsou už zabrána. Rozhodnu se tedy si vzít místo před okřídleným, ten je aspoň z trojice nejvyšší. |
| |||
Učebna lektvary Tiriatal, Lee Ano mělo by se to tak dělat, ale i často to dělají jenom šprti, ostatní studenti si už na začátku zjistí který profesor je pedant a u něj si dávají pozor. Ne že bych měla přímé zkušenost, předstírat že jste studentka vám neprojde ani ve škole kde jsou profesoři přesvědčeni že jejich úkolem je odbýt si zde svou zákonem stanovenou povinnost poskytnout výuku a studenti jako takoví jsou jim více méně ukradení. Jinak o svůj vzhled dbám proto jsem se nakonec rozhodla pro lidskou podobu, abych když to už není nutné nevypadala jako představa studenta výtvarné školy o humanoidní podobě chrliče. Když dorazím k démonovi odpověď se mi dostane od toho kluka s parohy na hlavě, no skutečně nevypadá jako los, ale paroháč jako paroháč. Tohle bylo vážně dobré, musím to později použít i když nevím jestli to někdo pochopí podobně jako můj vtip o prodávání zmrzliny a ledové tříště na planetě Hoth. Pak profesorovi odpoví ten démon který replikuje jeho předchozí slova určená mně, ale copak ten démon neví že zde jsou určitá pravidla která musí znát jako když bičem mrská aby je byl schopný odříkat i kdyby byl vzbuzený o půlnoci (nebo v jinou dobu)? Tedy aspoň tohle mu bude řečeno, ale měla bych odpovědět tomu klukovi s parohy na hlavě. Dříve byla zdvořilost očekávaná, ale tehdy lidé nosili buřinky a stroje poháněla pára, dnes je zdvořilost vítaná, ale ne očekávaná. „Díky.“usměju se na chlapce, ale než se posadím podívám se jestli třeba na židli není napínaček nebo něco jiného a jeho zdvořilost ve skutečnosti není jen pokus o jeden z klasických vtipů. |
| |||
Učebna L Alyssa,Lee,Naberius Vzhledem k tomu, že to malé představení má třída přímo před nosem, tak jej sleduji. Ať chci nebo ne. Dívka se statečně brání, ale od začátku je jasné kdo má převahu. A na vítězství se nemusí dlouho čekat. Vzhledem k tomu, že ani mé ustrojení není vyhovující, tak se tvářím, že tu nejsem. Samozřejmě má smůla pokračuje, protože dívka si to kráčí přímo ke mně. Prosím ne. Zatoč, zahni, odejdi... marně hypnotizuju její postavu, ale neúspěšně. Zvednu zrak, ale než stačím promluvit, ozve se profesor. Promnu si obličej a postavím se, načež se kluk může přetrhnout. Koutkem oka zachytím jeho pohled. “Vemte místo slečno, jak říká kamarád.“ pronesu hřejivým tónem, který doprovodím sladkým úsměvem. Jsem zvědavý, co se z toho vyvrbí. “Omlouvám se profesore, řekl jste, že se máme přesunout ihned. Pokud na tom trváte, dojdu se samozřejmě převléknout odvětím, bez jakéhokoliv podtónu. Po tom, jak cvičil s dívkou opravdu nemám chuť mu odporovat. |
| |||
U brány Raiku, Butler Fíjo...mi fakt řek slečno ? zakřenim se na pejsana a vyslechnu si jeho instrukce. Trochu vopovrživě vodfrknu nad číslem. Devatenáctka není moje voblíbená. Všichni postupně zmizej až na blonďáka. Srkání ustane v momentě, kdy položí otázku. Chvilku si ho prohlížím a dokonce nakloním hlavu na stranu. Mám zrovna dobrou náladu a von jedinej se tu blahem nepodělal hned ve dveřích. “Wilda...“ upřesním, než vycucnu poslední kapku. “...tvrdí to deset z deseti doktorů...a moje levá bota, ale poslední dobou se moc nebavíme.“ pokrčím rameny a zatřepu termoskou. “Za co tě sem šoupli ?“ zeptám se a zahledím se na oblohu. “Hmmm, ten granát už měl řachnout...nastavila jsem hoření nebo výbuch ?“ zamrmlám, než se vrátím pohledem k němu. |
| |||
Učebna lektvarů Alyssa, Naberius, Tiriatal Sleduji konverzaci o uniformě tak na půl ucha. S hřejivým pocitem, že tady na pořádek dbá i někdo jiný. Když na sobě ucítím profesorův pohled, podívám se jeho směrem a lehce pokývnu hlavou. Ani nevím proč. Zarazím se však při její odpovědi. Zabodnu ji pohled do zad a vzedme se ve mne vlna odporu. Z jaké strany vypadám jak los? A potom se vydá tímto směrem a ptá se démona vedle, zda je tady volno. Na tváři se mi vykouzlí trochu poťouchlý úsměv. Ano, jen si sedni vedle mne. To tě naučí. Vyskočím ze židle a odstrčím židli v lavici mezi mnou a démonem. "Ale jistě, je tady volno, jen se pojďte posadit," vybídnu dívku a jakmile se na mne nedívá, hodím významným pohledem po démonovi, aby mi to nepřekazil. |
| |||
"O svůj vzhled máte dbát v rámci všech hodin. Není to kvůli profesorům, avšak kvůli školnímu řádu," opáčím na tu její chatrnou výmluvu. Vzhledem k tomu, že je upravena ji jen pokynu rukou k lavicím, ať se usadí. To mi dá dostatek času, abych si zkontroloval nově příchozího a poté zbytek osazenstva, kteří již stačili dorazit. Když démonovo jméno, u kterého se zrovna Alyssa ocitne, na seznamu najdu, zvednu k němu pohled přimhouřených očí. "Když jsme u uniforem. Pane Crimson, kde máte tu svou?" |
doba vygenerování stránky: 1.4953138828278 sekund