| |||
Učebna lektvarů Alyssa, Naberius, Tiriatal Sleduji konverzaci o uniformě tak na půl ucha. S hřejivým pocitem, že tady na pořádek dbá i někdo jiný. Když na sobě ucítím profesorův pohled, podívám se jeho směrem a lehce pokývnu hlavou. Ani nevím proč. Zarazím se však při její odpovědi. Zabodnu ji pohled do zad a vzedme se ve mne vlna odporu. Z jaké strany vypadám jak los? A potom se vydá tímto směrem a ptá se démona vedle, zda je tady volno. Na tváři se mi vykouzlí trochu poťouchlý úsměv. Ano, jen si sedni vedle mne. To tě naučí. Vyskočím ze židle a odstrčím židli v lavici mezi mnou a démonem. "Ale jistě, je tady volno, jen se pojďte posadit," vybídnu dívku a jakmile se na mne nedívá, hodím významným pohledem po démonovi, aby mi to nepřekazil. |
| |||
"O svůj vzhled máte dbát v rámci všech hodin. Není to kvůli profesorům, avšak kvůli školnímu řádu," opáčím na tu její chatrnou výmluvu. Vzhledem k tomu, že je upravena ji jen pokynu rukou k lavicím, ať se usadí. To mi dá dostatek času, abych si zkontroloval nově příchozího a poté zbytek osazenstva, kteří již stačili dorazit. Když démonovo jméno, u kterého se zrovna Alyssa ocitne, na seznamu najdu, zvednu k němu pohled přimhouřených očí. "Když jsme u uniforem. Pane Crimson, kde máte tu svou?" |
| |||
Hlavní budova - U brány Nao, Salazar, Komori, Wilda, Butler Pohledy plné strachu nebo čistý akademický zájem ostatních o poslední příchozí mi vaří krev, už jen při tom, když si toho všimnu. Jako jo páni, a to jsem myslel, že já mám problémy, ale co vy o ní ksakru víte, hhh? Je mi celkem jedno, jaká je mezi námi vzdálenost, ale rozhodně se courám. Jako taky by mohli zařídit odvoz ne? Když je to takovej zkurvenej flák. Aaa, tatínku chápu. Vysoké zdi a brána jak do ústavu. S pobaveným úsměvem sleduji výlev Cardsový a pak počkám, až zbytek zmizí z obzoru. Zjistím číslo svého pokoje a otočím se k barevné šílenosti. "Tak Cardsová... Hele jsi aspoň papírově vyšinutá, nebo to bylo jen na oko?" |
| |||
Učebna lektvary Naberius, Tiriatal Dobrá bylo mi to jedno, ale jen to jen kravata, nebo ne? Dobrá tak zkusím extrapolaci jako když jsem předpokládala proč matka nemluvila o Peklu a mých vrstevnících. Jsem polodémon, nesmím do Pekla to matka říkala, předpokládala jsem že ona také nesmí do Pekla protože se provinila mým zrozením. Dobrá, teď současnost kravata, takže není to jen kravata, je to víc je to symbol. Ne není to symbol je to část uniformy a zaslouží si respekt protože ... protože ... Protože i když je to jen věc, není pak respekt ani k němu ani k této škole kterou tu jen pro nás vytvořili. Uf, jsem blízko? „Věřte mi že kdybych věděla že budu mít vás tak bych si ten čas našla.“ Skutečně, kdybych nelezla do hlavy té dívce nesetkala bych se pak s Hydem a setkala bych se možná s tímto profesorem. Nevím jestli jsem ho včera na něco měla, ale pokud bychom se setkali pak bychom teď tento rozhovor nevedli. Ne o kravatě, vedli bychom jiný rozhovor protože by si nejspíš našel jiný způsob jak ventilovat svou potřebu (nebo potěšení) se po studentech vozit. No jsem si jistá že správně zapálený profesor by to stihl i za ty tři minuty, myslím vyčinit mi že nemám správně uvázanou kravatu. I když možná zde nejsou dobré odpovědi, ale ani ty špatné, nebyla jsem tu od začátku a tak nevím jestli si podobný rozhovor neužili i ostatní po svém příchodu. Ten los a ten kluk třeba proto že ty parohy nemají vyleštěné, ale nakonec se mi z profesorovy reakce uleví, obávala jsem se že mně podle svého vystupování seřeže železnou metlou. „Dobrá, tak já si najdu lavici.“dodám jestli mi profesor už řekl vše, asi ano protože se věnuje někomu jinému. Pokud mi řekl vše tak zamířím dozadu k tomu démonovi kterého potom co k němu dojdu oslovím. „Ahoj, je vedle tebe volno?“ Pokud odpoví že ano sednu si vedle něj, pokud odpoví že ne sednu si do lavice před ním. |
| |||
Hlavní budova, chlapecký pokoj č.15, učebna L Salazar, Komori, Raiku, Wilda, Butler - všichni v učebně L, Naberius Příchod poslední studentky mne rozhodně nenechá v klidu, ale nezbývá mi než důvěřovat zdejším učitelům. Když vyjde, jen krátce přikývnu a držím si zdravý odstup. Procházka lesem ubíhá příjemně a já jen lituji, že nemám čas se tu chvilku toulat. Třeba je tu zajímavá fauna, nebo flóra. Možná vzácné druhy ? přemítám mlčky, ale to je vše, co si dovolím. Za branou se vystřídáme s jinými studenty a ani tady není moc času na rozhlížení. Zeď, masivní brána a hlavně akademický vzhled budovy působí na mou duši jako balzám. Než, ale kdokoliv stačí, cokoliv udělat. Nahrne se dopředu jako velká voda. Stejně jako většina i já zůstávám komparzistou v této scéně. Když se dívce dostane odpovědi na jídlo, trochu posmutním. Ještě chvíli budu muset vydržet. Správce, alespoň tak působí, vytáhne listinu. Samozřejmě se zeptám na svůj pokoj a také ho požádám o detailnější popis cesty. Ihned potom s díky opouštím prostor u brány. Pokoj najdu snadno. Není veliký, ale to mi nevadí. O to je útulnější. Rád bych vybalil všechny své věci, ale pamatuji na slova o blížící se hodině. Zavřu za sebou tedy dveře a odepnu svitek ze zad. Jedním zkušeným pohybem ho nechám rozmotat na zemi, jako koberec. Přejedu očima po řadě značek a postupně na vybrané přiložím ruku. S tlumeným pufnutím a malým obláčkem kouře se objeví pár věcí. Malá plátěná brašna, dřevěná krabička s kaligrafickými pomůckami a několik menších a středních svitků. Nakonec nechám přivolat i náhradní šaty. Nejsou sice úplně čisté, ale méně děravé. Jinak je to stejný poustevnický oděv modré barvy. Rychle se převléknu a pobalím věci. Srolovaný velký svitek schovám do skříně, ale i to mi přijde nedostatečné. Hodina se blíží a mnoho možností nezbývá. Vytáhnu tedy štětec a inkoust a na jeden z menších svitků nakreslím sérii značek, které jsou v kruhu okolo trochu složitějšího symbolu. Vyjdu ze dveří, které zamknu. Na špičkách prstů se objeví modrá arcana. Lehce ruku přiložím na dveře a druhou se dotknu namalovaných symbolů. Inkoust se začne vsakovat do prstů na jedné ruce a na druhé straně se rozlévá po dveřích. Značka je daleko komplexnější, než byla původně nakreslená. Řady symbolů se roztáhnou a vytvoří diagonály od rohu k rohu. Nakonec se vytvoří ještě horizontální linka. Jejich průsečík je uprostřed dveří, kde je onen složitější symbol. Stáhnu ruku a zklamaně zavrtím hlavou, rozhodně to není má nejlepší práce (18%). Ale budu to přisuzovat hladovému žaludku. Vyrazím rovnou do učebny. “Dobrý večer.“ řeknu téměř neslyšně a vydám se k jedné z předních lavic. Jsou tu spolužáci, kteří jsou tu noví. Sednu si tedy do lavice za kluka (BN49)a vytáhnu menší svitek a krabičku s kaligrafickou sadou. |
| |||
"Nezkusila. Jediné subjektivní na této věci je, jak jste s ní od začátku zacházela," poznamenám s pozvednutým obočím. Skutečně by se neměla pokoušet mi lhát. Jen tím sama utahuje smyčky mých schopností kolem své osoby. "Skutečně Vaše inteligence nedosahuje ani na to, abyste si byla schopna spojit větu ´jestli Vás nenapadlo zeptat se spolužáků, potřebujete hodiny selského rozumu´?" uchechtnu se, protože takhle prostoduchá dívka to v mých hodinách skutečně daleko nedotáhne. "Tato konverzace mohla skončit prostým: Ano, upravím se, omlouvám se za porušení dress codu." Zlehka pokrčím ramenem. "Máte na mysli ty tři minuty první hodiny, než jste se pokusili navzájem pozabíjet?" opáčím na její slova o včerejším dni. Nálada mi ještě klesne, když si vzpomenu na to, že mne vytáhli z posteli předčasně. "Opět se mýlíte. A z Vašeho přístupu nedocházím k názoru, že byste postoupila k pochopení byť o půlkrok. Na začátku našeho rozhovoru jsem Vás varoval." S tím zvednu volnou ruku a mávnu v ní v prostoru. Všechny části její uniformy se zatáhnou, upraví, zastrkají kam je třeba, načež se kravata sama zaváže a pevně stáhne ke krku. Ne tak, aby ji škrtila, ale dost na to, aby jí to nebylo příjemné. V černém dýmu se pak na zlaté kravatě objeví krasopisem černý nápis "retardovaná". Sama si o to řekla. Teprve v tento moment od ní odpoutám na krátký okamžik pohled, abych pokývnutím oplatil pozdrav příchozímu chlapci. |
| |||
Učebna lektvary Naberius "To jsem zkusila, ale pak jsem zjistila že to je subjektivní pocit který se obtížně definuje.“ Dobrá bylo mi to jedno, ale já se vážně snažím, navíc vím co je kravata a je více méně uvázaná, jak by řekl Burt Reynolds nejsme dokonalí. „Ale hodiny selského rozumu by mohl být citlivý název pro místo kam chodí studenti s mentální retardací učit se základní věci, tedy aspoň jsem slyšela že by se tento název měl zavést, jak to souvisí s tímto tématem?“zeptám se vážně bez jakéhokoliv sarkasmu. Už se nezmiňuji o tom že vázat kravatu se učí na hodinách snobů spolu s dalšími důležitými věcmi jako jak se používají kleštičky na chřest a humra a k čemu jsou všechny ty příbory. „Ale já se vás nesnažím přesvědčit, snažím se být upřímná.“ Nebo aspoň více méně, také nečekám že ho přesvědčím, kdybych věděla že nás bude učit Snape tak se někoho na tu pitomu kravatu zeptám. A kdyby mi na základním výcviku řekli že se polévka gazpacho podává studená byl by ze mně generál. Dobrá, teď vážně nepotkala jsem ho už včera? Nakrčím nos a pokusím si vzpomenout, ale ne, toho tarbíka odradil už ten křik. Křičelo se docela často což vím protože tehdy jsem se vždy schoulila. A hodiny jsem prospala, zvláště jedna profesorka měla uspávací hlas. „Myslela jsem že včera to nějakou dobu nařízeno bylo než to bylo zrušené. Ale máte pravdu v tom že jsem udělal chybu že jsem si nezjistila jak důležité je mít správně uvázanou kravatu, což ten los na kterého jste se díval ví.“ Opět mluvím vážně bez známek sarkasmu až se mi vybaví video které jsem viděla, tam také dohlíželi na perfektní ustrojení a dívky které neměly správně uvázanou kravatu seřezali rákoskou, ale to bylo v Číně. Byla to Čína? To je teď jedno brzy se dozvím jak je důležité si vázat spravně kravatu že to je jeden z pilířů ... čeho vlastně? |
| |||
Hlavní budova- Učebna lektvarů Když se k nám přidá i poslední člen, tak vyrazíme na cestu, z hlavní budovy vyrazíme rovnou do lesa. Cestou si prohlédnu i poslední přírůstek. Dojdeme k bráně, která se nám otevře a mineme se s jinou skupinou, která odchází. No, snad to nebude tak horké. Vejdeme dovnitř a zde na nás čeká osoba. Ta nová se procpe mezi náma. Jen ať jde, aspoň zjistím nejaké informace. Jak nám sdělí informace, zeptám se ho na pokoj, a vyrazím raději hned na hodinu ať, nepřijdu pozdě. Jdu podle instrukcí až do učebny. Jak vejdu dovnitř, všechny pozdravím. “ Hmm, zdravím. A přeji všem krásný večer.” Najdu si klidné místo, kde se usadím (BN47) a pozorně si prohlédnu studenty a pana profesora. |
| |||
Ošetřovna-Za školou Když dokončím své kouzlo a vidím, že bylo úspěšné, mám z toho radost. Poté jsme rozhlasem požádáni, abychom opustili školu a léčitel nás pobízí, ať jdeme. Vyrazím ven z budovy za školu ke skupince. Jakmile dorazím na místo, hledám Maxe a Luise. Po chvilce ke mě dorazí Luis a mě se uleví, když vidím, že jsou v pořádku a hledím jak profesoři opravují školu. Luis mi položí otázku, podívám se na něho. “ Šlo to dobře. Za pomoci léčitele jsme byli úspěšní.” Vrátím pohled na školu, kterou opravili. “To bychom měli, tak jdeme.” |
| |||
"Co se třeba zeptat těch, kteří jsou perfektně upraveni?" můj pohled na krátký okamžik přeputuje na bílého jelínka, než se k ní pohledem vrátím. "Téměř to vypadá, jako byste potřebovala dodatečné hodiny selského rozumu." Zle se u toho pousměji. Nemám problém jí je nařídit. "Poté to nepoužívejte jako argument, zvláště, když se v tom nevyznáte, jak sama přiznáváte." Poznamenám s lehce přizvednutým obočím. "Neoháněl bych se, být Vámi, také tím, že jsem první profesor, kterému to vadí, když je toto první hodina, kde je povinná uniforma." Opáčím na její slova. Opět postrádá logiku. A tím pádem i také pevnou půdu pod nohama. Nově příchozí pokývnu hlavou v odpověď na její pozdrav a shlédnu do přehledu na stole. Vzhledem k tomu, že v něm není, vrátím se ke svému kárání slečny Wonder. |
doba vygenerování stránky: 1.3412210941315 sekund