| |||
Ošetřovna - Venku - Učebna L Marcos, Naberius, všichni v Lku Udělám, jak mne ošetřovatel požádá a když nás pak vyženou ven, nechám upíra opírat se o můj bok, jestli bude potřebovat podporu. Toho odfázovaného kluka taky, jestli bude potřeba. Vyjdeme ven a mám silné nutkání se ještě zvětšit a shodit luk ze zad. Takových tvorů naráz. V budově si ani neuvědomuji, kolik nás tu vlastně je. Netrpělivě přešlapuji na místě, než mají profesoři všechno hotový a vyrazím hned, jak dostaneme pokyn. Když však zamíří do patra trochu zaúpím. Přesto za nimi schody vyskáču. Zdržím se tak ale na schodech, že mne stačí někdo minout. Doklušu do učebny a zmenším se, abych tolik nepřekážela. Navíc to je asi povinné. I když nevím, jestli se tohle počítá také. Budu se muset někoho zeptat. Postavím se ke zdi, vedle lavice a křesílka, vzhledem k tomu, že pochybuji, že bych se do něj vešla. (BJ61) Teď už stačí vydržet příchod ostatních a dávat pozor. |
| |||
Tatiana, Kimi, Marcos, Yqi, Jigme, Aklépius Dotykem cítím, jak se její energie začíná utrhovat ze řetězu. Upravím tedy tok energie natolik, aby proběhlo pouhé léčení bez vedlejších efektů. Hned jak je chlapec zcela vyléčen, pobídnu kentaurku, aby došla do ordinace pro krev a pomohla upírovi, kterého přinesla. Stačíme však jen to a již jsme pobízeni k odchodu z budovy. Popoženu všechny přítomné a přejdu k lůžku stále bezvědomého chlapce. Vynesu ho v náručí, zatímco před sebou ženu všechny z ošetřovny. Počkám než opraví školu, rozhlížejíc se a snažíš se odhadnout, jaké máme ztráty. Hned jak se začne skupinka rozcházet, kývnu na Asklépiuse a následuji ho na ošetřovnu. Odložím chlapce na volné lůžko, zkontroluji ho a připojím se s tázavým výrazem k Asklovi. |
| |||
Hlavní budova - U brány Salazar, Nao, Komori, Raiku, Sassy, Butler Z ředitelny vytancuju s termoskou v ruce, kytarovym futrálem na zádech a bednou na rameni. Když už mám zase svůj outfit odhalenej určitě si všimnou punkový vesty s nášivkama, růžovýho topíku, nějakýho stříbra na krku, minisukně, podkolenek a sakra těžkejch vojenskejch bot. Prostě jsem roztomilá. Chvilku hladově saju z kovovýho brčka až slastně přivírám oči. Li-bůůůůžo...he ? Co to je ? Hromadnej příjem ? zamrkám na partičku před sebou. “Čau...asi ?“ pozdravim ve spolek svym roztomilým chrapláčkem a začnu zase sosat. Nakonec se dáme do pohybu a veverka nás zavede do lesíka. Si nemůžu nevšimnout jejího omnitoolu a když je vhodná chvíle, tak se zastavím a zkusím ho sosnout. Pro vostatní to vypadá, jako bych měla zásek a čuměla do prázdna. A vono jo. Slušný. To se mi moc nestává a vlastně žádná škoda. Co tam má ? Dokumenty o voříškách ? vomluvim si nehacknutelnost omnitoolu a nasadim si radši sluchátka, který pěkně voroštuju. Kdo není dál jak dva metry, uslyší divoký ryčení kytar, výraznou basu a divoký perkuse, který se snaží přeřvat dívčí hlas. Zbytek cesty pak vyšlapuju, jako spokojený veverče...veveřátko ? No prostě jdu. Když se před náma otevře brána, tak mi vobočí vystřelí až na vrch hlavy. I sluchátka vypnu a sundám. A jéje. Tohle nevypadá jako lapák. Hurá, hurá, bravo, bravo ! Sedmačtyřicítka to dotáhla do pasťáku. Stabilní předpověď...nula automatickejch zbraní, absence věží a odstřelovačů, jedna směšná branka a zídka. Ale maj tu psa. vyšpulím ret a zklamaně zakroutím hlavou. Za okamžik si nás veverka vymění s pejsánkem a než zmizí v bráně a kouzelným lesíku, už mám skoro dopito. Proderu se dopředu až k pejskovi a hlasitě srkám zbytky. “Cardsová. Papíry mám podepsaný a prohlídku tělních dutin mi udělali už při transportu. Což mi připomíná...ten termitovej granát mi asi nikdo nevrátí, že jo ? No nevadí, tak mi jen ukažte cimru ať si složim bagáž.“ vycením nepřirozeně bílý zoubky, než začnu hlasitě brčkem luxovat dno termosky. |
| |||
Sutiny-za školou-Učebna L Naberius, Lee Podařilo se mi snést ještě někoho, ale přes pachuť posledních událostí, jsem to provedl mlčky a duchem nezúčastněně. Opravu škod sleduji s krajním nezájmem. Hlad v nitru narůstá, ale přesto nemám náladu pátrat po něčem, co by ho dokázalo zahnat. Profesora, který mi předá novou mapu si přeměřím pohledem, ale nic neřeknu. Trochu s despektem zabodnu oči do mapy a vyhledám svůj pokoj. Je menší než předtím...určitě. zhodnotím pohledem nákres a rozhlednu se, abych našel prince, ale nikde ho nevidím. Nakonec nás profesorl vyzve k okamžitému následování. Nehodlám ho pokoušet, negativita z něj kape a to ho ani nemusím číst. Navíc mi stačil rozhovor s princem a o další promluvy do duše opravdu nestojím. Vydám se ihned do učebny, kde proklouznu dveřmi a rychle se uklidím do zadní lavice (BK73). |
| |||
Jídelna - Za školou - Učebna L profesor Ozve se rozhlas, tedy v klidu dojím, uklidím své nádobí a vyrazím ven. Postavím se stranou všech, vzhledem k tomu, že nechci zhoršovat čímkoliv by si mohli procházet. Když se opravuje škola, uvažuji nad tím, že bych všechny očistil, ale odeberu se do svých myšlenek natolik, že to stačí udělat profesor. Spokojeně se usměji. Převezmu si mapu a zkoumám ji pohledem, dokud se neozve výzva k přesunu do učebny. Propletu se mezi ostatními a hned vyrazím za profesorem, dokud ho mám v dohledu. Vejdu do učebny za ním a zamířím úplně dozadu učebny, aby má aura obsáhla ideálně co nejmenší počet studentů. Nepotřebuji, aby došlo k dalšímu drama. (BQ73) I tak ti, co se posadí v dosahu mé aury mají téměř jisté, že se jim to moc valně nepovede. Nic s tím ale neudělám, pokud nechci absenci v hodině. |
| |||
Škola je opravena a studenti, kteří to přežili by měli být vyléčeni. Kromě chlapce, kterého z budovy vynesl Claudile. Jestli zachytím pohled jednoho nebo obou léčitelů, pokynu jim hlavou a vyrazím do budovy na ošetřovnu. Pohled po většinu času zapíchnutý do mapy. Zdá se mi, že se konečně poučili a ošetřovna je o dost větší. I když se mi do toho nechce pouštět, čeká nás spousta papírování. Od vypisování lékařské dokumentace po vypisování úmrtních listů... |
| |||
VŠICHNI za školou Všechno se dořeší a poté nás čeká sundávání hada z patra. Rychlá domluva a vše probíhá hladce, včetně evakuace školy. Oprava školy se neobejde bez poměrně intenzivní komunikace a představ školy. Bylo tak tedy možné vsunout do nového rozložení několik vlastních úprav. Skutečně mne ovšem netěší takový výdaj energie hned v začátku jejich vyučovacího dne. Třídní profesor se hned odebere a tak zbyde na mne, abych všem přítomným předal nové mapy školy. Nevynechám ani profesory a zaměstnance, přeci jen jsme mysleli při přestavbě i na ně. Těm, kteří to potřebují mapu upravím magicky, aby ji také mohli přečíst i přes jejich... Originalitu. Když jsem v tom, také všechny očistím a upravím tak, aby splňovali dress code. Těm, kteří si neumí zavázat kravatu se pevně stáhne ke krku. Třeba je díky tomu napadne, aby se to pro příště naučili. Nechám studentům jen tak půl minuty na vzpamatování. Doufal jsem, že to není dost času, aby se rozutekli, přesto to jedna expertka stihla. Jen pevně semknu rty a nechám ji. Je to její neomluvená hodina. "Všichni studenti mne nyní budou následovat do lektvarové učebny. Záhy začne výuka," oznámím jím hromovým hlasem, kterým obsáhnu dobře půlku pozemků, než se otočím na patě a zamířím do budovy. Je mi celkem jedno, kdo mne následovat bude a kdo ne, ovšem s úderem celé začnu učit, ať již tam budou nebo ne. Jen pouhým dotykem odemknu dveře učebny a usadím se za katedru, čekajíc na ty, co se skutečně uráčili na výuku dorazit. |
| |||
1.patro - les Ysea, Sukui, RekkiDolly - nikdo konkrétní Já vim, se snažím do pylu. pobrečim si v hlavě v odpovědi na její výzvu. Jako by to bylo tak jednoduchý, teda jako mám zrovna dost, co dělat sama se sebou. hudruju, ale jak se mi to trochu začne dařit, uklidním se. Pak na sobě ucítím její ruku. Cvakne mi taky, že je na mě docela milá, což je fakt změna oproti tomu, jak jsem ji zatím poznala. “Ne, to by teďka nepomohlo.“ zavrtím hlavou, ale dál to nevysvětluju, protože zlatavá energie začíná mizet. Nestačim si ani úlevou cvrnknout do vosku, když se objeví léčitel ještě s někým. “Už to bude dobrý jo?“ mrknu na holčinu s unaveným úsměvem, předtím než uvolním místo. Rozkmitám křídla a vystřelím do vzduchu. Musím několikrát zakroužit, než se mi podaří najít všechny zbylý včelky. Feromony ze mě zoufale proudí, jak je volám a zdaleka jich není tolik, kolik bych čekala. Roj je možná o dobrou polovinu menší. A ta, kterou hledám ze všech nejvíc tu není... “Betsy ?“ zakuňkám její jméno, ale už vim, že je to marný. Moje nejka je na onom světě. Jako tělo bez duše počkám na sčítání za školou, ale nehodlám tu setrvat. Je mi hrozně, proto s těma, co zbyly zamířím k lesu, kde to zapíchnu hned na okraji (AB37) a včelky rozptýlím. Mám vztek, řvu zas jako malá a přes zaslzený oči vidím prdlajz...a ještě je tu tma. “Nic jo ? Nerejpneš si ? Že sem ubulenec ubulená ?“ vrčím zatímco při každý větě zkouším rozbít pěstí zem. |
| |||
Sutiny - Za školou nikdo konkrétní Nakonec s tím byli všichni rychle hotoví a už nás pobízejí ven. Proměním si a za školu si sletím. Abych nezabíral prostor, tam se opět změním do lidské podoby. Sleduji všechny příchozí studenty a postupně se mi ve tváři objeví zamračení. Není tady. Teď už není pochyb. Profesoři počítali studenty. Vnitřnosti se mi zkroutí ve stejný okamžik, kdy se na mne dotáhne uniforma, košile se zastrká a vázanka dotáhne. Cítím se tak dokonale pod tlakem. Popojdu více za hadí tělo a začnu kravatu opět povolovat. Ideálně tak, aby na mne nebylo moc vidět. Pochmurné myšlenky mne však příliš neopouštějí. |
doba vygenerování stránky: 1.4737260341644 sekund