| |||
Za školou Jadelyn Chvilku mě tam nechává jen tak stát, ale na druhou stranu...inu patří mi to. Nakonec mi však věnuje svou pozornost. “Neopatrný ?“ zeptám se polohlasně, jelikož mi není jasné, jak by mohla vědět o mé malé epizodě se střepem. “Ale souhlasím, již mi to bylo párkrát vyčteno.“ přikývnu nakonec a při zmínce o šanci se nemohu neusmát. Profesor volá a vypadá to, že my se zatím nemáme k pohybu. Nakonec se odhodlám přistoupit trochu blíž, ale ne natolik, abych narušil její osobní prostor. Natáhnu svou ruku a obtočím ji kolem stonku květiny, nehledě na trní, které se zaryje do polštářků mých prstů, jednu ulomím a potom palcem odstraním trny. “Růže, královny zahrad, nejvznešenější a nejkrásnější rostliny v mém světě. Příhodnější pro ženu jako vy už nenajdu.“ natáhnu ruku k Jadelyn. “Bylo by ode mne troufalé pozvat vás na schůzku ?“ zeptám se tak, aby to slyšela jen ona. Je to troufalé gesto, ale vhodnější chvíli, než s květinou v ruce si neumím představit |
| |||
Jídelna - Za školou Luis, Arthur Příchod Arthura zaznamenám, avšak když se nehodlá angažovat, je to jeho věc. Stačím však položit jen několik obecných otázek o škole, když už se ozve školní rozhlas, který nás pobízí k odchodu ven. Dopiji skleničku, zvednu se, stále s neprostupným výrazem a odkráčím ven. Můj pohled zachytí záhon růží, ke kterému se vydám. Alespoň to přebíjí všechny ostatní zápachy. Minimálně trochu. Profesoři se pustí do opravování školy a já zachytím přibližujícího se Arthura. Potlačím chuť k němu zvednout pohled a nadále se věnuji růžím. Otočím se k němu až v okamžiku, kdy promluví. "Doplnila bych ještě neopatrný," promluvím po chvilce ticha, které si vychutnávám. "Šance zde rozhodně je." Pronesu na závěr. To už nás profesor vybízí k přesunu do budovy. Zůstávám stát, očekávajíc, co bude dělat Arthur. |
| |||
Ošetřovna - Venku - Učebna L Marcos, Naberius, všichni v Lku Udělám, jak mne ošetřovatel požádá a když nás pak vyženou ven, nechám upíra opírat se o můj bok, jestli bude potřebovat podporu. Toho odfázovaného kluka taky, jestli bude potřeba. Vyjdeme ven a mám silné nutkání se ještě zvětšit a shodit luk ze zad. Takových tvorů naráz. V budově si ani neuvědomuji, kolik nás tu vlastně je. Netrpělivě přešlapuji na místě, než mají profesoři všechno hotový a vyrazím hned, jak dostaneme pokyn. Když však zamíří do patra trochu zaúpím. Přesto za nimi schody vyskáču. Zdržím se tak ale na schodech, že mne stačí někdo minout. Doklušu do učebny a zmenším se, abych tolik nepřekážela. Navíc to je asi povinné. I když nevím, jestli se tohle počítá také. Budu se muset někoho zeptat. Postavím se ke zdi, vedle lavice a křesílka, vzhledem k tomu, že pochybuji, že bych se do něj vešla. (BJ61) Teď už stačí vydržet příchod ostatních a dávat pozor. |
| |||
Tatiana, Kimi, Marcos, Yqi, Jigme, Aklépius Dotykem cítím, jak se její energie začíná utrhovat ze řetězu. Upravím tedy tok energie natolik, aby proběhlo pouhé léčení bez vedlejších efektů. Hned jak je chlapec zcela vyléčen, pobídnu kentaurku, aby došla do ordinace pro krev a pomohla upírovi, kterého přinesla. Stačíme však jen to a již jsme pobízeni k odchodu z budovy. Popoženu všechny přítomné a přejdu k lůžku stále bezvědomého chlapce. Vynesu ho v náručí, zatímco před sebou ženu všechny z ošetřovny. Počkám než opraví školu, rozhlížejíc se a snažíš se odhadnout, jaké máme ztráty. Hned jak se začne skupinka rozcházet, kývnu na Asklépiuse a následuji ho na ošetřovnu. Odložím chlapce na volné lůžko, zkontroluji ho a připojím se s tázavým výrazem k Asklovi. |
| |||
Hlavní budova - U brány Salazar, Nao, Komori, Raiku, Sassy, Butler Z ředitelny vytancuju s termoskou v ruce, kytarovym futrálem na zádech a bednou na rameni. Když už mám zase svůj outfit odhalenej určitě si všimnou punkový vesty s nášivkama, růžovýho topíku, nějakýho stříbra na krku, minisukně, podkolenek a sakra těžkejch vojenskejch bot. Prostě jsem roztomilá. Chvilku hladově saju z kovovýho brčka až slastně přivírám oči. Li-bůůůůžo...he ? Co to je ? Hromadnej příjem ? zamrkám na partičku před sebou. “Čau...asi ?“ pozdravim ve spolek svym roztomilým chrapláčkem a začnu zase sosat. Nakonec se dáme do pohybu a veverka nás zavede do lesíka. Si nemůžu nevšimnout jejího omnitoolu a když je vhodná chvíle, tak se zastavím a zkusím ho sosnout. Pro vostatní to vypadá, jako bych měla zásek a čuměla do prázdna. A vono jo. Slušný. To se mi moc nestává a vlastně žádná škoda. Co tam má ? Dokumenty o voříškách ? vomluvim si nehacknutelnost omnitoolu a nasadim si radši sluchátka, který pěkně voroštuju. Kdo není dál jak dva metry, uslyší divoký ryčení kytar, výraznou basu a divoký perkuse, který se snaží přeřvat dívčí hlas. Zbytek cesty pak vyšlapuju, jako spokojený veverče...veveřátko ? No prostě jdu. Když se před náma otevře brána, tak mi vobočí vystřelí až na vrch hlavy. I sluchátka vypnu a sundám. A jéje. Tohle nevypadá jako lapák. Hurá, hurá, bravo, bravo ! Sedmačtyřicítka to dotáhla do pasťáku. Stabilní předpověď...nula automatickejch zbraní, absence věží a odstřelovačů, jedna směšná branka a zídka. Ale maj tu psa. vyšpulím ret a zklamaně zakroutím hlavou. Za okamžik si nás veverka vymění s pejsánkem a než zmizí v bráně a kouzelným lesíku, už mám skoro dopito. Proderu se dopředu až k pejskovi a hlasitě srkám zbytky. “Cardsová. Papíry mám podepsaný a prohlídku tělních dutin mi udělali už při transportu. Což mi připomíná...ten termitovej granát mi asi nikdo nevrátí, že jo ? No nevadí, tak mi jen ukažte cimru ať si složim bagáž.“ vycením nepřirozeně bílý zoubky, než začnu hlasitě brčkem luxovat dno termosky. |
| |||
Sutiny-za školou-Učebna L Naberius, Lee Podařilo se mi snést ještě někoho, ale přes pachuť posledních událostí, jsem to provedl mlčky a duchem nezúčastněně. Opravu škod sleduji s krajním nezájmem. Hlad v nitru narůstá, ale přesto nemám náladu pátrat po něčem, co by ho dokázalo zahnat. Profesora, který mi předá novou mapu si přeměřím pohledem, ale nic neřeknu. Trochu s despektem zabodnu oči do mapy a vyhledám svůj pokoj. Je menší než předtím...určitě. zhodnotím pohledem nákres a rozhlednu se, abych našel prince, ale nikde ho nevidím. Nakonec nás profesorl vyzve k okamžitému následování. Nehodlám ho pokoušet, negativita z něj kape a to ho ani nemusím číst. Navíc mi stačil rozhovor s princem a o další promluvy do duše opravdu nestojím. Vydám se ihned do učebny, kde proklouznu dveřmi a rychle se uklidím do zadní lavice (BK73). |
| |||
Jídelna - Za školou - Učebna L profesor Ozve se rozhlas, tedy v klidu dojím, uklidím své nádobí a vyrazím ven. Postavím se stranou všech, vzhledem k tomu, že nechci zhoršovat čímkoliv by si mohli procházet. Když se opravuje škola, uvažuji nad tím, že bych všechny očistil, ale odeberu se do svých myšlenek natolik, že to stačí udělat profesor. Spokojeně se usměji. Převezmu si mapu a zkoumám ji pohledem, dokud se neozve výzva k přesunu do učebny. Propletu se mezi ostatními a hned vyrazím za profesorem, dokud ho mám v dohledu. Vejdu do učebny za ním a zamířím úplně dozadu učebny, aby má aura obsáhla ideálně co nejmenší počet studentů. Nepotřebuji, aby došlo k dalšímu drama. (BQ73) I tak ti, co se posadí v dosahu mé aury mají téměř jisté, že se jim to moc valně nepovede. Nic s tím ale neudělám, pokud nechci absenci v hodině. |
| |||
Škola je opravena a studenti, kteří to přežili by měli být vyléčeni. Kromě chlapce, kterého z budovy vynesl Claudile. Jestli zachytím pohled jednoho nebo obou léčitelů, pokynu jim hlavou a vyrazím do budovy na ošetřovnu. Pohled po většinu času zapíchnutý do mapy. Zdá se mi, že se konečně poučili a ošetřovna je o dost větší. I když se mi do toho nechce pouštět, čeká nás spousta papírování. Od vypisování lékařské dokumentace po vypisování úmrtních listů... |
doba vygenerování stránky: 1.4468679428101 sekund