| |||
Sutiny - Za školou nikdo konkrétní Nakonec s tím byli všichni rychle hotoví a už nás pobízejí ven. Proměním si a za školu si sletím. Abych nezabíral prostor, tam se opět změním do lidské podoby. Sleduji všechny příchozí studenty a postupně se mi ve tváři objeví zamračení. Není tady. Teď už není pochyb. Profesoři počítali studenty. Vnitřnosti se mi zkroutí ve stejný okamžik, kdy se na mne dotáhne uniforma, košile se zastrká a vázanka dotáhne. Cítím se tak dokonale pod tlakem. Popojdu více za hadí tělo a začnu kravatu opět povolovat. Ideálně tak, aby na mne nebylo moc vidět. Pochmurné myšlenky mne však příliš neopouštějí. |
| |||
Jídelna-Pozemky za školou Jadelyn Moje sebeužírání bylo o to horší, že jsem pokradmu nezachytil jediný její pohled. Žárlivost, která narůstala v mém nitru, byla přerušena místním rozhlasem. To zároveň smetlo začínající fantazie o pukající jelení hlavě. Zaklapl jsem tedy knihu a bez zbytečné prodlevy se vydal ven podle instrukcí. Evakuace vypadá organizovaně a já nemám jak se přičinit, proto vezmu zavděk prvním volným místem. Mám dobrý výhled a tak vidím umění profesorů v plné kráse. Myšlenky v hlavě se mi při tom představení rozvíří. Kolik toho ještě nevím. Co vše je možné dokázat ? Kam mohu posunout své schopnosti ? překřikují se otázky. Ani si nevšimnu, kdy mi byla vypulírována uniforma, ale v momentě kdy narazím na složený a čistý kapesník, tiše zaúpím. “Takže přecijen s prázdnou...“ povzdechnu si a rozhlédnu se kolem. Stojí vedle záhonu s růžemi a pouhou přítomností je schopna zastínit krásu té královské fauny. Podobnost je nabíledni. Jsou stejné. Krásné, ale trnité a jen péče, čas a zkušenost dovolí proplést prsty mezi trním. A já neměl ani jedno.“ dojdu k uvědomění a musím se zasmát své hlouposti. Otočím se na patě a s knihami v podpaží se pomalým krokem vydám k ní. “Omlouvám se. Byl jsem hrubý, neomalený a to je při chování k dámě neodpustitelné.“ řeknu naprosto otevřeně a upřímně. “Přesto doufám, že mi dáte příležitost mé pochybení odčinit.“ |
| |||
Knihovna - Pozemky za školou marsy 17:58 Z knihovny rychle vyrážím na sraz. No vlastně by se dalo říct že tak trochu utíkám od další sociální interakce. A ono to tak taky je. Cestou přes školu si vypomáhám křídly takže jsou to spíš takové dlouhé skoky. Venku se postavím tak trochu stranou, jen abych snad nebyla ostatním tolik na očích (AQ89), a dělat jako kdybych tady ani nebyla. |
| |||
OPRAVA ŠKOLY VŠICHNI Potom co Rekki společně s Dollym (96%) doléčí Sukui a Kelly se společně s Naberiusem postarají o zranění Miko (57%) a na ošetřovně jsou také všichni příchozí z patra doléčeni a probuzeni, rozeběhne se evakuační akce. Telekinetici společnými silami sundají Miko ze střechy za školu, za bazén. Všichni ostatní jsou vyzváni, aby se také odebrali ven. A to jak profesory, tak školním rozhlasem, skrze který promlouval Butler. Potom, co se profesoři ujistí, že jsou všichni venku za školou, postoupí blížeji ke škole jen Tarney a Naberius. Společnými magickými silami začnou uvolňovat trosky z kapesní dimenze a škola se začne poměrně rapidním tempem opravovat. Kdo má pozorné oko, může si všimnout, že se začne také přestavovat a měnit. Když je všechno hotovo, vypadá Tarney ještě unaveněji než v patře a Naberius ve špatné náladě. I když to u něj není zase tak podstatný rozdíl. V tento okamžik postoupí několik studentů k třídnímu profesoru, aby požádali o vyřazení z této příliš nebezpečné školy, tedy spíše této třídy. Což zrovna pro tyto znamená skutečně opustit školu, vzhledem k tomu, že je nepřeřadí do jiné třídy. Jsou však přesměrováni na Butlera, který s nimi sepíše potřebnou dokumentaci, protože Tarney si vezme stranou od skupiny Shae, aby si s ní promluvil, zatímco se na pozemcích začne ze země vysouvat pekelná brána. Během tohoto dění se v hlavní budově Kordarovy školy vytvořila skupinka nově příchozích studentů. Když byla přijata i poslední dívka - a z ředitelny již vyšla jako běžný student - vydala se celá skupinka pod vedením Sassy k bráně. Tam se setkali s Butlerem a odchozími studenty, tedy se studenti opět jen prohodili, než se brána opět zavřela. Je nyní jen za pár minut celá. |
| |||
1. patro Sukui, Moxxi, Gill Nad otázkami Sukui si napjatě povzdechnu, ale neřeknu nic. Tohle bude, asi dost dlouhá, řeč na později. "Ne to není!" nekompromisně odmítnu její snahy mě ujistit že je v pořádku. Můj vliv už sice pominul ale její zranění jsou rozsáhlá. Nejspíš se ještě ani nevzpamatovala ze svého šoku. Neštěstí ji ale nemusím nikam přesouvat protože se u nás záhy objevuje léčitel. Nesouhlasně zákoutím hlavou když se ale namísto pomoci Sukui hrne ke Gillovi. Zuby při tom o sebe tiše zaskřípou když sevřu čelist. A vadí mi to o to víc že ho v tom ještě podporuje. Nehnu ani když se k nám střemhlav vyřítí energie té ztřeštěné včelí holky. Naštěstí pro ni míří dost daleko a její přistání tak není předčasné ani bolestivé. Přeměřím si ji nedůvěřivým pohledem, než Sukui opetrně položím zpátky na zem. Z telekineze ji však uvolním jen z části, raněnou nohu dál držím, jen kdyby se nechtíc nešikovně pohnula. Vypadá že se Moxxi opravdu snaží ale to je vše. Jen to tak vypadá. Výsledky nepřichází žádné. Liška se z toho zatím dostala zdánlivě bez pomoci, načež se prostě rozplynula. Celou dobu nespouští ustaraný pohled z raněné kamarádky, potom se ale přece podívám k dívce když si žádá pomoc. To ale nemluvila na mě a tak se vracím zpátky k Sukui. "No tak…" pobídnu Moxxi tiše, přátelsky. Nelíbí se mi jak dlouho jí to trvá, zvlášť v porovnání s ostatními. Zvlášť když už i Gill je za tu chvíli zpátky při vědomí. Jeho volání si, už "nečekaně" získá pozornost opeřence. Trvá to, až se začínám rozhodovat jestli by nebylo lepší přenést ji na ošetřovnu. Přece jen je jediná kdo se Sukui uráčil pomoc, možná i proto jsem ještě ochotná dát šanci jejímu snažení. Rozhodnutí ještě pozdrží, když její spáleniny skutečně začnou mizet. Natáhnu ruku přes Sukui k dívčinu rameni. "Nepomohl by ti s tím ten med?" zeptám se povzbudivě. Předtím ho rozdávala nalevo, napravo komu jen mohla. Protože jestli to takhle pomalu půjde dál opravdu bude lepší vzít ji za jiným léčitelem. |
| |||
Sutiny Zugu, Grimgull, Dolly, Miko, Kelly, Hillaris, Remmi Ork potvrdí že ani on neviděl že by ty sutiny někdo odklízel nebo jak zmizely, nad Dollyho prohlášením nevím jestli mám protočit oči nebo se začít smát, je pravda že mně to pobaví ovšem je to spíš tragikomické. A tak si složím ruce na prsou, přešlápnu a rozhodnu se Dollyho oslovit. „Ne nejsem, jsi svůj pán a já taky ... no víš jak to myslím.“zarazím se, nakrčím nos a pak pokračuji. „Všichni zde jsou jen studenti i když ti někdo bude možná tvrdit něco jiného. Jako třeba já jsem víc protože mně k tomu předurčuje moje rasa, druh, nebo postavení či původ.“ Dolly když zjistí že je cesta volná tak vyrazí a já opět protočím oči, Zugu a ten ork se ho pokusí zastavit, ale Dolly jim nakonec přece jen uteče protože ti dva se právě snaží popřít předpoklad jeho existence Sloužím, tedy jsem. Vyjdu ven a podívám se k místu kde leží obří zelený tvor, to je had? Možná se dívám na draka, had přece nemůže být tak velký ... tedy může vzhledem k tomu že tady jsem s postavičkou s Warcraftu, ale rozhodnu se že si tu podivnou bytost blíže prohlédnu. Vznesu se a rychle se vydám kupředu a brzy jsem schopná poznat že to je skutečně had. Vážně velký had ... Vznesu se o něco výš a po chvíli dorazím k jednomu konci (pokud se tomu tak dá říkat když je had stočený) a všimnu si že se za tím hadem ukrývá nějaký kluk. Snesu se o něco níž a pokračuji podél toho velkého hada než si všimnu že se blížím k trojici profesorů. Otočím se k nim zády a zrychlím a doufám že si mně nevšimnou nebo dostanu vynadáno za svou nahotu od našeho třídního, toho druhého profesora a profesorky která je ženskou verzí králíka Bugse. Já vím, ale ten velký had mně vážně zaujal. Blížím se ke klukovi který je do toho hada zamotaný, ale pak si všimnu Kelly a toho druhého kluka. Jak říkala že se jmenuje? Hill. A tak se vydám k nim, obletím Hilla v uctivé vzdálenosti a pak se snesu na zem a oslovím oba aby Hill neměl pocit že je opomíjený což by vzal jako trestuhodné pochybení které si zaslouží jediné zatlouct dotyčného do země jako stanový kolík. „Ahoj oba, ráda tě vidím Kelly měla jsem o tebe strach. Ty mně asi nepoznáváš, já jsem Alyssa, tohle je má druhá podoba....“zarazím se pak a dodám protože stejně jako ten ork mně ani nejspíš nepozná. Jsem teď vyšší, štíhlejší a šlachovitější, vlasy mají bílou barvu, jsou rozcuchané a sahají až pod lopatky, prsty a nehty jsou protáhlejší. Kůže má šedou barvu, obličej je protáhlejší, mám mohutnější čelist a rty mají také šedivou barvu. Oči mají barvu obsidiánu a podobně jako tvář postrádají lidský vzhled, tváří prostupují žilky které mohou na první pohled působit jako jizvy, tyto žilky a vrásky pokrývají i zbytek těla čehož si oba mohou všimnout protože jsem nahá (nejvýraznější je zvrásněné kůže která mi pokrývá celý dekolt jako nějaká krajka). A i když se ten ork se mou nahotu rozhodl neřešit u Kelly mi to asi tak docela neprojde, tak se rozhodnu změnit téma na něco jiného. „Nevíte kde je Miko? Mám o ní také obavy.“ Ptát se kdo je ten velký had se nebudu protože mi to nepřijde vhodné. |
doba vygenerování stránky: 1.3902878761292 sekund