| |||
Sutiny Zugu, Grimgull, Dolly, Miko, Kelly, Hillaris, Remmi Ork potvrdí že ani on neviděl že by ty sutiny někdo odklízel nebo jak zmizely, nad Dollyho prohlášením nevím jestli mám protočit oči nebo se začít smát, je pravda že mně to pobaví ovšem je to spíš tragikomické. A tak si složím ruce na prsou, přešlápnu a rozhodnu se Dollyho oslovit. „Ne nejsem, jsi svůj pán a já taky ... no víš jak to myslím.“zarazím se, nakrčím nos a pak pokračuji. „Všichni zde jsou jen studenti i když ti někdo bude možná tvrdit něco jiného. Jako třeba já jsem víc protože mně k tomu předurčuje moje rasa, druh, nebo postavení či původ.“ Dolly když zjistí že je cesta volná tak vyrazí a já opět protočím oči, Zugu a ten ork se ho pokusí zastavit, ale Dolly jim nakonec přece jen uteče protože ti dva se právě snaží popřít předpoklad jeho existence Sloužím, tedy jsem. Vyjdu ven a podívám se k místu kde leží obří zelený tvor, to je had? Možná se dívám na draka, had přece nemůže být tak velký ... tedy může vzhledem k tomu že tady jsem s postavičkou s Warcraftu, ale rozhodnu se že si tu podivnou bytost blíže prohlédnu. Vznesu se a rychle se vydám kupředu a brzy jsem schopná poznat že to je skutečně had. Vážně velký had ... Vznesu se o něco výš a po chvíli dorazím k jednomu konci (pokud se tomu tak dá říkat když je had stočený) a všimnu si že se za tím hadem ukrývá nějaký kluk. Snesu se o něco níž a pokračuji podél toho velkého hada než si všimnu že se blížím k trojici profesorů. Otočím se k nim zády a zrychlím a doufám že si mně nevšimnou nebo dostanu vynadáno za svou nahotu od našeho třídního, toho druhého profesora a profesorky která je ženskou verzí králíka Bugse. Já vím, ale ten velký had mně vážně zaujal. Blížím se ke klukovi který je do toho hada zamotaný, ale pak si všimnu Kelly a toho druhého kluka. Jak říkala že se jmenuje? Hill. A tak se vydám k nim, obletím Hilla v uctivé vzdálenosti a pak se snesu na zem a oslovím oba aby Hill neměl pocit že je opomíjený což by vzal jako trestuhodné pochybení které si zaslouží jediné zatlouct dotyčného do země jako stanový kolík. „Ahoj oba, ráda tě vidím Kelly měla jsem o tebe strach. Ty mně asi nepoznáváš, já jsem Alyssa, tohle je má druhá podoba....“zarazím se pak a dodám protože stejně jako ten ork mně ani nejspíš nepozná. Jsem teď vyšší, štíhlejší a šlachovitější, vlasy mají bílou barvu, jsou rozcuchané a sahají až pod lopatky, prsty a nehty jsou protáhlejší. Kůže má šedou barvu, obličej je protáhlejší, mám mohutnější čelist a rty mají také šedivou barvu. Oči mají barvu obsidiánu a podobně jako tvář postrádají lidský vzhled, tváří prostupují žilky které mohou na první pohled působit jako jizvy, tyto žilky a vrásky pokrývají i zbytek těla čehož si oba mohou všimnout protože jsem nahá (nejvýraznější je zvrásněné kůže která mi pokrývá celý dekolt jako nějaká krajka). A i když se ten ork se mou nahotu rozhodl neřešit u Kelly mi to asi tak docela neprojde, tak se rozhodnu změnit téma na něco jiného. „Nevíte kde je Miko? Mám o ní také obavy.“ Ptát se kdo je ten velký had se nebudu protože mi to nepřijde vhodné. |
| |||
Sutiny – ošetřovna – chodba Eric A odpověď se mi následně dostane, zasměji se na to ohledně toho když mi řekne abych se nehýbala a v koutcích úst se objeví další purpurové bublinky. Zapřu se víc o ten kámen, temné myšlenky mně opouštějí a místo toho se přede mnou objevují vzpomínky, smutné a později i děsivé. Kdo je můj otec ... tohle se už neutají ... jsem lovnou zvěří protože vílí prach je ceněná magická substance ... jsem tak daleko od domova, ale vrátit se nemůžu dokud se nenaučím ovládat své temné dědictví ... Čas jakoby najednou ztratil smysl zbývá jen čekat a doufat, ale nakonec se začnou sutiny odvalovat, doufám že jsou holky v pořádku, já jsem křehčí a přežila jsem to ... někdo tu mluví že by náš třídní profesor? Hlavní bolest mezitím opět mávne taktovkou a orchestr menších bolestí začíná novou sloku, během této sloky mně k někomu přinesou. Bolest ustupuje a orchestr přichází o svého dirigenta, pak se nade mnou se sklání samá smrt, proto mně jeho slova pobaví ovšem teď už jenom zaškubu koutky. Odnáší mně na ošetřovnu a pokládá na postel, také říká že se mi musí věnovat nejdřív a nade mnou se sklání někdo jiný jeho roh zazáří a i orchestr bolesti utichne. Posadím se tedy a potom se i postavím, skočím na nohy a uslyším podivný zvuk. Jo to jsou boty, na tohle si snad nikdy nezvyknu ... Dobrá teď zkusím křídla ... Roztáhnu křídla a necítím žádnou bolest, vznesu se a radosti se zatočím až se mi zatočí i sukně, protože mají starosti i s jinými pacienty tak opustím ošetřovnu a venku narazím na tu podivnou bytost která mně sem přinesla. „Ahoj, děkuji za pomoc ... myslím při cestě sem.“usměji se na něj. |
| |||
1.patro - jídelna Kisa, skupinka okolo Rekkiho, všichni cestou - okrajově Luis,Jadelyn a zbytek v jídelně Chapadla se dotknou mysli, ale ta vyklouzne. Liška se otočí a cení zuby. Chápu to a mám v úmyslu jí sdělit, že můj úmysl nebyl ani přinejmenším špatný. Pomalým krokem se rozjedu, ale v tom je najednou fuč. Jen ve vzduchu se převaluje obláček. Trochu si povzdychnu a dojdu až na místo, kde zmizela. "Inu cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly." pronesu pro sebe a rozhlédnu se po okolí. Vypadá to, že situace už je pod kontrolou a mých služeb tu není potřeba. Pach louže podemnou mi připomene, že jsem vlastně nedojedl a že mě pravděpodobně to peklo čeká dřív, než jsem myslel. Upravím si uniformu a zkontroluju se pohledem. Vypadá to, že při rozhlížení jsem šlápl do oné louže, což zanechalo nedokonalost na mé botě. A takové věci mohou být vyčteny. Poodstoupím a kapesníkem vypulíruji botu. Bělostná látka ztratí svoji zářivost. Hmmm...vlastně proč ne ? zadívám se na kapesník a pečlivě ho složím do kapsy. Alespoň se nevracím s prázdnou. s touto myšlenkou opouštím první patro a zamířím rovnou do jídelny. Už při vstupu musím stisknout zuby a pěst na pravačce se zatne až mi zapraští klouby. Mno, to šlo rychle. pomyslím si při pohledu na paroháče, který rozmlouvá s Jadelyn. Byl jsem vyměněn za vysokou ? zafuním a instinktivně sáhnu na místo, kde mám obyčejně pouzdro s pistolí. Nevím, kde se to ve mě bere, ale rozhodně nemám teď moc možností. Navíc potřebuji načerpat energii. S krátkým pohledem na Jadelyn projdu rovnou k cisternám, kde si natočím nový pohár krve a vydám se na své původní místo. "Zajímavé..." konstatuji při pohledu na rozbitou židli. Sám jsem si jistý, že jsem svou jen odhodil. Koneckonců pořád tam leží převrácená. Položím pohár na stůl a poté co seberu svou židli se usadím. Vypiju pár doušků a otevřu knihu na začátku první kapitoly. Jen občas zvednu zrak, abych zkontroloval dvojici...a také nechám chapadla olizovat éter...přece jen bych se něco mohl dozvědět. |
doba vygenerování stránky: 1.0919721126556 sekund