| |||
Sutiny prvního patra - ošetřovna Asklépius, Max, Marcos, Jack, všichni na ošetřovně Přešlapuji a čekám, kdy mne bude potřeba. Jsem ještě nervóznější, když naráz všechny sutiny zmizí. Když si mne konečně zavolá ošetřovatel, vyrazím k němu poklusem. Je zajímavé, jak se uniforma zvětšila se mnou, ale nemohu říci, že mi se mi ten hadr nepletl mezi kopyta. Převezmu si kluka i s pokyny a uháním s ním dolů. Schody mne však dost zdrží. Vzhledem k tomu, že s někým v rukou nemohu skákat schody dolů, tak hezky kopyto po kopytu dolů. V chodbě opět přidám. Do ošetřovny zacouvám, abych si zadkem otevřela lítačky. Odložím chlapce na volné lůžku a předám pokyny druhému ošetřovateli. |
| |||
Sutiny nikdo konkrétní Vezmu si své věci z otevřeného pokoje a vykročím zpátky. Vlastně ale nevím co dělat. Ysea by ze mne pravděpodobně udělala čtyři malý, kdybych se tam teď ukázal. Když se ozve volání jejího jména, vystartuji do vzduchu, abych přes hada viděl, co se u skupinky děje. Zůstávám tak porůznu plachtit nad krajem školy, jen abych mohl sledovat, co se děje. |
| |||
Sutiny Rekki, Sukui, Kisa, Ysea, Dolly, Moxxi Když tělo začne bojovat se zraněními, velmi rychle se tělo ohřeje na svou běžnou teplotu. Když se tak stane, začnu nabírat vědomí. Jen velmi lehce se vrátí zvuky, než začnou zesilovat a začnu vnímat, že je to realita. Zamručím a pootevřu oči, když se ke mne ráz na ráz vrátí všechny vzpomínky posledních událostí. Zprudka se posadím, oči dokořán. "Sukui!" je první co ze mne vypadne, pohledem se ji snažím najít ve svém okolí. V šeru, již téměř tmě, vidím ještě větší prd, než obvykle. |
| |||
Sutiny Zugu, Grimgull, Alyssa, Rekki, Sukui "Vy jste ta mocná paní!" vykulím oči na šedou ženu, když se představí jako Alyssa. Hned si ale uvědomím jak je to nezdvořilé a zapíchnu pohled do země. Sutiny zmizí a tím se vyřeší problém, jak se dostat k pomáhání. Hned vykročím do prostoru, když po mne Zugu vystartuje a Grimgull mi zastoupí cestu. Ladně se propletu mezi oběma. (91% vs 52% vs 79%) Trochu nakrčím čelo k oběma, jak se ohlédnu z prostoru. "Já mám taky plán!" oznámím jim hrdě a rozběhnu se k chumlu tvorů. Všichni to vypadá tady pomáhají a léčí. Zamířím přímo k panu doktorovi. Lehounce ho zatahám za rukáv, jestli sedí, přičapnu si k němu. "Dobrý den. Myslíte..." hlas se mi trochu třese a všechno odhodlání je pryč, když přijde na věc. Je to ale pro všechny a užitečnost! S novou bojovností k němu zvednu pohled, "myslíte, že bych si mohl půjčit léčivou moc, abych mohl pomoci té dívce?" starostlivě mám nakrčené čelo. |
| |||
Jídelna Jadelyn Sleduji Tatiany záda, jak bojovně odchází. Neubráním se úsměvu. Poté si s povzdychem dojdu nandat nějakou zeleninu. Když se vrátím ke stolu, přistoupí ke mne dívka. "Dobré ráno," oplatím ji pozdrav, "oba dva se vydali pomoci se záchrannými pracemi, neřekl bych tedy, že opuštěn," odvětím a prohlížím si ji. "Ale jistě, proč ne," přitakám nakonec. Moje poslední nabídka, že vysvětlím spolužákům něco o škole moc valně nedopadla, rád tedy předám své znalosti dál, pokud budu schopen odpovědět na její otázky. Usadím se ke stolu a pokud si přisedne, podívám se na ni. "Co by Vás zajímalo?" |
| |||
především Kisa Odstoupím od smyček, když se začnou hýbat. K chlapci na ocasu se vzápětí vrhne vlčice. Nechám ji tedy pracovat, jen zpovzdálí dohlížím, kdyby bylo potřeba zásahu. Díky mé pozici si dokážu všimnout bílé kitsune. Ať je při vědomí nebo ne, natáhnu se k jejím tkáním a zopakuji stejný postup jako u hada. Donutím je k rapidní regeneraci. Sice to tělo trochu vysílí, ale všechny její rány se zcela zahojí. (103%) Když jsem napojen na její tělo, všimnu si mlhy, která zahaluje její mysl. Opatrným zásahem ovlivnění rozeženu. (105%) Samo ustupovalo, ale stále tam bylo. Nepotřebujeme léčitelům ještě přidělávat práci. |
doba vygenerování stránky: 1.3238620758057 sekund