| |||
Sutiny -> Jídelna Max, Asklepius Musela jsem si přiznat, že se mne tento svět chtěl zbavit vážně rychle… tedy, krvácela jsem poměrně pomalu a možná jen adrenalin a to, že moje dračí podoba byla uzpůsobená trochu více bolesti bylo to, co mne drželo na živu a při vědomí. Nakonec si mne někdo ale všiml a s bolestivým zaskuhráním dost neopatrně vytrhl trám, který mne přišpendlil k zemi pár minut zpět. Léčivá magie, opět… se mi opřela do těla a během okamžiku mne vyléčila bez nějakého většího efektu. „Děkuji,“ řekla jsem tiše, prohlížejíc si svojí přední tlapu s trochu nedůvěřivým pohledem. Nejspíše léčí jen tu fyzickou schránku… pokud o ní přijdu, nejspíše se vrátím zpět… zamyslela jsem se a zvedla se na všechny čtyři, abych se tedy odklidila do jídelny. Neměla jsem stejně jak moc pomoci… léčit fyzické schránky jsem neuměla. |
| |||
1. Patro Sukui, Ysea, Rekki, Kisa S bzučením vystřelím vzhůru a když po chvilce skloním pohled...jsem zmatená. Všechno vypadá jinak. Trosky jsou ty tam a kdo může ten léčí. “Sakra.“ syknu a vystřelím napříč prostorem. Ne, že bych nebyla ráda, že ostatní budou v pořádku, ale zrovna si připadám jako přebitá baterie. A to hodně. Honem, honem, honéééém ! kroužím nad scenérií a hledám kam bych se vrtla. Spatřím jednoho, který vypadá dost bídně, ale zlatá kaluž mi vnukne vzpomínku na včerejšek. Tam to řešil léčitel a vypadalo to dost složitě a mimo moje schopnosti. Naštěstí on nestojí tak a hned se pouští do práce. Kousek od něj je tadrzá z ošetřovny a popálená dívka. Nad tím dalším ani moc nepřemýšlím. Mám pocit, že se rozskočím a potřeba to ze sebe dostat je dost akutní. Vrhám se tedy střemhlav k dívce. “Bachááá !“ zakřičím než přistanu a hned přiskočím k dívce. “Polož ji prosím.“ otočím se na drzounku a POKUD povolí telekinetické pole přiložím na holčinu svoje dlaně. Energie je opravdu hodně, takže se prvně zaměřím na její ruce. Jenomže mi očividně nejde to množství dobře směřovat (8%). “Do pylu...“ trhnu nespokojeně hlavou a se zatnutými zuby zkusím ohnout tok arkány. Jenomže toho je prostě moc, všeho moc najednou a mě asi začíná vynechávat mozek. Kůže se pořád nechce regenerovat (3%). “Tak mi sakra pomoz ty jedna...“ drtím mezi zuby sama k sobě a soustředím svůj pohled jenom na popáleniny (47%). A konečně se začne něco dít. Kůže začne místy růžovět a čerň pomalu mizí. Jsem na dobré cestě, ale mám pocit, že zdaleka nemám vyhráno. |
| |||
Sutiny především Dolly, Grimgull, Alyssa Než se vůbec stihneme domluvit, jenom zamrkam, jestli správně vidim. Sutiny sou pryč. Ani nemam čas se rozkoukat, když už Dolly zdrhá. Jenom protočim oči, rozlítnu se za nim a zkusim ho chytit do náruče (52%). Jestli mi teda zase nevyklouzne, klouzek jeden. "Hej, Dolly počkej. Mam nápad. A když se svezeš, budem tam rychlejš a tim pádem budeš pomáhat dřív." Jestli ho nechytim, zkusim ho tim přesvědčit. Jestli jo, tak ho tim naopak zkusim uklidnit. |
| |||
Sutiny především Hill, Vesa, Ulgge, Remmi Hill je v mžiku u mě a bělásek se promění do draka. Než mám ale vůbec šanci zareagovat, sutiny jsou pryč. "Tarney!" otočím se zprudka nadšeně. Není pochyb, že to je jeho práce. Ohlídnu se k oknu, ale drak už je pryč. Rozběhnu se ke skupině uprostřed trosek, kdyby bylo potřeba mé pomoci. A taky že je. Nejblíž je klučina od hada. Nemůžu říct, jestli mu je ještě něco, ale ty zlámaný žebra se nedají přehlídnout (56%). Na nic nečekám a pustím se do nápravy. Jak se snažím zachytit energií jednotlivé zlomeniny, v jednom místě je to trochu složitější (32%). "No ták..." Zbylá zranění jdou už snáz, takže nakonec jsou žebra spravený (74%). "A je to..." Snad mu nebylo nic dalšího... Jemně popleskám klučinu po tváři. "Jak je ti?" zeptám se ho, když se probere. |
| |||
Princ přeci jen zasáhne alespoň tak, aby nám dal víc času. Asklepius se ujme dračice a já se div nerozběhnu k místu, kde jsou oba kluci. Naberius rozetne moji nerozhodnost a je pravda, že Gill mě teď potřebuje víc. Ysea tak se Sukui vlastně nikam nemusí. Vytvořím telekinetickou bariéru, když začne had rozmotávat své smyčky a vyvalí se spousta krve. V každém případě zhodnotím stav celé skupinky a určím si priority. Gill je rozhodně priorita číslo jedna. Podívám se z jedné na druhou, přikývnu a pustím se do jeho léčení. Modré plameny mu zvládají udržet krev v tekutém stavu. Vzhledem ke kontaminaci krve sutinami ji tentokrát nevracím zpět a použiji jedno z náročnějších léčivých kouzel (121%). Gillovi se tak zahojí všechna zranění, včetně pozůstatků těch minulých. Co nejšetrněji ho proberu. |
| |||
Sutiny hlavně Kisa Očekával jsem ostrou bolest v břiše a sliboval si intenzivní příval slasti. Střep bohužel zmizel, ale to pohyb mých paží nezastavilo. Úder jsem vedl silně a rychle, abych se pohodlně dostal skrz uniformu, ale namísto toho mě čekala jen rána do břicha. “Hmpf ?“ doslova jsem ze sebe ten zvuk vyrazil a skončil v předklonu. Rozhodně to bylo horší, než se střepem a taky to dost utlumilo můj zájem o další pokusy. S rukama na břiše se narovnám, abych zjistil, že trosky jsou odklizené. Těla menších, větších i gigantických spolužáků a spolužaček mají v péči lékaři. Moje práce, jako hledače pohřbených duší je tedy u konce. Mohu maximálně, pomoct s přenosem raněných. Vydám se tedy kupředu a v hlavě mi vrtá mé chování. Ne, že bych netrpěl sebedestruktivními sklony, ale tohle bylo jiné a jsem si poměrně jist, že ne z mé hlavy. A ve své domněnce se utvrdím jen o pár vteřin později. Viděl jsem kdysi vlka, který si ukousal vlastní nohu, aby unikl z pasti. Liška předemnou, ale nevypadá vězněná. Krev už smáčela bílý kožich a zvuky, které vydává jsou znepokojivě spokojené. Netuším, co by se stalo, kdybych se jí v tom pokoušel zabránit fyzicky, ale dojdu k závěru, že to nebude nutné. Jen nějakých deset metrů od ní zformuji v hlavě chapadla a v éteru zaměřím její mysl (84%). Bez skrupulí je vystřelím vpřed, aby chladně omotala vědomí. Pokud se mi podaří je správně utáhnout, měla by liška pocítit náhlou malátnost a upadnout do bezvědomí. |
| |||
Sutiny-Ošetřovna Aryania, Kimi Ranhojič se postará o vílu, a pak mě vyzve, abych ji společně s klukem dostal na ošetřovnu. Já mu kývnu a vezmu vílu zpátky do náruče. Kluka pak postavím na nohy a nechám ho se o mě opřít. Hned po tom jdu dolů do ošetřovny. Slyším sice, že se za námi něco děje, ale dojdu k názoru že je lepší to teď neřešit. K ošetřovně jdu svižným tempem, ale ne moc rychlým, aby se kluk mohl dál bez problému držet. Když už jsem na ošetřovně, vílu položím na nejbližší postel a kluka posadím na vedlejší. “Tahle má prioritu.” kývnu směrem na vílu, jak odcházím z ošetřovny zase nahoru. |
| |||
Sutiny především Kisa, Gill, Ysea, Rekki Kývnu na souhlas a opravdu doufám, že to tak bude. Tlumeně slyším Ys za smyčkami draka. Ryu jí odpoví a začne se stahovat zpět. Nemám čas ale nad tím přemýšlet. Všechny moje myšlenky se teď směřují k jednomu jedinému. Plameny. A ne ty, které obklopují mě, ale ty horké u Gilla. Netrápí mě moje rozdrcená noha, když se plazím ten kousek zpátky blíž. Právě naopak. Jen to vzbudí ještě větší slast, završenou plameny přijímající moje ruce do své vroucí náruče. Jaké by to asi bylo být na Gillově místě? Podívám se na něj a to mě vytrhne z opojení. "Gille..." špitnu. Zmateně se podívám na svoje ruce v plamenech a pak na Ys, která se u mě objeví. Chviličku na to sutiny zmizí. Hledím opět na své třesoucí se popálené ruce, již mimo plameny. "C-co se to děje? P-proč? C-co se stalo?" Cítím jemný tlak kolem těla, jako bych měla neviditelné obvazy. "To je dobré, to vydržím," zvednu pohled k Ys. "Zachraňte Gilla, prosím," požádám léčitele. Ustaraný pohled věnuji i Kise. |
| |||
1. patro Sukui, Gill "Brzy už budeme venku" ujistím Sukui povzbudivě když se k mým uším dostane rozruch přímo nad námi. Znělo to ale taky trochu jako by tam nastaly nějaké problémy. Komu patřil ten hlas předtím, který věděl kdo tohle způsobil teď není důležité. A tím kdo to udělal se můžeme zabývat až budeme pryč a naše rány vyléčené. Sedět hezky v klidu aby mě zranění moc nebolela už nesvědčí. Všechny ty bolístky někdy prostě přestali být tak na obtíž. Musím mít víc. Tohle je málo. Trkne mě po chvíli neposedného ošívání. Dračí ochrana kolem nás zatím zmizela i se vším ostatním kolem. Modrý oheň se rozšířil po celém těle dosud zavaleného chlapce, dál tak prohříval jeho tělo. Toho spalujícího ale rychle využívala Sukui... i když jsem se ji předtím snažila varovat. Ale toho já už si nevšímám. Ostré drápy se zarývají do kůže na předloktích a zanechávají za sebou hluboké, silně krvácející rány. Radostný pohled od krve zvednu jen krátce, to když se tu objeví růžová a odnáší dívku pryč. Skoro slastný povzdech se mění ve spokojené liščí mručení mručení jak se mi znovu vrací podoba. Ani proměna mi nezabrání abych si užila a tentokrát jsou to zuby které se zakousnou do masa. Louže krve pode mnou se kvůli tomu rychle zvětšuje. |
doba vygenerování stránky: 1.7397389411926 sekund