| |||
Pokoj číslo 5 Zugu, Dolly, Grimgull Jak jsem čekala tak mně ork v této podobě nepoznal, také jsem ráda že se neřeší moje nahota a když mi pak odpoví tak přikývnu a dojdu k závalu který je i zde. „Hezký tohle se stane když nabíráte studenty kteří jsou bzum, bzum.“poznamenám a mezitím se dotknu kamene který je přede mnou, jak svírám ruku tak se ozve škrábavý zvuk když mé delší nehty škrábou po kameni zatím co se mé čelo nakrčí a žilky na mém obličeji se roztáhnou přeskládají do jiného tvaru. „Já to vidím stejně ...“povzdechnu si po chvíli, pevnou hmotou jsem ještě proniknout nezkoušela navíc sonická vlna takové síly by způsobila jako by zde vybuchla bomba. A odklízet sutiny by byla těžká práce i v této podobě, nemluvě o tom že to toho orka jistě už napadlo. Pak se otočím a zamyšleně si oba prohlédnu než je oslovím. „Dollyho bych mohla unést, ale co se týká tebe ... jsi sice první skutečný ork kterého jsem viděla ... pokud by se nám podařilo vytvořit lano a to k něčemu upevnit mohli bychom tě při slézání nadnášet.“ Rozhlédnu se po pokoji a pak dostanu nápad, když se Zugu Dollyho dotkl vyrašili mu ze zad křídla a to stejná jaká měl Zugu. „Dolly pokud se někoho dotkneš dokážeš převzít jen jeho podobu nebo i jeho schopnosti?“ |
| |||
Pokoj číslo 5 Dolly, Zugu, Alyssa Mým úsilím se mi povede jen sežehnout ty kameny, co jsou na povrchu. Na místech, kde se oheň dostal do kontaktu s kamenem, se rozrostou malé zelené žilky. Zasahuju až moc velkou plochu, kdyby se mi podařilo soustředit oheň na jedno místo... Za námi se ozve něčí hlas, který volá Dollyho. Přestanu s mým kouzlem a otočím se za hlasem, u kterého se ukáže, že patří Arakkoavy. Krátce po něm se v okně objeví šedá osoba. "Ano, jsme v pořádku, děkujeme." odpovím šedé. Nevěřím, že mě budou schopní unést, ale možná když jsou dva. "Asi to bude lepší, myslím že se skrz nedostanu." Ještě než můžu navrhnout, že by Dolly měl jít jako první, tak se na něco zeptá. "Neslušné slovo vyjadřující nespokojenost." Lépe to nejspíš nevysvětlím. |
| |||
Sutiny Nikdo konkrétní, na doslech skupina okolo Tarneyho A pak se to ozvalo. Navzdory tomu, co říkala mamka i učitel. Co ? Kdo ? rozhlídnu se vyplašeně okolo, ale když se to ozve znova, je to jako by mě někdo kopnul do břicha. “Co seš, vlastně kde seš ? A co po mě sakra chceš ?“ vydrtím mezi zuby a sevřu pěsti až mi zbělají klouby. Ani moc nevnímám, co se mi to snaží říct. Pořád si totiž nedokážu připustit, že se něco takovýho děje. Tohle přeci není možný. To nikdo nedokáže. Říkali to...ledaže bych byla divná. Možná proto mě sem máma poslala. |
| |||
Aryania, Nybe, Eric, Kimi, Max Zaznamenám, že byla odhalena dračice, prvně však vliji hojivou energii do víly, kterou přinesli k mému malému provizornímu prostoru. Cítím, jak kocourek zesiluje mé léčení, takže mu věnuji děkovný úsměv. Vyspravím víle jen nejzávažnější zranění hrudního koše, aby ji nezabil přesun na ošetřovnu. (53+5%=58%) "Odneste ji prosím na ošetřovnu. A jeho," pokývnu hlavou k apatickému chlapci, "vezměte s sebou prosím," vyzvu Erica, zatímco sbírám svou brašnu a běžím k dračici, vzhledem k tomu, že nechci aby se hýbala, s takto poničenými křídly. Mohla by tak o ně přijít zcela. Kocourka vyzvu, ať mne následuje. Vzhledem k tomu, že přesun dračice by byl nanejvýše problematický, pustím se do jejího kompletního zaléčení. Mohutné vlny léčivé energie začnou bezbolestně narovnávat kosti a následně je nechávají srůstat. Zbavím se tak i dalších zranění, které by mohla mít z dopadu sutin. (102+5%=107%) Když je zcela zahojena o kus ustoupím. "Jestli nebudete pomáhat se záchranou ostatních, prosím odeberte se do jídelny a vyčkejte tam." Vybídnu ji, než se vrátím, i s kocourkem, ke svému strategickému místu. |
| |||
Sutiny Asklédius, Aryania Hned po tom, co vyjdu s chlapcem, kentaurka vezme toho druhého. Ranhojič si je převezme a zjistí, že ten kluk, kterého jsem dones, už není naživu. Kurva. Ten druhej je na tom značně líp a po krátkém léčení ho pošle mastičkář na ošetřovnu a chvíli na to nás vyzve, abychom šli pro další raněné. “Jo, už jdem.” Jdu zpátky za uklízecí četou a konvercaci, co probíhá za mnou, neřeším, jediné na co se v tuto chvíli soustředím, je hledání dalších přeživších. První koho najdem je malý drak s dojebanými křídly, s tím ale nehnu. “Pokud můžeš chodit, tak jdi směrem ke schodům, tam se o tebe postaraj. Jestli ne, tak vydrž tam.” Na ty další co vyhrabem, už není tak hezký pohled. Po psovy skoro nic nezbylo a holka má rozdrcený hrudník a hlavu. Najednou vidím Ludmilu, ve velice podobném stavu, potom co jsme ji vytáhli zpod věže. Rychle se napiju, abych ty vzpomínky zahnal. Doprdele, tak už se kurva vzpamatuj. Je tam ještě víla, co je sice v dezolátním stavu, ale měla by být naživu, snad. Vezmu ji a odnesu k ranhojiči. “Jestli ty taky umřeš, přísahám že si tě najdu a zabiju podruhý.” Položím ji, stejně jako předtím k ranhojičovy. Někdo se začne nahlas smát a anděl přistane na zem. Co teď ty vole. Chvíli potom se rozezní v mé hlavě hlas. Co to kurva meleš a vylez mi z hlavy. |
doba vygenerování stránky: 1.5442440509796 sekund