| |||
Dívčí pokoj č.3 Vesa, Kelly, Ulgge Stěna vypadá dost neprostupně. Když se ozve ťukání na okno, zprudka se otočím a v mžiku jsem u Kelly. Obří sova udělá puf a máme tu draka. Hodí významným pohledem, který mu oplatím silně nedůvěřivým. Ohlédnu se po Ves a díky toho si všimnu, že stěna suti je najednou prostě pryč. Povytáhnu obočí a lehce zaklepu Kelly na rameno. "Náš problém se právě vyřešil sám," poznamenám a poukážu na volnou cestu z pokoje. |
| |||
Tiše spolupracuji na odstraňování sutin. Něco bych k tomu poznamenal, ale mám dojem, že by to mohlo narušit soustředění a tak tedy setrvávám v mlčení. Hodím po Tarneym pohledem, čekajíc, jestli půjde k zemi, ovšem poměrně rychle se vzpamatuje. Když je vše odhaleno, léčitelé zabírají svá místa. Vzhledem k nerozhodnosti démona ho pokývnutím pošlu za skupinkou zraněných, ke kterým již je přístup. Sám postoupím ke zdi šupin. Natáhnu ruku směrem k hadímu tělu, a ještě před návratem času do běžného toku, zahalím všechny velké kusy trčící z těla temnotou. Když se temno rozplyne, kusy jsou pryč. Pošlu je hezky za ostatní sutí, jistě bude dřeva potřeba. Natáhnu se k jejím tkáním a donutím je k rapidní regeneraci. (83%) I přes sílu léčení však dosáhnu jen zastavení krvácení a počátku hojení ran. Hadice musí mít velmi malou vlastní regeneraci. Jako první pomoc by to však mohlo stačit. Poklepu dlaní na šupiny, aby propustila kluka ve svém sevření, jehož mysl jen těsně před zastavením času zhasla. |
| |||
Sutiny Mé počínání rozhodně nedopadne, jak bych očekával. Vlastně dopadne úplně naruby. Zmatený tím, co se stalo se ani nestačím vzpamatovat a podivná bublina mne snese na zem. Lehce na ni dopadnu stále zmatený. Chaos ovšem pokračuje. Nejraději bych se vydal zpět pomoci, ovšem plně si uvědomuji, že by se Ysea opět věnovala rozptýlení a nikdo by nakonec Sukui nepomohl. S těžkým srdcem tedy zůstávám vzadu a nechávám ji pracovat. Ať chci či nechci, do mysli se mi derou možné důvody toho, proč požehnání dopadlo, jak dopadlo. Nakonec se točím pořád ke stejnému závěru, který mi ovšem nedává moc smysl. Upřímně pravděpodobně se na to Ysey nikdy nezeptám, ale Sukui by třeba mohla vědět. Rozhodně by bylo fajn to vědět pro další počínání. Kdybych věděl, že bude mít takovouhle reakci na svatou moc, ani bych to nezkoušel. Rozhlédnu se po troskách a uvažuji, zda se přidám k letecké četě, když je najednou všechna suť pryč. Prostě puf. Ještě zmateněji zamrkám. Teď je vidět i do pokojů, který zůstali alespoň trochu vcelku. Vzhledem k tomu, že nemohu více pomoci, rozejdu se ke svému pokoji, abych si vzal své věci, než to tady spadne úplně. Stále však pohledem utíkám k místu, kde je Sukui, dokud tam tedy přes velká těla vidím. |
| |||
Sutiny Sukui, Kisa, Gill, Rekki Andělský štít který mu tentokrát dost možná zachránil život mě v tuhle chvíli vlastně tolik netrápí. Úmysl byl se ho zbavit a to se zdařilo. Drak se mi pod rukou náhle pohne a ze smyček se objeví hlava. Jeho pohled přejdu tázavým pozvednutím obočí, rozhodně před ním ale neuhnu. Nemá otázka se však záhy mění v otrávený úšklebek, při telepatické zprávě kterou pro mě měl. Jak na to přišel sice nevím…ale pravdu má jen částečně. Víc už k tomu ale nemá a jde mi z cesty. Tím se mi naskytne opravdu zvláštní podívaná, když sleduji jak se dračí tělo ztrácí v obrazci si s sebou přinesla Sukui. Otevře mi tak konečně cestu k záchraně. A scénu která jsem doufala že nikdy nenastane. To celé zahalené smradem spáleného masa. Jejiho spáleného masa. Jak moc jsem nesnášela vidět ji v slzách nebo se trápit, a co je tady vidím to častěji a častěji. Natož zraněnou, ještě sahající pro další bolest. "Sukui!" vyhrknu zoufale. Nezahálím ani okamžik abych ji dostala pryč z žáru plamenů. "Už to bude dobré…" pošeptám ustaraně. Nedovolím se jí ale dotknout abych nepřidávala jejím bolestem. Gillovi věnuji jen tolik pozornosti abych ho zbavila tíhy. Hromada kamení pod kterou leží je ale jako lusknutím prstu pryč, dřív než stačím hnout s jediným smítkem. Stejně jako všechna suť kolem nás. Co je s víc s ním, nebo s tou liščí holkou vedle neřeším a nechám je jejich osudu. Jeho v ohni a jí… v čemkoliv co si sama způsobila. Sukui zabalím v jakémsi telekinetickém pouzdře aby minimálně zraněnou nohou nohou nemohla hýbat. Okamžitě se i s ní přesunu rovnou před léčitele. "Prosím rychle! Musíš ji vyléčit!" žádám ho bez okolků. Pokud nebude mít námitek lehce jako pírko ji položím před něj. |
| |||
všichni v prvním patře I když pracujeme, jak nejrychleji nám sutiny dovolí, pořád je to příliš pomalu. Celou dobu v duchu počítám čas a když dosáhneme kritického momentu, již nám nezbývá než radikálních akcí, abychom studenty zachránili. Moxxi je ze hry, vzhledem k tomu, že se s ní něco děje a Arthur je na tom s dalším pomáháním dost obdobně. Jen lehkým pohybem ruky mu z ruky zmizí střep uprostřed máchnutí vůči sobě. Předeleguji jejich povinnosti na profesory. Poté vystoupím z naší záchranné jednotky a jen okamžik na to již vzduchem zapraská časová magie. Zformované magické kruhy jsou mnohem menší než před tím. Vzhledem k chybějící energii, která nyní koluje školou, rozhodně nemohu čas nikam přetáčet. Co však udělat mohu, je zastavit čas všem studentům v prvním patře a jejich nejbližšímu okolí. Z jejich perspektivy bude v jeden okamžik vše jak je teď a v následujícím bude všechno tak, jak stihneme pokročit během časového zámku. Nebudou probíhat žádné jejich procesy, žádné schopnosti. Když je časový zámek uvalen, ruce mi samovolně klesnou a jedním vrávoravým krokem se více rozkročím. Stačí mi jen chvíle na to, abych se vyrovnal s další silnou ztrátou energie, než začnu v rychlosti vést tým k tomu, abychom bezpečně odstranili zbylé trosky. Tentokrát skutečně všechny, abychom vysvobodili i ty v pokojích, pokud je ještě nestihli ostatní dostat ven. Nejbližší dračice vypadá rozhodně o mnoho hůřeji, než ta první. Jedno křídlo na padrť, druhé zcela chybí a leží oddělené trhavě ostrými odštěpky kamenů. Velký střešní trám proražen napřímo skrze hruď, ji špendlil k zemi. Všechny končetiny v podivném úhlu, jedna téměř nonexistentní. S trámem si nedovolím hýbat, dokud nepřivoláme Asklépiuse, aby mohl okamžitě následovat vytrhnutí trámu svým léčením. Konečně se nám také dostane náhled na situaci v troskách, které odstranila Ysea. Není to pěkný pohled. To ale není ani na pevně semknuté hadí klubko zelených šupin, které je prošpikované trámy stejně, jako dračice. Jen jich z těla trčí mnohem více, a kdyby běžel čas běžným způsobem, jistě by již touto dobou vykrvácela. Když jsou všechny trosky odstraněny a léčitelé pracují, nebo jsou alespoň připraveni, povolím svůj stisk na čase v patře. |
| |||
Sutiny “Hééé ?“ vypadne ze mě překvapeně, když se mi v kebuli rozezní hromobití. Sevře se mi žaludek a to mě donutí se zkroutit s rukama na břiše. “Uuuh...co to ?“ zakňourám a nakrčím obočí. Co se semnou do pylu děje ? fňukám už jen sama pro sebe. A pak to najednou povolí. Z ničeho nic ten divnej bolebřich vystřídá vlna energie. Zaplaví mi útroby jako osobní tsunami a trochu mě hřeje na hrudi. Když skloním hlavu vidím, že se mi z hrudníku dere hutná energie zlatavé barvy. Zpočátku je to příjemný nabuzení, jako když jedete na horský dráze. Po chvíli to začíná bejt až moc intenzivní. Nezdá se mi to, fakt ne ! Teda jako...ááá, co mám dělat ? Jo jasně soustředit se. Koncentrovat. odkývu si další postup, byť mám pocit, že sem si právě cvrnkla do vosku. “Dobře fajn. Uznávám stačí ?“ odpovídám hromobití a snažím se energii rozprostřít. Pořád ze mě bublá, ale jako by mě poslouchala. Místy neochotně, ale přece jen se docela krotit nechá (67%). Nakonec jsem energií obalená od hlavy až k patě. Přesto cítím, že příval pokračuje a já už pomalu nemám, jak to stabilizovat. Musím to vyčerpat a rychle ! zakmitám křídly odhodlaná vydat obrovskou porci léčivé energie komu budu moci...mám pocit, že jinak mě to sežere. |
| |||
Bývalý chlapecký pokoj č. 5 Dolly, Grimgull, Alyssa Jako to si to mohla sama i sletět. Respektive sem nemusel vůbec lítat dolů a rovnou sem moh letět sem. Ne, že by to nebylo jako cool, ta její proměna, ale jako nevim, jestli mam bejt potěšenej nebo uraženej. Zkoumavě si jí prohlížim, když mluví na Dollyho a pořád se nemůžu rozhodnout... No, každopádně se ozve i ork. Naštěstí souhlasí se mnou. Jako nevim jak bych jinak Dollyho přesvědčil, aby letěl se mnou. Očividně jeho aspoň trochu poslouchá. Myška nemá vůbec špatnej nápad s tou svojí otázkou na prcka. "Každopádně tak jako tak, když si půjčíš moje křídla, tak můžeš letět sám," mrknu na něj. "A neboj, pomáhat budeš, tam tě právě chci vzít," natáhnu k němu přátelsky ruku. "Jooo... A tebe bych měl v pohodě unést. Maximálně mi Myška pomůže," houknu na orka. |
doba vygenerování stránky: 1.4307680130005 sekund