| |||
Sutiny Stane se to znova a vypadá to, že to jen tak nehodlá přestat. Jak to jako myslí ? Proč mi nic z toho nedává smysl. Počkat, jak že sem jako porušenej kus ? Jiááá. Cóóó ? Umřít na zvraty, jako jo to je smutný, ale...cóóóó ?! poulím oči před sebe a zůstanu klečet s rukama, kterejma si krákám vlasy. “To je dobrý Moxxi. Jenom ti jeblo. Bylo toho trochu moc. Chybí ti cukr a určitě seš dehydratovaná. Jasně proto blouzníš. Neexistuje žádnej důkaz, že je to pravý.“ uklidňuju se a zhluboka dýchám. Snažím se zklidnit, fakt nerada bych se odsud nechala odnášet a navíc mě fakt bude ještě potřeba. V tom měl ten přelud pravdu. |
| |||
Sutiny Jen těžko lze přehlédnout a přeslechnout to, co se děje nějakých třicet metrů přímo předemnou. Smích a křik a vržený anděl. Trochu se nakrčím v kolenou. Ne, že bych měl tendence ho chytat, právě naopak...pořád si nejsem jistý, co by mi jeho dotyk udělal. Naštěstí není třeba heroických úkonů ani zbabělých úskoků. Anděl bezpečně doklouže. “Ví kdo to udělal ? Tak proč to neřekne ?!“ zaběduju nad dračím počínáním a protočim oči v sloup, když se rozplyne. V tu chvíli se přistihnu, že se ohýbám pro dlouhý střep. Nejsem si jistý, kdy přišlo to nutkání, ale zesílí v okamžiku, kdy sklo pořeže prsty. “Mmmm.“ vydám ze sebe spokojeně a přejedu střepem po otevřené dlani. Rána se sice rychle začne zatahovat, ale pocit slasti sílí. Najednou mi přijde, jako dobrý nápad zkusit to na břiše. Chytnu střep obouruč a otočím ho proti sobě. Pak se napřáhnu a zkusím, co vydrží uniforma...na tu slast už se těším. |
| |||
Je všímavější než se zdá... Nijak jsem s tím nepočítal, i tak mě to trochu zamrzí. Uvědomuji si však, že to může nést jistá rizika. Jak se postupně odhalují studenti, panika se mě začíná zmocňovat čím dál tím víc. Od zhroucení mě snad drží jen to, že mi odpovídá. Pořád ale netuším, kde přesně je a zda mu není nic dalšího. A Gillův stav tomu též nepomáhá. Chlapci tak jen v odpověď zavrtím hlavou. Jestli máš vyražený dech, zkus se uklidnit. Bránice za chvilku povolí sama, ano? informuji ho sám. Nechápavě zvednu pohled k obloze, když se ozve smích. A hned na to nadávky. Jsem připravený zachytit andělův pád, kdyby to náhodou nevychytal sám. Naštěstí se snesl naprosto bezpečně. Pokračuji spěšně za profesory, když se objeví další drak ve smyčce. Kdo za to může nebo nemůže není aktuálně moje starost a raději se přidám k pomoci se sutinami. Rychleji se tak dostaneme i k Remmimu. Scénu, kterou odhalí mizející drak, ale sleduji snad vytřeštěným pohledem. Tohle je hodně špatné. Alespoň pro Gilla. A já mám vrácenou sotva nějakou manu. Netrpělivě očekávám další postup. |
| |||
Bývalý chlapecký pokoj č. 5 Grimgull, Zugu, Alyssa "Aha..." přijmu od Grimma vysvětlení a na čele mi vyskočí zamyšlená vráska. "Neslušně se ale nemá mluvit...?" tázavě se na něj podívám. "My nebudeme pomáhat?" dojde mi najednou kam to směřuje. Ustoupím šedé paní z cesty, když zamíří k sutinám. Se zvědavým pohledem sleduji co dělá. Když si však povzdychne, posmutním. Začnu usilovně přemýšlet nad jejími slovy a rozhlížet se po pokoji. Když mne však osloví, rychle se na ni podívám, že dávám pozor. Zrudnu a sklopím pohled k zemi. Jakmile narazí na mé schopnosti, uvědomím si, že jsem stále zelený a cítím v sobě ten zvláštní oheň. Pomalu přikývnu. Potom mi dojde, že to bylo buď a nebo a budu muset odpovědět slovy. "Část vzhledu a silnou nebo naposledy použitou schopnost," vyřknu nakonec sotva slyšitelně do podlahy. |
| |||
Pokoj číslo 5 Zugu, Dolly, Grimgull Jak jsem čekala tak mně ork v této podobě nepoznal, také jsem ráda že se neřeší moje nahota a když mi pak odpoví tak přikývnu a dojdu k závalu který je i zde. „Hezký tohle se stane když nabíráte studenty kteří jsou bzum, bzum.“poznamenám a mezitím se dotknu kamene který je přede mnou, jak svírám ruku tak se ozve škrábavý zvuk když mé delší nehty škrábou po kameni zatím co se mé čelo nakrčí a žilky na mém obličeji se roztáhnou přeskládají do jiného tvaru. „Já to vidím stejně ...“povzdechnu si po chvíli, pevnou hmotou jsem ještě proniknout nezkoušela navíc sonická vlna takové síly by způsobila jako by zde vybuchla bomba. A odklízet sutiny by byla těžká práce i v této podobě, nemluvě o tom že to toho orka jistě už napadlo. Pak se otočím a zamyšleně si oba prohlédnu než je oslovím. „Dollyho bych mohla unést, ale co se týká tebe ... jsi sice první skutečný ork kterého jsem viděla ... pokud by se nám podařilo vytvořit lano a to k něčemu upevnit mohli bychom tě při slézání nadnášet.“ Rozhlédnu se po pokoji a pak dostanu nápad, když se Zugu Dollyho dotkl vyrašili mu ze zad křídla a to stejná jaká měl Zugu. „Dolly pokud se někoho dotkneš dokážeš převzít jen jeho podobu nebo i jeho schopnosti?“ |
| |||
Pokoj číslo 5 Dolly, Zugu, Alyssa Mým úsilím se mi povede jen sežehnout ty kameny, co jsou na povrchu. Na místech, kde se oheň dostal do kontaktu s kamenem, se rozrostou malé zelené žilky. Zasahuju až moc velkou plochu, kdyby se mi podařilo soustředit oheň na jedno místo... Za námi se ozve něčí hlas, který volá Dollyho. Přestanu s mým kouzlem a otočím se za hlasem, u kterého se ukáže, že patří Arakkoavy. Krátce po něm se v okně objeví šedá osoba. "Ano, jsme v pořádku, děkujeme." odpovím šedé. Nevěřím, že mě budou schopní unést, ale možná když jsou dva. "Asi to bude lepší, myslím že se skrz nedostanu." Ještě než můžu navrhnout, že by Dolly měl jít jako první, tak se na něco zeptá. "Neslušné slovo vyjadřující nespokojenost." Lépe to nejspíš nevysvětlím. |
doba vygenerování stránky: 1.470908164978 sekund