| |||
Pánský pokoj č. 19 Alyssa, Dolly, Grimgull "Oukej, tvoje věc... bych řek..." Nic nevidim v oblaku prachu, kterej mě obejme v kraválu. Jenom ztrnule šokovanej stojim než prach opadne. "No, to si ale děláte už prdel, ne?" Hlas mi ujíždí někam do výšin, jak jsem v šoku, znechucenej a naštvanej. Oklepu ze sebe prach, co to jde. "V pohodě?" zeptam se ale i tak Myšky, i když to vypadá, že jí nic neni. Otevřu okno, aby se ten prach dostal pryč. Navíc to vypadá na jedinou cestu ven. "Pojď, vezmu tě dolů..." pokynu jí k oknu. Jestli teda nemá vlastní způsob, jak se dostat ven. Takže jestli jde, podeberu jí do náruče a snesu se s ní z okna na zem. Postavim jí a vzlítnu zpátky nahoru, ale o něco vejš. Zkouknu ostatní okna. Přece jenom Dollyho pokoj je na týhle straně, tak kdyby náhodou se mu povedlo přeběhnout naproti, než se to sesypalo. Dolítnu k oknu, za kterým to probleskuje a když tam kouknu, tak tam je Dolly a ještě jeden. Naštěstí mají otevřeno, tak rovnou přistanu na parapetu. "Dolly!" zavolám prcka, kdyby si mě nevšimnul. "Vezmu vás ven k záchranýmu týmu. Bude to bezpečnější." |
| |||
Jídelna - Ošetřovna Luis, Max, Claudile Když Luis pošle Maxe pomáhat a mě pak dodá odvahu, mé uši se opět narovnají a můj ocas je klidný. “Dobře Luisi, pomůžu, jak to jen půjde. Buďte oba dva opatrní.” Jak domluvím rozběhnu se rovnou do ošetřovny, kde si všimnu, že už někdo sedí na lůžku. Je zde démon, kterého jsem ráno potkala a další studentka. Vyrazím rovnou k jednorožci. “Jsem léčitelka, zabývám se magií života. Mám problém kontrolou síly svého léčení, ale pomůžu, jak to jen půjde. Jakkoliv.” Pronesu ustaraným hlasem, ale v mých očích je vidět odhodlání zachránit kohokoliv sem přinesou. |
| |||
všichni v prvním patře Moxxi zareaguje rychle a podaří se nám postupovat ještě rychleji a efektivněji. Na čele mi však vyskočí vráska, když si všimnu pohybu v sutinách. Někde se právě něco sesypalo. Doufejme, že ne na studenty. Arthur hned přichází s dalšími informacemi. Vráska neustává, protože směrem, kterým ukazuje, se budeme prokousávat ještě chvíli. Nepřidá tomu ani příchozí Rekki, který upozorňuje na možný vážný stav studenta. Pokývnu na informace, že jsem je vstřebal, když však ucítím jeho pronikavý pohled, dovolím si na chvíli se ohlédnout a lehce zavrtět hlavou. Nepřipadá bohužel v úvahu, i když to samozřejmě bylo první, na co jsem myslel. Co však udělat můžeme, je na chvíli si dovolit rozdělit síly a opatrně osvobodit dračici. Její křídla jsou roztrhaná, že blány v křídlech v podstatě nemá a vypadají podivně pokrouceně. Zároveň také opatrně odsunout trosky z trojice dívek. Odhalí se tak nepěkná scéna. Naposledy zvedáme a odsouváme velké kvádry přímo z těla dívky a vlčice. Z vlčice vcelku zůstaly v podstatě jen packy a kus čumáku, jinak je napardť. Dívka vedle na tom není o mnoho lépe. Z hrudníku je téměř centimetrová plocha a otevřená fraktura hlavy stále chrlí vnitřní tekutiny. Víla je stále při vědomí, i když její křídla jsou zmuchlaná a splihlá. Na hrudi jsou na první pohled vidět nepřirozené boule polámaných žeber. Natočím se na dvojici, kteří nám pomáhají. "Odneste ji prosím extrémně opatrně," pobídnu je k víle. O zbylých dvou dívkách ani nemluvím, jistě sami poznají, že tady bude potřeba jiného přenosu. Následně můžeme odstranit další velký kus sutin. Díky tomu můžeme začít opatrně vyprošťovat další dračici. |
| |||
Jídelna - Sutiny Luis, Asklepius, skupinka kolem Tarneyho Schoulím se jim v náručí, když se ozve ten kravál nad námi. Luis mě pak dá na zem a pošle mě s profesorem. Vážně a důležitě kývnu a ťapkám za nimi nahoru. Tam jen přebíhám, jak je zrovna potřeba. Prozatím se tedy držím u léčitele, abych ho podpořil v léčení (48%+5%=53%). |
| |||
především skupinka kolem Tarneyho Nejsem si jistý, jak dlouho jsem spal, ale dlouho to nebylo, když mě vzbudí burácení hned za hlavou a prach všude kolem. Co to..? Rozhlédnu se, když prach trochu opadne. Místo zdi mám výhled na zhroucené patro. Jako kýbl s ledovou vodou mě polije strach, když ke mě dolehne to zoufalé volání. Tentokrát se neubráním slzám. Vydrž synku, vydrž! Nenechám tě v tom! Mluv se mnou, najdu si tě! Slyším hlasy profesorů a poslouchám myšlenky létající vzduchem, aby mi neuniklo nic. Rychle na sebe něco hodím a seběhnu dolů. To už je nad sutinami portál, pracuje se na odstraňování sutin a vytahování zraněných. Bohužel Asklépius zrovna konstatuje smrt Wayna a jde spravit kotník chlapci. "Remmi!" hlesnu s úlevou a doběhnu poslední kousek k nim. Když ho chci ale obejmout, zarazí mě jeho oči. A ani z něj necítím jeho běžnou energii. "Ty nejsi... Ale..." Okamžitě se mě zmocní panika. Remmi! zavolám na něj v počínajícím zoufalství ze strachu o něj. "Prosím pomozte mu někdo... A říkal jste Gill?" oslovím chlapce. To není dobré... Otočím se k princi. "Bude potřeba pyrokineze. Místo krve mu proudí zlato a jestli ho byť jen semlela voda, rozhodně na tom nebude dobře. Až podezřele mnohokrát byl dnes na pokraji smrti..." Nebo kdyby snad mohl použít svoji časovou magii... Ale netroufnu si o to požádat. |
| |||
Eric, Yqi, Kimi Jako první dorazí Eric s chlapcem, který již z dálky nevypadá ani trochu dobře. Když ho opatrně položí na bok, okamžitě se vrhnu na kontrolování životních funkcí. S výrazem, který ze starostlivého přejde do zcela neutrálního, sklepnu hodinky tak, abych mohl zapsat čas konstatované smrti. Poté chlapce opatrně přendám do chodby vedle sebe, abych se mohl věnovat Kimimu, kterého nese Yqi. Ten naštěstí nevypadá tak strašně. Dostane lehkou dávku léčivé energie, abych mu jen provizorně vyspravil podrcený kotník (48%) a neplýtval manou. Vyspravím ho jen tak, aby sám došel na ošetřovnu. "Odeberte se prosím na ošetřovnu, kde se Vám postarají o zranění," vyzvu ho tichým hlasem. "Vraťte se k profesorům, abyste mohli převzít další vysvobozené studenty." Vyzvu dvojici nosičů. |
doba vygenerování stránky: 1.4051280021667 sekund