| |||
Jídelna - zbytek 1.patra Tarney Škola se začne otřásat, šířeji se rozkročím, abych neztratila stabilitu a poplašeně se rozhlížím odkud přijde nebezpečí. Když se začne hluk zhoršovat, rychle schroupu zbytek své snídaně, kdybych náhodou nedostala již příležitost si ji dojíst. Možná dobře, že jsem tak udělala. Třídní něco dělá a pak všechno přestane. Odnesu na stůl svůj poklop a vyslechnu si, co nám chce říct. Nejsem sice nikdo koho by nutně potřeboval, ale třeba se bude hodit každé kopytu. Následuji je tedy do patra, kde zůstanu stranou, jen nakukovat dírami ve zdi, kdyby potřebovali třeba někoho odnést, nebo zvednout. Mohla bych zkusit pátrací šípy, ale kdyby se to nepovedlo, mohla bych trefit někoho z těch lítajících tam, a za to by mi asi nepoděkovali. |
| |||
Nad troskami Relliel Proletím propadající se střechou ven nad trosky budovy. Tady ve vzduchu mám dobrý přehled o tom co všechno popadalo. Jsem tím upřímně překvapená, byla to přece jen jedna zeď, tak jak to postihlo půlku školy. Nezkoumám ale kde co a rychle mířím k Sukui. Přísahala jsem že bych jí nikdy neublízila, přesto teď byla v ohrožení života mojí vinou, i když nepřímou. Ten zbytek už mě tolik nezajímá. Zastavím se jen na chvíli, to když se u mě objeví anděl s návrhem nějakého toho jeho požehnání. "Dělej si co chceš, nemám čas. Tak nezdržuj…jestli chceš pomoct tak pomáhej" odbydu ho bez dalších řečí. Jestli mi požehná nebo ne je mi jedno. Sukui je teď kdo potřebuje pomoc a jestli nemá jak jí pomoci, tak ať nepřekáží. "Já vím!" zavčím na něj rázně. Jistě že vím že je zraněná. Taky není jediná. A já se musím držet abych si jejich utrpení nezačala příliš užívat. Pořád musím myslet na to že je zasažená i Sukui a nemůžu se nechat zlákat. Rychle sestoupím nad místo kde cítím její energii, na trosky nedopadám, ale zůstávám se vznášet ve vzduchu. Jen nás dělí celé patro co se na ní nasypalo. Kámen po kameni se pustím do odhazovaní suti a na co nestačí jen fyzická síla tomu pomůže telekineze…a naopak. |
| |||
Jídelna - 1.patro Jadelyn, Tarney a všichni okolo něj Stačilo prosté díky. Nebo zkrátka něco nejedovatého. pomyslím si při jejích slovech a ani pohled do jejích překrásných očí mne tentokrát neobměkčí. Neudělal jsem toho málo i za tu krátkou dobu a stejně se setkávám, podle mého názoru, netečností a opovržením. Na tváři si mi mihne úšklebek a já se postavím. Nabídnu jí ruku a vytáhnu na nohy, pokud bude chtít. Beze slova se otočím a vyběhnu za profesorem. Minimálně to bude dobrý způsob, jak so vyčistit hlavu. Při odchodu se ani jednou neotočím. Jakmile stanu na střeše pokývnu učiteli a vydám se do trosek. Stojíme totiž zhruba uprostřed budovy, což je nejlepší bod k cestě do středu té pokázy. Vzhledem k tomu, že jsem viděl mnoho zhroucených opevnění v minulosti na mne tahle scenérie nijak negativně nepůsobí. Hned při prvním kroku na sutiny, nechám chapadla ve své hlavě roztáhnout do plné velikosti...nebude to o tolik jiné, než hledat skryté nepřátele... |
| |||
Jídelna - chodba u Tarneyho kabinetu - vzdušný prostor, okna 1. patra Tarney, letmo Ulgge, okrajově Butler, Shae Mám rád hroznové víno, ale taky si ho rád vychutnám v klidu. Jakmile se spustí ta nepovedená symfonie hluků hodím očima po Tarneym. Tak nějak si myslím, že v tom má prsty. K mému překvapení, ale nikoliv. Zvednu tedy oči ke stropu a vsunu do úst další kuličku z hroznou. Kdyby to chtělo padat, tak prostě frnknu. Někteří studenti okolo jsou o poznání méně klidní, ale to se dá pochopit. Princ se projeví a i já mu věnuju tu chvilku pozornosti. Škoda toho nevyužít. protáhnu se a přejdu do spektrální formy. Opět mé tělo zprůsvitní a já na dvě máchnutí mizím směrem ke kabinetu. Moje plány tak trochu kazí vlkouš před Tarneyho dveřma. Stočím to teda za roh, aby na mě nebylo vidět a opřu se zády o zeď...doslova. “Ten parchant...“odplivnu si a proletím skrz kuchyni a pak ven...tam už se zhmotním. Rozhodnu se vyhovět Tarneyho prosbě. To jak budova vypadá ho určitě dost nakrkne a takhle bude mít aspoň důvod na mě neřvat. Všimnu si ptáka u jednoho z oken a tak se vydám dál. A u prvního okna, kde spatřím postavu zůstanu viset ve vzduchu. “Hej ! Je libo odvoz ?!“ zabuším na okno. |
| |||
Jídelna - Vzdušný prostor, vedle oken 1.patra Kelly, Vesa, Hill Z myšlenek a přehrabování se v jídle mne vytrhne kravál z budovy. Všechno se začne třást, až mi talíř odputuje do strany. Moje první myšlenky se samozřejmě upřou ke Kelly. K tomu jen přidá profesor, když nám sdělí, co se stalo. Vlije se do mne trochu naděje, když to podle jeho slov vypadá, že nebyly zavaleny všechny pokoje. Na nic nečekám, hodím vidličku do talíře a vyběhnu před školu. Proměním se a vyletím k místu, kde si pamatuji Kelly pokoj. Nahlédnu oknem a vypadá to, že je relativně v pořádku. Popoletím si a drápkem zaťukám na okno. |
doba vygenerování stránky: 1.3927338123322 sekund