| |||
Jídelna Když se obrátí ke knížkám, jen pozoruji okolí a tiše upíjíme. Minimálně do doby, kdy se začne škola otřásat a během okamžiku jsme uprostřed armageddonu. Alespoň to tak zní. Arthur vystřelí na nohy. Stačím po něm hodit jen tázavým pohledem, co chce jako dělat, než mne strhne ze židle na zem. O tu se roztříští sklenička, jak mi vypadne z ruky. Ležím poměrně uvolněně, využiji této blízkosti, abych prozkoumala jeho pach. Vypadá to, že ho proměnila čistokrevná, ale čistokrevného z něj neudělala. Přesto i tak projevuje její schopnosti. To je skutečně zvláštní. Má potenciál. Zajímalo by mne, co by dokázal jako čistokrevný. Hluk ustane a on se odtáhne. Hledím na něj pronikavým rudým pohledem. Protáhnu ticho až tak aby začalo být nepříjemné. "Jak galantní." Poznamenám po té chvíli. To už třídní profesor haleká po jídelně a následně odchází do té katastrofy, co se děje v patře. Nikam nespěchám, vzhledem k tomu, že nepatřím ani do jedné z daných kategorií. |
| |||
Claudile, Tarney Stačím si projít sotva několik složek studentů, když to zní a vypadá, jak když nám celá budova spadne na hlavu. Naštěstí to po chvíli ustane, aniž by se prolomil strop. Jistě to bude mít co dělat s těmi rudými žilkami. Každopádně netrvá dlouho a už jsme mobilizování. Po rychlém dohodnutí přenechám ošetřovnu v rukou Clauda. Čapnu velkou lékařskou brašnu z ordinace a tryskem vyrazím do prvního patra. Budu mít na starost první pomoc na místě a Claud ten zbytek, až mu budou studenty nosit. Když se dostanu k třídnímu, trosky jsou stále na místě. Věnuji mu pokývnutí hlavy a postavím se tak, abych nepřekážel a mohl zasáhnout hned, jak někoho vyhrabou. |
| |||
Jídelna Tatiana, Max Jsem rád, že se uklidnila a vypadá, že to společně zvládneme. Nebyla to její chyba a nesmí se kvůli tomu bát svých schopností. Škola se začne otřásat, že se musím šířeji rozkročit, abych všechny udržel na nohou. Sklopím uši, abych alespoň trochu utlumil zvuky a sevřu oba v náručí, abych mohl cokoliv co se na nás žene odrazit vlastním tělem. Stůl se však rozsvítí a hluk ustane. Pořád máme strop nad hlavou. Dozvíme se, co se stalo. A Tatiany starosti jsou zpět. V první řadě vymaním z našich náručí Maxíka. "Drž se profesora, jistě tě budou potřebovat. Zvládneš to sám?" ujistím se, než ho vyšlu pomáhat. Mám o něj strach, ale věřím tomu, že profesoři nedopustí, aby se mu něco stalo. Poté vezmu Tatianu za ramena. "Tohle bude jiné. Vysvětli ošetřovatelům, jak jsi na tom se svou mocí a věřím tomu, že tě dokáží nasměřovat, nebo využít tvých léčitelských schopností bezpečně a úspěšně. Nic se nestane." Pokusím se jí uklidnit. |
| |||
Jídelna Luis, Max Jak mě Luis přitáhne k sobě a začne mě utěšovat, tak se uklidním a myšlenky zmizí. Netrvá to dlouho a mé uši jsou opět v pozoru, když zaslechnu děsivé zvuky. Otočím se a vezmu Maxe do své náruče a schovám nás v Luisově náručí. Jak zvuky přestanou, promluví pan profesor. Když slyším to oznámení, celá ztuhnu a kouknu na Luise s vystrašeným výrazem. Ne, prosím už ne! Stále koukám Luisovi do očí a je na mě vidět, jaký mám strach. Když se proberu, mé uši jsou opět sklopené a můj ocas je naježený. “Luisi, co mám dělat? Jsem.. jsem léčitelka, ale, ale nedokážu to. Měla bych pomoci, ale mám strach.” Sotva mluvím, jak se bojím o ostatní. |
| |||
Jídelna - Sutiny - U Tarneyho- Nad troskami Sukui, Tarney, Ysea Hledím na dveře a čekám, kdy se nebeská víla dostane do jídelny, abych s ní mohl konečně řádně sdílet jídlo. Když se škola otřese zbělám a krve by se ve mne nedořezal. Přepadne mne velmi ošklivé tušení. Otřesy nabírají na síle, až si musím zaclonit uši před tím hlukem. Když se potom profesor postaví a řekne nám, co se stalo, na nic nečekám a rovnou zmizím do andělské sféry tam kde jsem. Vystřelím do patra a jdu rovnou po Sukui duši. Nemohu ji tam odtud odnést mým způsobem, tedy udělám to jediné co mohu. Šeptavými slůvky přímo její duši ji dodám sílu bojovat a zůstat silná. Její zranění však nevypadají ani trochu dobře. Objevím se vedle profesora, který mezitím došel před sutiny. "Slečna Sukui je přímo před vámi, zhruba tři sta stop daleko. Jsou tam i další tři." Sdělím mu, než opět zmizím a zhmotním se až nad sutinami. Rozpřáhnu křídla a připojím se k Ysee. "Nemám telekinezi ale mohu ti požehnat, aby se zadařilo, jestli chceš. Mohlo by to pomoct." Sdělím jí a ve tváři mám silně ustaraný a vážný výraz. "Vypadá vážně zraněná a je celá popálená." Dodám tišším, ještě starostlivějším hlasem. |
| |||
Kabinet Tarneyho - Jedáleň - Izba č.21 Tarney Ako som sa dohodol s Profesorom na Osobných hodinách prepustil ma a zobral do vnútra ďaľšiu študentku. Ja som sa trošku prešiel, po ceste do Mojej izby som sa zastavil v jedáľni pre niečo na jedenie a išiel som do Izby, kde som si uložil veci a potom som si šiel odpočinúť. POSUN Ráno sa zobúdzam na otrasy a pozriem sa na vchod do izby, ktorý sa zmenil v sutiny. "Huh... rád by som vedel, čo sa tu deje..." Postavím sa, prezlečiem sa a prídem ku sutinám. Môžem to odstrániť s Deterioration alebo s Telekinézov. Sústredím sa a zhodnotím možnosi. (76+5 = 81%) Toto by mohlo fungovať. Použijem Deterioration, lebo keď by som použil tlak, mohlo by sa to ešte na mňa zosipať. Chytím sa sutín a začnem ich rozožierať s pomocou Deterioration. Snažím sa dostať z izby. A pokúsim sa niekoho nájsť. |
| |||
Jedáleň - Izba č.13 Wendy "No tak dobre. Ako chceš..." Odpoviem Wendy. Potom si zbehnem ku stolu a zoberiem si ešte niečo malé do ruky. A šiel som na izbu. Tam som si šiel odpočinúť a dal som si budík na trochu skoršie v ICON. POSUN Keď som sa zobudil, vypol som budík, vyfabrikoval si slúchadlá a MP3, kde som si pustil muziku a hrám sa so súčiastkami a obvodmi s tým, že rozmýšľam, čo postavím. Čo spravím ? Aj tak zdalo sa, že Wendy nebola už potom nejako zaujatá. Dúfam, že som niečo nepokazil. Zoberiem si do ruky ICON, prezerám len tak v súboroch, keď mi zrazu zmizne stena a vidím sutiny a chybajúcu strechu. "What... THE FUCK ?! Čo sa tu deje ?" Vykročím ku okraju mojej izby, pozerám sa a snažím sa zistiť, čo sa deje s tým, že vypnem si muziku. "Síce neviem čo sa deje, ale musím pomôcť." Vytiahnem ICON a začnem pomocou nej Ropracovávať sutiny na základné materiály, ktoré ICON pohlcuje, s tým, že má povolené rozoberať iba sutiny a zapnem skener, aby som detekoval najbližšie formy života. (41%) Síce to nie je dokončené, ale aspoň to dokáže detekovať prítomnosť a lokáciu. |
| |||
všichni v jídelně, léčitelé Ani se nestačí ozvat svolání studentů, když školou začnou procházet silné otřesy. A sílí. I když reaguji rychle, není to dostatečně rychle. Stůl se rudě rozzáří a po zdech se rozeběhnou rudé žilky. Přízemí tak ustojí cokoliv se to děje. Věnuji škole štědrou porci své energie a zjišťuji, co se vlastně stalo. Jakmile vím, vyskočím z křesla. Můj hlas zaburácí celou jídelnou. "Právě se zřítilo druhé patro a studenti jsou uvězněni pod sutinami a ve svých pokojích. Poprosím všechny studenty schopné telekineze a detekce, aby mne následovali do patra. Všichni schopni léčení se prosím přesuňte na ošetřovnu a vyčkejte pokynů ošetřovatelů. Všechny studenty schopné letu a schopné unést někoho dalšího poprosím, aby zkontrolovali okna místností a případně pomohli uvězněným studentům ven. Všichni ostatní zůstaňte v jídelně," zavelím, "Vás slečno Kikubari také poprosím o doprovod, bude Vás třeba," otočím se na kolegyni. Poté již rychlým rázným krokem vyrazím do patra, zatímco zmobilizuji ošetřovnu. |
doba vygenerování stránky: 1.557806968689 sekund