| |||
Dívčí pokoj č.1 Kdokoliv by se vyskytl Polštář je děsně mokrej, ani ne tak od těch krokodýlích slz, jako spíš od vlasů, který do něj nechtěně ždímu. Včelky se mě tím rojením snažej uklidnit, ale já místo toho dostanu chuť pustit si nějakou depresárnu na svým BeePodu. Taková věc, krok vedle co se týče našeho rodinnýho podniku, ale na muziku dobrý. Včelky jakoby to vycejtili a rojej se víc a víc, až mě to krká. “Holky já vim, že mi chcete pomoct, ale....jiááááá !“ zakřičím v okamžiku, kdy se mi za postelí zhroutí stěna a vyvalí se prach ze sutin. “Brééch....*kuck*...fuj...*kuck* *kuck*.“ vydám ze sebe a kuckám, jak se toho nadechnu. Tak to tu dlouho nebylo....šmarjá na co zas myslím, co se tu vlastně děje. Vzduch, potřebuju vzduch !“ rozhodnu se sedíc v oblaku prachu. Navíc včelky jsou celý zblblý a já je potřebuju zklidnit. Strhnu ze sebe župan a brejle. V okamžiku mi všechny ženské partie zakryje voskovitá struktura a na zádech se vyrýsuje nejprve obrys včelích křídel, jen proto, aby se vzápětí odloupla a rozkmitala v celé své kráse. I prsty se mi protáhnou, jako vždy při proměně. Otevřeným oknem už prolétnu a feromony za sebou táhnu celý roj. Venku vyletím vzhůru a otočím se. “Co to...holky, byly tam...“ vydám ze sebe slabounce a zahledím se na místo, kde tuším koupelnu. Celý je to strašně hroznej pohled a já si ani nechci představit, co se tu stalo. A já tam mohla bejt taky, ale bejt trapka je očividně...VZPAMATUJ SE ! okřiknu se, protože tohle už semnou není možný. Všechno, co se mi ještě před pěti minutama zdálo, jako konec světa, jsou úplný blbosti. Najděte je včelky moje. provázím myšlenkou roj, který se okamžitě rozptýlí do okolí. Sama vylétnu ještě výš a pátrám. Najednou se však jedna z včelek vrací a bzukne mi u hlavy. Rozkmitám křídla do fofru a vyrazím. Teď jde o vteřiny. |
| |||
Jídelna Jadelyn Z poháru piju opatrně, ten chlapík v knihovně byl milý a navíc mám knihy rád. Po chvilce, nepotlačím nutkání se na ní, alespoň koutkem oka nepodívat. Kéž by nebyla takovou záhadou, nakonec snad budu muset vypůjčit jiné tituly. Třeba 100 plus jeden fakt o upírkách... postěžuji si sám sobě až se musím usmát. Věřím, že knihovník by něco vyštrachal. Vzápětí, však strnu jako socha. Trvá to dobu kratší, než by jeden mrkl. To zaburácení, zatrápené neznámé zaburácení nad námi. Poznám nespočet typů dělostřeleckých granátů a už od prvního okamžiku vím, že ty to nejsou. O to méně dokážu potlačit instinktivní reakci. Ve vteřině pouštím pohár a svaly na těle se napnou. Židli odsunu takovou rychlostí, že práskne o zeď zamnou. Potom jedním pohybem ve vidině blízkého nebezpečí strhnu Jadelyn k zemi. Rukama jí chráním hlavu, kterou směřuji do své hrudí. Směrem ke stropu mám záda, jako štít. A setrvám tak do doby, než burácení a hluk ustanou. Teprve tehdy jí ze svého sevření uvolním a odtáhnu se. Rychlým pohledem po okolí zhodnotím situaci a vrátím se k její tváři. Nic neříkám... |
doba vygenerování stránky: 1.4106872081757 sekund