| |||
Jídelna Jadelyn Ono lišáctví z mých očí se vytratí s jejími slovy. Překvapeně zamrkám a povzdechnu si. “Jistě...plány.“ převrátím ta dvě slova na jazyku a otočím se k učebnicím. Se soustředěným výrazem otevřu učebnici a zahledím se do obsahu. Mimoděk vezmu číši a upíjím. Ačkoliv mé oči běží po řádcích, nic z přečteného nevnímám. Chapadélka stále ohmatávají éter a já se snažím nedat najevo svou náhlou mrzutost. |
| |||
Jídelna "Myslím, že bychom neměli posouvat plány na další příčky, dokud nesplníme první cíle," odtuším na jeho slova, aniž bych se namáhala tišit hlas. Přejíždím pohledem po přítomných a hodnotím, jak zde bude vypadat prostředí. Samozřejmě také uvažuji nad tím, jak z toho všeho vytěžit co nejvíce. Když už tady jsem. |
| |||
Jídelna Tatiana, Max, Tiriatal Okamžitě mi trochu pufne límeček, když vidím, jak ji uši vystřelí do vzduchu a ocasem začne zametat. "Jsem rád, že tady o tebe má také někdo... Starost..." trochu přimhouřím oči. Plán s Maxíkem vyšel, jak jsem čekal, takže v tomto ohledu jsem spokojen. Jsem rád, že na ošetřovně již očividně nebyla, když mne semlel ten bordel. Ještě by si dělala zbytečné starosti. Zvedne se ze židle, tak trochu ukročím, abych ji udělal prostor. Když se vytáhne, trochu skloním hlavu. Překvapeně se po ní podívám, když dostanu pusu na tvář. Nevypadá to ale, že by mi to jakkoliv vadilo, spíše naopak. Sevřu ji v náručí. "To je dobré. Udělali jsme, co jsme uznali za nejvhodnější v danou situaci. Nikdo to nevyčítá, všechno je v pořádku," brouknu ji do vlasů. "Jestli si o tom ale budeš chtít promluvit, jsem tu pro tebe," dodám a spokojeně zaregistruji, že se démon klidí. Nemohu říci, že by tam osten žárlivosti nebyl, ovšem nemohu žárlit na každého, kdo jen položí otázku. Třeba skutečně neměl zlé úmysly. |
| |||
Jídelna Jadelyn Směsice příjemného překvapení a nenadálého štěstí se mi rozlije po tváři. V očích mi jistě zatančí veselé jiskřičky, když na ní přes okraj poháru hledím. Je proměnlivá, jako počasí...ale zdá se, že bude slunný den, obrazně řečeno. “Výtečně. Po první hodině se tedy pustím do příprav. Nějaké speciální přání ?“ snížím trochu hlas a malinko nakloním hlavu ke straně. V očích mi hraje neskrývané lišáctví a na rtech tajemný úsměv. |
| |||
Jídelna Na dohánění jen pokývnu hlavou. Ostatně jsme ve škole, všichni tady mají co dohánět. Jen mne sem matka potkala, abych poznala blízkost smrti, nebo co to vlastně mlela. Je mi to upřímně fuk, vystuduju a vše bude při starém. Aby tomu tak nebylo, musela by prodat palírny. "Tedy ji posuneme na novou úroveň, ne nutně to musí být vynahrazování, nikoliv?" stočím k němu pohled. |
| |||
Jídelna Eric,Jadelyn Spokojeně se usměju, když zachytím jeho myšlenky. Gesto mi neopětuje, ale stačí mi, že mě vzal na vědomí. S trochu samolibým úsměvem provedu čelem vzad a vrátím se zpátky k Jadelyn. Posadím se a položím pohár na stůl. “Kde jsme to přestali...ach ano, knihy.“ poklepu na přebal prsty. “Mám, co dohánět.“ přiznám s úsměvem a trochu se k Jadelyn nakloním. Nic, co by bylo za hranou společenské normy. “Co se týče procházky...věřím, že s trochou přípravy, by mohla být zajímavější.“ přimhouřím trochu oči a sáhnu po poháru, abych smočil rty. |
| |||
Jídelna Tatiana,Luis, Max Trochu se zamračím, když mi děvče sdělí, že úplně v pořádku není. Smutek, no pro začátek.... nedokončím myšlenku, protože na nás zahýká paroháč. Zvednu hlavu a to jeho významné macho pokývnutí sleduju s pozdviženým obočím. Narovnám se a mlčky sleduji, jak dívka se za malou chvilku stihne otlapkat s číčou, políbit s s drsnou vysokou a přitom mě v každé větě bránit. Celou dobu je pozoruji se spokojeným výrazem. Vlastně to není tak špatné, parůžky je dobré nechat vyrůst, než se pověsí na zeď. proběhne mi hlavou a vzhledem k tom, že už je na pultech jídlo se mohu bez rozpaků vzdálit...tak aby to nevypadalo, jako trapné odehnání. “Mno...vidím, že už jste v dobrých kopytech.“ sdělím se sladkým úsměvem Tatianě “Luisi, Macíku...těšilo mě.“ pokynu oběma hlavou a kočičákovi přidám veselé mrknutí k dobru. Pomalým, ladným krokem se vydám k pultům, kde po chvíli najdu ovoce. Naberu pár kousků a s talířem se posadím ke stolu (P65). Tvářím se zaměstnaně svou snídaní a jen občas zvednu zrak, abych si prohlédnul místní osazenstvo. |
doba vygenerování stránky: 1.4716019630432 sekund