| |||
VŠICHNI Padne půl a Tarney pozoruje, jak studenti přicházejí a odcházejí. Stačí akorát poslat telepatickou zprávu Butlerovi, který se vydá do jeho kabinetu ke školnímu rozhlasu, když školou začnou burácet otřesy. Ty se stále zhoršují, až se slijí v nepřetržitý kravál. Ten otřásá celou budovou a je slyšet po celých pozemcích. Ysea stačí dojít jen do koupelny, když se začne celá střecha budovy hroutit. Od stržení rohu budovy uběhli sotva dvě minuty, když se na ní začne sypat celá střecha. Ta se ovšem sype na celé patro. Oneiro, Miko a Remmiho sypání střechy zastihne stále ještě v posteli. Miko však reaguje okamžitě a zabalí Remmiho do svého hadího těla, které semkne do pevného klubka. I tak ale jistě utrží zranění, vzhledem k padající suti a následnému rozlomení celé podlahy. Rekkiho pokoj je naštěstí vystrčený pod jinou střechou, takže ho randál jen vzbudí. Ovšem, když se vzbudí, zjistí, že mu jaksi chybí celá stěna. Nápor sutin ze střechy se sejde vprostřed budovy, přesně v místech dámské koupelny velkých pokojů. S již zasypanou Yseou se protrhne podlaha, jak se pod náporem nenadálé tíhy začne hroutit druhé patro. Celý, mnohatunový, nápor vody sebou vezme sutiny a vtrhne do prvního patra jako... No velká voda. V koupelnách v prvním patře nastane chaos, jak se na ně zřítí strop a ještě vylije celý horní bazén. Wendy, Whitney, Aryania, Kimi a Wayne jsou první nasnadě a odnesou největší nápor hroutící se školy. Mezi vším neštěstím se stane jedna pozitivní věc - moc Kimiho, nyní nepotlačená, se probudí k životu, aby ho alespoň ochránila od smrti. Doufejme. Skupina na dívčích kolejích - Sukui, Gill, Kristy, Kisa - na tom ale není o mnoho lépe. Mohutné magické kvádry dopadají ze stropu, jak se katastrofa rozšiřuje. Když to již vypadá, že budou všichni rozmačkáni, vydá ze sebe Sukui bolestivý výkřik. Její tělo se rozžhne do ruda a s ohromným množstvím její energie, se její tetování oddělí od jejího těla, aby se zformovalo do japonského draka, který pevně obemkne vlastním tělem celou skupinku. I tak se ale nevyhnuli zranění. Katastrofa se šíří dál a dál. Podlaha bortí stěny, stěny bortí další stěny, do všeho zasahuje obrovské množství vody, se silou tsunami. Zranění se tak nevyhne ani Nybe, Marcos a Alfa. Se zřícením stěn okrajových pokojů - těch otočených do středu budovy - se celý postup konečně zastaví. Z okrajů budovy, kde byly protrženy stěny, srčí voda a na celou zkázu sedá prach. V horních patrech na krátký okamžik zavládne mrtvolné ticho. Všichni zasažení píšou soukromě a nadále po svých skupinkách. Tedy - Miko a Remmi, Oneiro samostatně pro Vypravěče, Kimi a Wayne, Whitney a Wendy a Aryania, Sukui a Gill a Kristy a Kisa, Alfa samostatně pro Vypravěče, Nybe samostatně pro Vypravěče, Marcos samostatně pro Vypravěče, Ysea samostatně pro Vypravěče. Jste pod sutinami, tedy máte poměrně soukromí, minimálně, než Vás vyhrabou. Každý zasažený do svého příspěvku zahrne % hod a jeho následky, podle následujících výčtů a škál: Ysea má svůj štít, není tedy zasažena žádným negativním efektem, pokud ho udrží. Pod plnou palbou katastrofy se ocitli: Oneiro, Wendy, Whitney, Ary, Wayne Procentuální škála těch, co se ocitli pod plnou palbou: 1 - 20% - okamžitá smrt, vaše tělo ani není pořádně poznat 21 - 40% - pomalá smrt, bez knockautu 41 - 50% - velmi pomalá smrt, knockaut 51 - 70% - kritická zranění, bez rychlé lékařské výpomoci možnost smrti 71 - 90% - velmi vážná zranění 91 - 99% - vážná zranění 100% - jen středně závažná zranění Zranění budou: Miko, Remmi, Kimi, Gill, Sukui, Kristy, Kisa, Alfa, Nybe, Marcos Procentuální škála zranění katastrofy: 1% - smrt 2 - 20% - kritická zranění 21 - 40% - velmi vážná zranění 41 - 50% - vážná zranění 51 - 70% - středně závažná zranění 71% - 90% - mírná zranění 91% - 99% - jedno zranění - např. zlomená ruka 100% - zázrak! - bez zranění |
| |||
Posun Sukui, Relliel, Gill, Tarney Jsem ráda že Sukui souhlasí s jídlem a společně se zastavíme v jídelně. I když jsem to neplánovala a do jídelny šla jen kvůli Sukui, přece jsem si dala něco malého k jídlu. Den potom strávím s ní. Musím mít jistotu že jí opravdu nic není a ty drobné změny které si prošla jí nebudou nějak tížit. Světelný pramen vlasů a tetování se jí sice líbily a ani já proti tomu nic neměla. Ale tohle přece nebylo jen tak. Převlékáním, nebo svlékáním, když už na to přijde, se zdržovat nemusím. Ještě pořád jsem v podstatě nahá a jediné co mě teď zakrývá jsou moje vlastní šupiny. Jestli bude chtít povyprávím o strastech a nesmyslných nabídkách lesů, které mě při jejím hledání potkaly. Nebylo to zdaleka tak nebezpečné jako když jsem Sukui konečně našla. I tak by ale měla alespoň vědět proč jsem nepřišla dřív. Za to se jí taky dlouze omluvím. Zatímco ona poklidně oddechuje, já ten čas strávím v jakémsi polobdělém stavu. Na první pohled spící, přesto při vědomí, připravená na cokoliv. Celý den dávám dobrý pozor na energii po mém boku, stejně jako na všechny ostatní okolo. U těch je to spíš jen pro takové to povědomí kde se právě nachází. Samozřejmě že se u dveří objevují jak anděl, tak i ten druhý. A jen nedlouho na to co mi Sukui usne. Ale oba je přivítá s otevřenou náručí. Ten Rellielův dík opětuji. Samozřejmě že i já jsem vděčná za jeho pomoc. Jen ale doufám že si to nevyloží jakože mu něco dlužím, protože to by se šeredně mýlil. A já bych mu to velmi důrazně vysvětlila. Jejich návštěva naštěstí netrvá tak dlouho, když je Sukui vyprovodí. I potom ještě alespoň na chvíli usne, než přijde další vyrušení. Tentokrát služebnou s novou uniformou. Zastavovala se postupně u každých dveří, tak byla jen otázka času než zaklepe i na ty naše. Potom už se se Sukui rozloučím a odejdu do koupelny v druhém patře. Ta je sice mnohem větší než koupelna v prvním, ale pořád ne dost velká aby se v ní mohl pohodlně umýt drak. Takže koupele si užiju jen v téhle podobě. Nikam se nehrnu a užívám si téměř vroucí vody. Lávové jezírko ve sklepení je pořád lepší. Sotva vylezu z vody jsem instatně suchá. Další zastávka je nový pokoj. S tím třídní přišel už dávno, ale já tam ještě nebyla. Asi bych mohla říct že bydlím u Sukui když i do svého prvního pokoje jsem si zašla jen pro oblečení. Už cestou ke dveřím mi ubere na náladě kdo že je moje sousedka. No a když potom otevřu dveře je moje poměrně dobrá nálada ta tam. Takže nejenomže je koupelna malá, což ještě zkousnu, vedle mě bydlí ta děvka, ale i můj vlastní pokoj je výsměch. Stačí mi jeden pohled abych věděla že tady se pmnebu moc pohodlně hýbat. Možná kdybych zůstala smotaná tak by to stačilo, ale když se budu chtít protáhnout? Co potom? Ale jak chceš. Má tohle být můj pokoj, pak to bude můj pokoj. Ať na mě ale nezkouší kecy jajo "ničení školního majetku". Snad mě alespoň podlaha udrží. Napadne mě ještě, než se po chvíli proměním. Ostré supiny okamžitě nechají v kamenech hluboké rýhy. Jen aby se neřeklo neproměním se jak dlouhá tak široká. To nestačí. Je tady prostě těsno a to já úplně nemusím. Není to pohodlné. Jak trochu poroztáhnu křídla jejich ohyb dře o strop a okení tabule se rozletí. "Hledání" pohodlného místečka nesvědčí ani zdem. Všude jsou zůstávají větší či menší rýhy. Dobře to nevezme ani zídka která zůstala mezi dírami po oknech je probořena ven. Stejně jako vnější roh pokoje, který pro změnu srazil pokus otočit se. No tak prosím. Tady jsem skončila. Pár minutek a pokoj je v ruinách. Čekat, kdy mi střecha bez opory spadne na hlavu nebudu a zpátky v lidštější podobě se na vrátím do zapařené koupelny ještě pro trochu tepla. A pak do jídelny. Z pultů vezmu misku těch nejčervenějších jahod, se kterou se zastavím u třídního. "Dobré den, mám pro Vás nemilou zprávu. Jak se ukázalo, můj nový pokoj pro mě není dost velký" oznámím mu otráveně. Jestli k tomu nebude nic mít, pohodlně se usadím na stole (O60). |
| |||
Jídelna Jadelyn Ono lišáctví z mých očí se vytratí s jejími slovy. Překvapeně zamrkám a povzdechnu si. “Jistě...plány.“ převrátím ta dvě slova na jazyku a otočím se k učebnicím. Se soustředěným výrazem otevřu učebnici a zahledím se do obsahu. Mimoděk vezmu číši a upíjím. Ačkoliv mé oči běží po řádcích, nic z přečteného nevnímám. Chapadélka stále ohmatávají éter a já se snažím nedat najevo svou náhlou mrzutost. |
| |||
Jídelna "Myslím, že bychom neměli posouvat plány na další příčky, dokud nesplníme první cíle," odtuším na jeho slova, aniž bych se namáhala tišit hlas. Přejíždím pohledem po přítomných a hodnotím, jak zde bude vypadat prostředí. Samozřejmě také uvažuji nad tím, jak z toho všeho vytěžit co nejvíce. Když už tady jsem. |
| |||
Jídelna Tatiana, Max, Tiriatal Okamžitě mi trochu pufne límeček, když vidím, jak ji uši vystřelí do vzduchu a ocasem začne zametat. "Jsem rád, že tady o tebe má také někdo... Starost..." trochu přimhouřím oči. Plán s Maxíkem vyšel, jak jsem čekal, takže v tomto ohledu jsem spokojen. Jsem rád, že na ošetřovně již očividně nebyla, když mne semlel ten bordel. Ještě by si dělala zbytečné starosti. Zvedne se ze židle, tak trochu ukročím, abych ji udělal prostor. Když se vytáhne, trochu skloním hlavu. Překvapeně se po ní podívám, když dostanu pusu na tvář. Nevypadá to ale, že by mi to jakkoliv vadilo, spíše naopak. Sevřu ji v náručí. "To je dobré. Udělali jsme, co jsme uznali za nejvhodnější v danou situaci. Nikdo to nevyčítá, všechno je v pořádku," brouknu ji do vlasů. "Jestli si o tom ale budeš chtít promluvit, jsem tu pro tebe," dodám a spokojeně zaregistruji, že se démon klidí. Nemohu říci, že by tam osten žárlivosti nebyl, ovšem nemohu žárlit na každého, kdo jen položí otázku. Třeba skutečně neměl zlé úmysly. |
| |||
Jídelna Jadelyn Směsice příjemného překvapení a nenadálého štěstí se mi rozlije po tváři. V očích mi jistě zatančí veselé jiskřičky, když na ní přes okraj poháru hledím. Je proměnlivá, jako počasí...ale zdá se, že bude slunný den, obrazně řečeno. “Výtečně. Po první hodině se tedy pustím do příprav. Nějaké speciální přání ?“ snížím trochu hlas a malinko nakloním hlavu ke straně. V očích mi hraje neskrývané lišáctví a na rtech tajemný úsměv. |
doba vygenerování stránky: 1.2777910232544 sekund