| |||
Dívčí kolej Sukui Trochu sebou trhnu, když se hlas ozve z chodby a ne z pokoje. "Ahoj," hodím po ní rozpačitý úsměv. "Um... Jasně..." uhnu jí z cesty a opřu se o zeď naproti jejím dveřím. Čekání mi úplně nepomůže vyhnat tu představu z hlavy. Když tedy opět otevře již v uniformě, stále se lehce červenám. "Zvládla jsi se vyspat, když jsme tě vzbudili?" optám se tak nějak na úvod, vzhledem k tomu, že se mi vykouřilo z hlavy, proč jsem za ní vlastně šel. |
| |||
Dívčí koupelna - Jídelna Dívky v koupelně, Všichni v jídelně Jak si čistím zuby tak sem přichází další spolužačky, na jejich pozdrav už jen kývnu hlavou. Zuby mám hotové opláchnu si obličej utřu se a uvolním místo pro další. “Tady je volno, děvčata.” Pronesu mile s úsměvem a vyrazím ještě zpět do pokoje, kde odložím věci a vyrazím rovnou do jídelny na snídani. Kluci by tam už mohli být a jestli ne, tak tam na ně počkám. Na cestu si vezmu svůj rozvrh hodin. Když vejdu do místnosti, už je tu pár studentů a profesorů. “Přeji vám krásné dobré ráno.” Pronesu tak, aby mě aspoň někdo slyšel. Vzhledem k tomu, že ještě není jídlo, tak se vydám rovnou si sednout. (P79) Usadím se a podívám se na démona, vřele a mile se na něj usměji. Hmm, moc krásně voní. Hlavou mi začnou lítat vzpomínky na včerejší den, sklopím uši i zrak do stolu a ocas omotám kolem nohy židle. Pak ze mě vyjde z nenadaní zvuk - jak malého štěněte, když je mu smutno. |
| |||
Dívčí koupelna - Jídelna dívky v koupelně, všichni v jídelně Ostatní dívky ignoruji, pokud mne někdo přímo neosloví. I když si jejich zírání vlastně docela užívám. Je ovšem důležité, působit nad věcí. Poslední dotyk rtěnky a jsem spokojena. Nyní se již mohu odebrat a tak plnící se koupelně uvolnit své umyvadlo. Vykročím z koupelny, na pokoji odložím potřeby, oblečení a vyrazím dolů do přízemí. Ladně vkročím do jídelny a lehkým krokem zamířím na strategické místo. (H67) Cestou vrhnu pohled po pohledném démonovi, ovšem nevěnuji mu ani úsměv, jen ten krátký pohled. Donesu se k místu, kde se usadím, čekajíc na příchod jídla. |
| |||
Tiriatal, Iru "Věřím, že brzy poznáte, že Vám škola může být prospěšná," pokývnu hlavou, i když je mi jasné, že má zaječí úmysly. Pokývnu spokojeně hlavou nad jeho zakončením rozhovoru. "Nezapomeňte se před vyučováním převléci," ještě mu jednou připomenu, než ho propustím. Když se rozjedeme, vrátím se na své místo v čele stolu. Otočím se na Iru. "Jak se zabydlujete?" |
doba vygenerování stránky: 1.1695358753204 sekund