| |||
Jídelna Jadelyn, Arthur Jak to že, vona má chlast? Asi se musela nějak domluvit, jak říkala ta dlačice. Měl bych to potom taky zkusit. Ještě ji chvilku sleduju, ale pak se začnu dívat jen tak do prázdna. Co že je teď za hodinu? Lektvary? Myslím že jo. Ještě chvíli tady budu a pak vyjdu. K cisternám si to nakráčí ten cápek a celou dobu se na mě kouká. Co mu je? To ho pořád ještě bolí ego? Naplní si pohár, který pozvedne mím směrem, předtím než ukáže zoubky. Tak upejr. To vysvětluje tu povýšenost. Zase mě chytne žízeň, a tak upiju z čutory, gesto mu ale neopětuji. |
| |||
Jídelna Jadelyn, Eric Tohle je jako veslovat proti proudu. vytane mi myšlenka a uvolním skousnutý ret. Mám pocit, že ten chápavý pohled mi má něco naznačit. Těžko říct...už od začátku je pro mne jako zavřená kniha, kterou nedokážu číst. "V to pevně doufám." odtuším na její slova a opřu se do židle "Tak bych to nedefinoval..." cuknu koutkem a stočím zrak do místnosti "...jen jsem chtěl říct..." zaseknu se, když spatřím upřený pohled ohnilce. Kmitnu očima na Jade a zase zpátky. "Omluvte mne." řeknu s lehce zamračeným výrazem. Zvednu se a přejdu k mým neoblíbeným cisternám. Celou dobu z něj na delší chvíli nespustím zrak. Natočím si do poháru a pozvednu číši jeho směrem. Potom trošku upiju a vycením špičáky. V tu chvíli chapadélka v mé hlavě, začnou nevinně pročesávat prostor a zachytávají volné myšlenky. |
| |||
Jídelna Sleduji ho, pro něj, možná až příliš chápavým pohledem. Avšak trvalou změnu v našem vztahu si bude muset zasloužit. "To zcela jistě. Snad se této verzi povede o něco lépe," vycením jen lehce zoubky. "Vám se snad naše malá vycházka nelíbila?" nakloním lehce hlavu na stranu a upiji ze sklenice. |
| |||
Jídelna Jadelyn Trochu se zatetelím nad tím pobaveným úsměvem, i když mne samozřejmě trochu mrzí návrat k vykání. Od včerejška krok zpátky. “Pak vás potěší, že včerejšek byl posledním dnem oné starší varianty.“ opětuji jí pohled a cítím se spokojený. Nic nenasvědčuje tomu, že by mi to zazlívala, přesto mám potřebu to napravit. “Jadelyn...tu včerejší procházku, bych Vám rád vynahradil. A co víc...chtěl bych ukázat své lepší stránky.“ zahledím se do rubínů a skousnu spodní ret v očekávání odpovědi. |
| |||
Můj pokoj - koupelna - jídelna - knihovna Liberius, Aine A tak se večeře odehraje bez nějaké další katastrofy, a postupně se všichni vydáme do svých pokojů. Je tady zřejmě zvykem spát přes den, což mi ovšem nevadí. Jsem zvyklý si urvat pár hodin kdykoli můžu, vždyť ve spánku jsem byl na Zemi nejzranitelnější a nejednou mě můj hlas zachránil, když už jsem měl nůž na krku. Po občerstvujících hodinách strávených spaním se zaobírám prohlídkou svého pokoje. Že najdu něco na sebe, co by nebylo roky staré a sedrané spaním na ulici, mě sice nezaskočí, ale i tak potěší. Cokoli dalšího, co zaslouží prozkoumat, prozkoumám, a nenajdu-li pro to účel či využití, uložím si to na viditelné místo, abych nad tím bádal jindy. Je totiž čas na snídani, a cestu už znám. Jelikož nikoho známého neuvidím, sednu si s jídlem prostě k prvnímu volnému stolu. Po svých spolustolovnících tu a tam hodím pohledem, ale teď už to není ten pohled cos-to-Bože-seslal-na-tuto-zemi, ale spíš zkoumavý odhad. Co jsou? Čím jsou? Co umí? Jsme konec konců ve škole, takže oni jsou teď mí spolužáci - a ti, kdo tu už tráví nějakou dobu, mi můžou být dost nápomocní, jak ukázala včera ta vlčí dívka - Kelly se jmenovala? Každopádně si po jídle zkontroluju rozvrh, a když zjistím, že mám ještě čas, vydám se do knihovny. A ukáže se, že nejsem první - přede mnou tu je...anděl? Zůstanu stát ve dveřích, neschopen slova. "Tolik k tomu, že jsem už připravený na všechno." |
doba vygenerování stránky: 1.4876670837402 sekund