| |||
Jídelna neočekávám že někdo Počkám, až se první nedočkavci vrhnou na pulty, než se zvednu a pečlivě si vyberu potraviny, které mají nejmenší šanci mne ušpinit. Poté se usadím zpět na své místo a způsobně se nasnídám. Zatím to vypadá, že je klid, takže nikam nespěchám. Jistě to bude mít i co dělat s přítomností profesorů. |
| |||
Jídelna všichni v jídelně Konečně donesou jídlo. Konečně! Vyrazím pro svůj nadepsaný poklop. Opatrně ho zvednu i s talířem a odnesu si svou snídani na bezpečné místo, zády ke zdi. Na můj vkus se mi toho za zády dělo nějak moc. (AB74) Přetočím svůj poklop nohama vzhůru a odložím si talíř na hřbet. Začnu s poklopu vytahovat macaté, i když dost malé pavouky a spokojeně je chroupat. Občas poklopem zatřesu, aby mi snídaně neutekla. |
| |||
Jídelna nikdo konkrétní Jsem tak ponořen do vlastních myšlenek, že jde dění v jídelně trochu mimo mne. I případné pozdravy. Když se rozšumí v jídelně nějaký ten hovor, proberu se dostatečně, abych si všiml, že je již servírované jídlo. Trochu duchem nepřítomen si dojdu něco nandat, vezmu i jednu energetickou kuličku, abych se vyhrabal z toho energetického nedostatku. Pak mé kroky míří zpět na to samé místo a v talíři se spíše zamyšleně přehrabuji, než že bych toho příliš snědl. |
| |||
Jídelna Upřený pohled cítím, aniž bych musela zvedat pohled od své sklenice. Zavířím tekutinou vevnitř, přivoním si a slastně dlouhým douškem upiju. Ještě, než zcela sklenici položím opět na stůl, zvednu přes její okraj rudý pohled a podívám se tím směrem, odkud ta bezmezná pozornost přichází. Nasadím úsměv, než si mou pozornost upoutá příchod Arthura. "Prosím, jsme upíři, klidně dobré ráno," pokynu mu hlavou v oplátku pozdravu. Natáhnu k němu dlaň a poté mu pokynu, že se může posléze usadit vedle mne. "Ne, že by Vám vojenská uniforma nelichotila, avšak po tom, co jsem viděla včerejšího dne, preferuji tuto variantu," loupnu po něm pobaveným okem se spokojeným úsměvem. |
| |||
Knihovna - Jídelna Jadelyn, všichni v jídelně Z knihovny vyrazím rychlým krokem a zastavím se hned za dveřmi.. Kdybych měl funkční srdce určitě by mi bušilo, jako o závod. Trochu si povolím kravatu...mám pocit, že nemám dostatek vzduchu...a to dýchat nepotřebuju. Po chvilce sebejistým krokem dojdu do jídelny. Přejedu pohledem přítomné a zastavím se na skupince s démonem. Už od pohledu vypadá, jako někdo s kým si rozumět nebudu i když musím uznat, že je to pohledný mladík. Její tvář spatřím vzápětí. Trochu znervózním, kvůli včerejšímu večeru, ale třeba jsou mé obavy zbytečné. “Pak tedy průzkum bojem...“ zamumlám pro sebe. Sedící, které míjím cestou pozdravím pokývnutím hlavy a zastavím se až na krok od ní. Vřele se usměji a prohlédnu si jí. “Dobré ráno Jadelyn...vlastně večer.“ opravím se na poslední chvíli a odložím knihy na stůl. Pokud svolí políbím ji ručku. “Cítím se zahanben, ještě včera jsem tu byl největší švihák v uniformě já. Hádám, že ode dneška hraji druhé housle.“ pochválím její vzhled a vycením zuby v širokém úsměvu. |
| |||
Pánský pokoj č. 14 - Koupelna - Jídelna Luis, Tatiana, Tiriatal Zamračím se, když se blížíme ke koupelně, ale naštěstí jde jenom o zoubky. To mi nevadí. Sejdeme do jídelny a Luis rovnou zamíří k paní Modrý. I když to na něm není zrovna vidět, vím, že se mu nelíbí, že je u ní pan Kapustička takhle. Už to na něm poznám. Když mě Luis posadí vedle paní Modrý, tak si stejně stoupnu na židli ať mám přehled. Prohlídnu si pana Kapustičku. Jo, sedí to. Jeho křídla jsou jak plátky červený růžičkový kapusty a jeho ego smrdí přes půl jídelny. Doufam, že jí tady nevaří. Je to fakt děsnej smrad. Popatám paní Modrou po hlavě, aby byla v pohodě. Pana Kapustičku si přeměřím pohledem a hlídám si ho. Měl něco za lubem. Určitě. |
| |||
Posun marsy 16:45 Liberius, Arthur S jídlem jsem hotová raz dva a určitě se v jídelně nějak nezdržuji. Sotva polknu poslední sousto už se zvedám k odchodu. Rovnou do pokoje. Začátku dalšího dne už nemůžu dospat a vzhůru jsem tak dlouho předtím než zazní školní budíček. Z dlouhé chvíle nevím co, tak si zajdu do sprchy. Není špatný nápad využít toho že ostatní spí a já tak můžu mít celou koupelnu jen pro sebe. Čas při tom také věnuji péči o křídla. Voda se na pírkách sice nedrží dobře, ale já je i tak nerada máčím. Když očista tak řádná a se vším všudy. Jen chvíli na to co se potom vrátím zpátky k sobě se za dveřmi objevuje démonka. Nestačí ani zaklepat na dveře a už je otevírám. Jen na škvírku opatrně vykouknu ven. Bála jsem se co bude chtít, ale ona mi jen přinesla nové oblečení. Vždyť s tou mojí nic není, měla jsem jí jen jednou na sobě. No, na nic se ale neptám a poněkud napjatě si od ní školní uniformu vezmu. Ještě poděkování a zavřu dveře. Nedá mi to a rozložím hromádku, na první pohled to nevypadalo ale co když je nějak změněná. Ale ne. Vypadá úplně stejně jako ta první. Aspoň nebudu muset nosit pořád jednu. Ještě se učešu, trochu upravím a vykročím do přízemí. Po schodech dolů napůl splachtím. Úplně první se ale musím zastavit v knihovně. V tichosti vejdu a ještě tišeji pozdravím. “Dobrý večer” špitnu jen a nesměle se postavím kus za chlapce u pultu. Měla bych se mu ještě omluvit že jsem mu předtím tak utekla, ale počkám až na mě přijde řada. |
doba vygenerování stránky: 1.7506568431854 sekund