| |||
Ošetřovna - Pánský pokoj č. 19 Dolly, Alyssa Nekompromisně odvedu Dollyho na kolej. "Hej prcku, nemyslim to špatně, kapišto?" houknu na něj, než zmizí v pokoji. Dorazim do svýho pokoje. No, moc se nepřetrhli, ale nemam si na co stěžovat. |
| |||
Ošetřovna - 2.patro, pokoj 6 Rekki, Miko, Gill, ostatní na ošetřovně a cestou "Pfft! To bylo jenom jednou!" odseknu vzpurně s úšklebkem, ale je ze mě jasný, že se nezlobim. Když pak sleze, tak uvolním místo u lůžka a přesunu se k Miko, než se k ní někdo dostane. U Gilla bych stejně jenom překážel. Pomůžu jí tak se uklidnit, když se probere a najde tetování. Když je pak Gill už vzhůru, zajdu si s ním pokecat. Pošle mě jeho slušným způsobem do háje, ale neni se čemu divit. Takže když má Miko domluvený svoje, obejmu jí kolem ramen a domluvíme se na průzkumu jejího novýho pokoje. |
| |||
především Tiriatal Sleduji ho stále stejně neohromeným klidným výrazem. "Tituly zde mnoho neznamenají," oznámím mu stále stejným tónem. Ukročím o půlkrok vzad, jen abych na sebe mohl volně, plynule, nabrat jednu ze svých šlechtických podob. S rohy a pekelnými plameny, které mi vyšlehnou z ramenou, dosahuji téměř čtyř metrů. Se vším všudy jsem momentálně o třídu větší než on. "Avšak, jestli jinou autoritu nerespektujete, můžeme to řešit takto," hlas má nyní hlubokou ozvěnu a v přítomnosti symbolů královské rodiny, má aura mnohonásobně zesílí. Rozpřáhnu křídla. "Doufal jsem, že jsem se při Vašem příchodu vyjádřil dost jasně, co by pro Vás znamenalo vyloučení z tohoto institutu. A pokud jde o to, co jsem Vám připomněl, jsou to prostá pravidla školy, nikoliv mé přání. I když jsem stále Vaším princem, zde jsem jen Vaším třídním profesorem." Lehce se předkloním, abych mu viděl do očí. "Avšak, jestli po tom toliko toužíte, může se i to změnit." |
| |||
Posun “Pro tebe ale Vesa” upřesním mu důrazně představení Kelly. Nevadí mi že se toho tak ochotně chopila, ani že si moje jméno zkrátila. Od téhle zdechliny, nebo kohokoliv jiného když na to přijde, to trpět nebudu. Jako další přijde s otázkou alkoholu, protože ona nám tu nestačí jedna alkoholička, která s sebou strhla ještě draka. To by jeden řekl že bude mít jejich rasa víc rozumu a hlavně důstojnosti. Shromáždění se začíná opravdu nepříjemně rozrůstat, zvlášť když se připojila ještě pavoučice. Naštěstí se už přesováme pryč, než se k nám stačí přicpat další. Být to jen na mě zůstane Hillaris na chodbě. Pěkně jako hlídací pes, ale když ho bude chtít Kelly uvnitř nebudu nic namítat. Zůstanu s Kelly po větší část dne, pro ten odpočinek. Na její postel se ale obě nevejdeme, já tedy rozhodně ne celá. Moje postel je je o něco větší a i na tu se sotva vejdu. Takže u Kelly holt musí můj ocas zůstat na zemi. Nebudu jí překážet. Sama jsem ale měla jisté plány, které jsem už nemohla dál odkládat a tak jsem se zhruba kolem poledne odebrala do vlastního pokoje a nechala draka aby Kelly hlídal. Nezabralo mi to tak dlouho a brzy jsem zase zpátky s Kelly. Zaklepání na dveře nechám být, zvednu jen hlavu abych se podívala kdo to otravoval. Jen služka s uniformou. Tu převezme Hillaris, ale potom začne chodit sem a tam. Jak ale pocítí mojí nespokojenost, rychle tobo zase nechá. Před Kelly mu poroučet nebudu ale taky ho nenechám vyrušovat. |
| |||
Posunový příspěvek Ošetřovna-procházka školou-koleje Jadelyn Upřímně mi spadne z hrudi obrovský kámen, když jsme zpět na ošetřovně. Měl jsem v plánu prohodit pár slov s doktorkou, ale Jadelyn se rozhodla tyto prostory opustit poněkud spěšně. Procházka probíhá mlčky a já k ní neustále utíkám pohledem a čekám až se zeptá. Po chvíli už jsem z toho tak frustrovaný, že upírám pohled před sebe a lituji, že jsem rozmačkal svou dýmku. Zběžně projdeme vnitřek školy, ale i to mi dá nějakou představu. Rozloučím se ve spěchu, přesto způsoby nijak neošidím. Jen lehký polibek na hřbet ruky a mé kroky zamíří pryč. Hlava mi přetéká myšlenkami a já zoufale potřebuji znát jejich řešení. Vydám se do svého pokoje a ještě chvíli sedím na židli, čistím (dokonale vyblýskaný) revolver a přemýšlím nad dnešním dnem. Než se uložím ke spánku omezím své myšlenky, jen na dva rubínové skvosty. Chlapecký pokoj č.27 - plavecký bazén - sprchy - knihovna Liberius Vzbudí mě zaklepání. Mám lehký spánek, vždycky jsem měl. Zvednu se a převezmu svou novou uniformu. “Děkuji příteli.“ řeknu vlkovi při převzetí a zmizím zpátky v pokoji. Ne však na dlouho. Takřka obřadně složím svou starou uniformu a veškerou výbavu na jednu hromádku. “Inu, jedna éra končí. Druhá začíná. Sbohem poručíku.“ rozloučím se svou minulostí, tak jak jsem se, již včera zařekl. Vše uschovám na dno skříně a okolo pasu si omotám osušku. Dobře si vzpomínám, že je tu bazén. S novou školní uniformou v podpaží a polní hygienickou sadou, kterou jsem si jedinou ponechal se vydám rovnou k bazénu. Jakmile zavřu dveře, nasadím rychlé tempo, abych případně nikoho nepohoršil. Zjistím, že bazén mám jen sám pro sebe. Věci tedy nechám na okraji a vklouznu do vody. Několikrát jej přeplavu a nakonec se potopím na dno, kde zůstanu sedět a přemýšlím. Je jasné, že mi chybí určité zkušenosti a také, že škola má podle rozvrhu v plánu mi je předat. Ovšem, neuškodí zapátrat za hranou osnov. Vynořím se z bazénu a využiji přilehlé sprchy. Provedu očistu a použiji i něco kolínské, kterou, jak zjišťuji budu muset také doplnit. S potěšením zjistím, že uniforma mi padne stejně dobře, jako ta stará. Z toho vlka by byl výborný krejčí. Jen se rychle zastavím na pokoji, abych odložil ručník a hygienu, než se vydám do knihovny. Pomalu vstoupím a zamířím k pultu, kde je tvor, očividně místní knihovník. “Dobrý večer. Mohu vás poprosit zda mne nasměrujete k sekci věnující se...ehm disciplínám mysli ?“ požádám ho a trochu nedočkavě zabubnuji prsty o pult. |
doba vygenerování stránky: 1.3233590126038 sekund