| |||
Chodba - Hala Luis Jdeme a celou cestu jsme oba zticha. To ticho mi nahání strach. Nic neříká, to bude asi hodně zlý... Když dojdeme do haly, také pozdravím obchodníka tím, že mu lehce zamávám. “Můžeme jít do zahrady,” vydám ze sebe, když se mě zeptá. Stále jsem hodně nervózní, ale ne z toho ticha, ale z Luise. Když se rozejde, jdu s ním. |
| |||
Cesta do jídelny Helen, okrajově Butler Poslouchám svou společnici, jak se rozmluvila o jídle, o kterém jsem neměl ani potuchy. I když ty názvy zní velmi dobře. "Musím říci, slečno Buffetová, že nemám nejmenší potuchy o tom, jaká to jídla jsou, natož jak vypadají. Třeba se nám ale poštěstí a něco z toho tam bude. Jakožto neznalému zmíněných jídel, jaké byste doporučila pro začátek?" nadhodil jsem další téma k hovoru, když se mi za zády ozvalo lehké zdvořilé zakašlání a následný dotaz, abychom uvolnili prostor. "Ale jistě," usmál jsem se a ustoupil stranou, aby mohl majordomus projít. |
| |||
Pánská kolej - Hala Tatiana Trochu nakrčím čelo, když se naše pohledy opět setkají. Ano, vzhledově... Ale ta povaha... "Dobrá," pokývnu hlavou a jako první vyrazím ke schodišti, po kterém sejdeme do přízemí. Nikoho cestou nepotkáme a nepředpokládám, že to bude chtít nakousávat cestou, a tak setrváváme v tichu. Když se ocitneme v hale, zdvořile pokývnu v pozdravu obchodníkovi. "Půjdeme spíše k lesu, nebo do zahrady?" zeptám se Tatiany, zatímco v hale zastavím. Podle toho můžeme vybrat východ ze školy. |
| |||
JÍDELNA Vypadá, že se trochu uklidnila nad podívanou, dokud se nezamračí. Trochu překvapeně se na ní podívám. Co jí zase vadí teď? Když se mne zeptá, jestli ji opět doprovodím k pultům, beze slova se zvednu a zamířím tam. Stejně bych si měl také něco nabrat. Rozhodně se to bude hodit. Měla by ale vědět, že je v bezpečí, dokud se nachází ve stejné místnosti jako já. I když to si nepamatuje... Nějak jí to potom budu muset předat. Když se ocitneme u cisteren, nejen že si naplním skleničku vodou, ale také vytáhnu dvě placatky, které naplním u jiných cisteren. Ideálně tak, když je rozptýlená. |
| |||
Ošetřovna - Chodba - Jídelna Grim Zvednu pohled od země, když se ozve ruch a následně slova směřovaná k nám. Jsem rád, že můžeme nějak pomoci, když kolem zraněného je hned několik lékařů. Čekám tak, až vyrazíme spolu, když se ozve dobře známý zvuk praskání kostí. Rychle se tím směrem podívám. Dívka vypadá skutečně špatně. Než tam však stačím udělat krok, Grim mi položí ruku na rameno a v podstatě mne pošťuchuje ven. Trochu zmateně k němu zvednu pohled, ale více se nebráním. Dojdeme tak mlčky až do jídelny. Tam mi však padne pohled na hodiny a v tu chvíli by se ve mne krve nedořezal. Uvědomím si totiž, že jdu pozdě. Hodně pozdě. Zároveň ale chci pomoci na ošetřovně. Nerozhodně se tak zastavím za dveřmi, nevědíc co dělat. |
doba vygenerování stránky: 1.5936799049377 sekund