| |||
Jídelna - dívčí pokoj č.1 - koupelna 2. patro - školní vzdušný prostor - chlapecký pokoj č. 31 - dívčí toalety v přízemí - ošetřovna Tarney !, později Claudile Na tváři se mi rozlije poměrně spokojený úsměv, když princátko ustoupí trochu vzad. Vyhrál jsem ? Ani náhodou, jeho tělo začne nabírat děsivé formy a já v ti chvíli vím, že jsme za pomyslnou čárou, která odděluje popichování a poměřování od...no průseru, jiné slovo pro to neexistuje. Nezmůžu se na nic, než na něj zírat s očima rozšířenýma strachy. Taková moc ! žasnu, ačkoliv se nemohu pohnout. Jen chvatně přikyvuji. Pochopil jsem na tebe jsem krátkej. Nech toho, sakra nech toho ! křičím na něj v duchu během jeho proslovu. Nenechá, nakonec se ke mě ještě nakloní a to už nevydržím...je moc blízko. To, co udělám je naprosto instinktivní. Odrazím se od podlahy a máchnu křídly, avšak ještě než se dotknu stropu, přelije se po mém těle vlna růžové energie a mé tělo zprůsvitní. Dalším máchnutím proletím přímo skrz strop do pokoje s úlem, ale pořád to není dost. Ke svému zděšení proletím bazénem a nakonec střechou. Svoboda ! A teď už jenom...“ myšlenku přeruší náraz na jakési silové pole, div si nezlomím roh. Nestíhám vyrovnat křídly, tak alespoň udržuji formu dokud je to možné. Prolétnu nazpět střechou minu druhé patro budovy a hned po průletu podlahou se opět zhmotním, udržovat to je moc namáhavé. Jak to vypadá mám štěstí v neštěstí, protože dopadnu přímo na prázdnou postel. Ale v rychlosti a postel taky není všespásná. Uslyším několik hlasitých křupnutí, přičemž to poslední doprovází ostrá bolest v mém křídle. Z očí mi vyhrknou slzy a já se stěží překulím na břicho. “Tarney...ty parchante.“ procedím skrz zuby a vyklepu z kapsy pláště mapu. Přes slzy vidím špatně, ale nakonec ošetřovnu najdu. Otázkou je jestli by se to nedalo nějak využít... prolétne hlavou hříšná myšlenka a já se nehmotný propadnu o patro níž...na dámské toalety. Škoda prázdno...trocha soucitu by se hodila. odfrknu si a bolestivě se zašklebím, když se protahuji dveřmi. Na ošetřovnu je ta naštěstí blízko. Ještě předtím vyrazím ze slzných kanálků pár slz, aby se usadili na tvářích. Trocha dramatu neuškodí ne ? Skrz lítačky se opět znehmotním, protože neví, jak to udělat, abych si nepochroumal křídlo ještě víc. “Doktore !“ vzdechnu směrem k postavě a zavrávorám... |
| |||
Ošetřovna - Pánský pokoj č. 19 Dolly, Alyssa Nekompromisně odvedu Dollyho na kolej. "Hej prcku, nemyslim to špatně, kapišto?" houknu na něj, než zmizí v pokoji. Dorazim do svýho pokoje. No, moc se nepřetrhli, ale nemam si na co stěžovat. |
| |||
Ošetřovna - 2.patro, pokoj 6 Rekki, Miko, Gill, ostatní na ošetřovně a cestou "Pfft! To bylo jenom jednou!" odseknu vzpurně s úšklebkem, ale je ze mě jasný, že se nezlobim. Když pak sleze, tak uvolním místo u lůžka a přesunu se k Miko, než se k ní někdo dostane. U Gilla bych stejně jenom překážel. Pomůžu jí tak se uklidnit, když se probere a najde tetování. Když je pak Gill už vzhůru, zajdu si s ním pokecat. Pošle mě jeho slušným způsobem do háje, ale neni se čemu divit. Takže když má Miko domluvený svoje, obejmu jí kolem ramen a domluvíme se na průzkumu jejího novýho pokoje. |
| |||
především Tiriatal Sleduji ho stále stejně neohromeným klidným výrazem. "Tituly zde mnoho neznamenají," oznámím mu stále stejným tónem. Ukročím o půlkrok vzad, jen abych na sebe mohl volně, plynule, nabrat jednu ze svých šlechtických podob. S rohy a pekelnými plameny, které mi vyšlehnou z ramenou, dosahuji téměř čtyř metrů. Se vším všudy jsem momentálně o třídu větší než on. "Avšak, jestli jinou autoritu nerespektujete, můžeme to řešit takto," hlas má nyní hlubokou ozvěnu a v přítomnosti symbolů královské rodiny, má aura mnohonásobně zesílí. Rozpřáhnu křídla. "Doufal jsem, že jsem se při Vašem příchodu vyjádřil dost jasně, co by pro Vás znamenalo vyloučení z tohoto institutu. A pokud jde o to, co jsem Vám připomněl, jsou to prostá pravidla školy, nikoliv mé přání. I když jsem stále Vaším princem, zde jsem jen Vaším třídním profesorem." Lehce se předkloním, abych mu viděl do očí. "Avšak, jestli po tom toliko toužíte, může se i to změnit." |
| |||
Posun “Pro tebe ale Vesa” upřesním mu důrazně představení Kelly. Nevadí mi že se toho tak ochotně chopila, ani že si moje jméno zkrátila. Od téhle zdechliny, nebo kohokoliv jiného když na to přijde, to trpět nebudu. Jako další přijde s otázkou alkoholu, protože ona nám tu nestačí jedna alkoholička, která s sebou strhla ještě draka. To by jeden řekl že bude mít jejich rasa víc rozumu a hlavně důstojnosti. Shromáždění se začíná opravdu nepříjemně rozrůstat, zvlášť když se připojila ještě pavoučice. Naštěstí se už přesováme pryč, než se k nám stačí přicpat další. Být to jen na mě zůstane Hillaris na chodbě. Pěkně jako hlídací pes, ale když ho bude chtít Kelly uvnitř nebudu nic namítat. Zůstanu s Kelly po větší část dne, pro ten odpočinek. Na její postel se ale obě nevejdeme, já tedy rozhodně ne celá. Moje postel je je o něco větší a i na tu se sotva vejdu. Takže u Kelly holt musí můj ocas zůstat na zemi. Nebudu jí překážet. Sama jsem ale měla jisté plány, které jsem už nemohla dál odkládat a tak jsem se zhruba kolem poledne odebrala do vlastního pokoje a nechala draka aby Kelly hlídal. Nezabralo mi to tak dlouho a brzy jsem zase zpátky s Kelly. Zaklepání na dveře nechám být, zvednu jen hlavu abych se podívala kdo to otravoval. Jen služka s uniformou. Tu převezme Hillaris, ale potom začne chodit sem a tam. Jak ale pocítí mojí nespokojenost, rychle tobo zase nechá. Před Kelly mu poroučet nebudu ale taky ho nenechám vyrušovat. |
doba vygenerování stránky: 1.4335961341858 sekund