| |||
Den to byl skutečně náročný. A především se zdál neskutečně dlouhý. Konečně je však všechno připraveno na další den, takže se také mohu odebrat alespoň ke krátkému odpočinku. Zvon mne zastihne ještě řádně nevyspalého. Nicméně vzhledem k tomu, jak to tady vypadá se všemi studenty, o které se staráme, je mi jasné, že někdo z nás se musí do jídelny dostat co nejrychleji. Netrvá tedy dlouho a vycházím ze svého pokoje, abych zamířil do jídelny. Doufám, že dorazí všichni, vzhledem k tomu, že je tu několik novinek s kterými bych je rád seznámil. A také věci, které bych rád připomenul. Jen doufám, že jsme připraveni více, než včera. Usednu ve svém křesle v čele stolu a vyčkám na příchod studentů. Pokud mne někdo pozdraví, pozdrav opětuji. |
| |||
POSUN NA MARSY 16:00 Čas neúprosně postupuje vpřed. Až se dostane do bodu, kdy venku začne svítat. Čas jít do postele.. Nebo kamkoliv jinam, kde se vyspíte. Teprve v tento okamžik se odplazí Dyna, která očividně na něco nebo někoho čekala. Nově přestěhovaní jen nesmí zapomenout, že byli přestěhováni do druhého patra. Tarney dořeší s Kichim zaměření jeho individuálních hodin a po přidání hodiny do rozvrhu, dostane jeho kopii do ruky. S tím se s ním rozloučí a vezme dovnitř Oneiro. S tou proběhne celý rozhovor o jejím přijetí do školy, včetně podepsání dokumentů, přidělení pokoje a rozvrhu. Poté je již z ošetřovny propuštěna, a k Tarneymu odvolána, Moxxi. I s ní je probráno, kam se budou ubírat individuální hodiny, předán rozvrh a přidělen pokoj. Teprve poté se může Tarney pustit do všeho papírování, které ho čeká. To však ještě vyruší Circe, s žádostí a ukončení studia. Oba dva jsou tak vidět okolo jedenácté u brány, kde si Circa převezme student hlavní budovy. Poté se Tarney vrátí k nástěnce, aby ji upravil. Mezitím na ošetřovně stále probíhá boj o životy studentů. Po úmorné snaze a vyčerpání many všech, se nakonec přeci jen podaří téměř všechny úspěšně vyléčit a probrat. Z ošetřovny jsou tak po vyléčení a zkontrolování propuštěni tito studenti: Miko, Yqi, Gill, Relliel, Luis, Max, Arthur a Jadelyn. Trojice, Zugu, Alyssa a Dolly, jenž byli několikrát již vyzváni k odchodu, se také konečně mohli odebrat. Kisa se také mohla volně odebrat potom, co ji jen prohlédli, zda na ní nenechalo zkamenění efekt. Na ošetřovně tak zůstává Jigme, Hope, Mayli a Shizei. Rekki odeslal Claudila a Asklépiuse na volné studentské pokoje, aby se vyspali a nabrali síly na nový den. A to potom, co se s nimi domluvil, že si prosadí jejich trvalé přesunutí do areálu K. V poledne, když už je v areálu klid, se rozeběhnou další věci. V areálu se sejdou dva vesmírné shuttly. Jeden, který již na pozemcích byl vidět předchozího dne, aby si vyzvedl Hope a Mayli. A také tělo. Tentokrát však s jiným lékařem. Druhý, velmi zvláštní letoun, který vyloží hned dva balíčky. Opravený Tarneyho pracovní stůl a svázaného démona. Obojí předává banda démonů, které řídí anthro jezevec. Pokud je náhodou někdo vzhůru, může si všimnout, že obojí je převzato poměrně s péčí. Za novým stolem je posléze nový student přijat do studia. Také je upozorněn, že si na něj budou dávat pozor, tak aby sekal dobrotu. Zároveň si Butler a Maidka přebírají zásilku z hlavní budovy. Na ošetřovnu jsou tak namontovány lítačky místo dveří, který v pantech drží tak silou vůle. Také přibudou lůžka. Vedle Shae dveří prostě Butler postaví dveře nové. Po škole se také chvíli pohybují dělníci, kteří upravují některé místnosti, aby byli připraveny pro změny na škole. Iru se po svém zásahu na ošetřovně odebere do hlavní budovy, jen aby se posléze vrátila se zavazadly. Liberius se svítáním odešel do hlavní budovy, avšak vrátí se těsně po zazvonění školního zvonu. V půl čtvrté začne Butler obcházet chlapeckou kolej a Maidka dívčí kolej. Každému předají, nebo nechají za dveřmi, magickou školní uniformu, která je odolná proti všem jeho schopnostem a mění se podle humanoidních podob, s těmi nehumanoidními potom splývá, takže se nezničí a když se student promění zpět, je opět v uniformě. Všem však připomenou školní pravidlo, že je povinné v budově školy a především při vyučování držet humanoidní podobu. Pokud ovšem profesor neřekne jinak. Těm, kteří nastoupili nově, přidají i stejně magickou sportovní uniformu a těm, kteří se neviděli s Tarneym, tak také kopii jejich rozvrhu. Těsně před čtvrtou se pak v hale magicky vyloupne pult školního obchůdku. Zatím je však zavřený a hodiny na pultu ukazují, že funguje od desáté večerní, do desáté ráno. A poté se ručička přehoupne na celou a budovou zazní školní zvon. Čas na nový školní den. |
| |||
Pokoj číslo 5 - Jídelna Kdokoliv koho potkám Vyjdu ze svého pokoje, zavřu za sebou a vydám se do jídelny. Tam u vchodu stojí skupinka, které kývnu na pozdrav, než si přijdu pro jídlo. Měl bych do sebe dostat něco teplého. U pultu si teda naberu polívku a sednu si trochu dál od lidí (M63). To co v polévce plave, je mi dost neznámé, ale moc to nezkoumám. Přece jenom jsem od snídaně nejedl. Pak už se pustím do jídla. Hmm, to není vůbec špatné. |
| |||
Jídelna hlouček kolem Hillarise a Kelly + Kristy "Hill! No jasně!" Přikývnu, když se na mě usměje další psí tlama. Kelly je sice krapítek nelidská, ale vypadá mile, a nabízená pomoc se neodmítá. Navíc mi pomůže tím, že představí zbytek skupinky. "Hilla už vlastně znám," teď když mi tedy Kelly prozradila jeho jméno. Jmen je moc už teď. Nemohli by mít lidi...oprava, nemohli by všichni studenti nosit nějaké...cedulky? Nebo tak něco? "To je taková...pavoučí dívka," odpovím a doufám, že to vypovídá dost o tom, jak vlastně Kristy vypadá. Že mi právě prošla za zády a zamávala na mě si nevšimnu, uvidím ji ale potom, když si nalévá z cisteren. "Támhle je!", ukážu, viditelně potěšený tím, že už tu někoho znám. Nikdy bych si včera nedokázal představit, že strávím dnešek na jiné planetě, dávno po zničení Země, a budu vítat příchod pavoučnice jako znamení, že se vrací známá tvář. "Jestli mi někdo čte myšlenky, musí se dobře bavit," pousměju se pro sebe. Pak mávnu na Kristy, jako že se může přijít bavit sem k nám. |
| |||
Chodba - Ošetřovna Sukui, Relliel, ti na ošetřovně Venku z ošetřovny, pryč od nebezpečí čehokoliv co se tam může ještě dít, Sukui vrátím ze své náruče zpátky na zem. Kleknu si před dívkou na kolena, abych se já nemusela ohýbat a ona natahovat v objetí. Doufala jsem že se na anděla nebude ptát, že pochopí že on se nevrátil když jsem ho nezmínila. Nechtěla jsem jí dávat špatné zprávy. Chvíli se tak zdráhám odpovědět. Vím že moje odpověď její radost nejspíš opět rychle zažene. Ale nebudu jí dávat plané naděje, aby doufala v něco co se nestane a byla potom ještě více zdrcená. Anděl se možná dovedl vrátit skrytý v té své sféře…ale když do té spirituální musel vytvořit portál nemyslím že se by se dokázal vrátit takovým způsobem. Musel by se přece nejprve vrátit do fyzického světa a potom se teprve ukrýt, ale i na ten kratičký okamžik bych jeho energii vycítila. Možná se mu portál jen zavřel a on tam jen zůstal. Ale ani tu možnost Sukui nezmíním. Už jsem se rozhodla že jí v tomhle nebudu dávat naději. “Je mi líto…” odpovím stále stejně tichým hlasem. Mě je vlastně docela jedno že se nevrátil, je mi ale líto Sukui, které bude chybět. Nedlouho na to ho však v chodbě přece jen ucítím, a při tom mi unikne poněkud otrávené povzdechnutí. “Beru zpět” prohodím a pohledem sleduji andělův krkolomný přílet. Vím o něm ještě dřív než se tady zcela zjeví, můžu ho tak vidět dřív než Sukui. Můj pohled jí ale napoví kam se podívat. Zastaví se až u protější zdi, v ještě mizernějším stavu než když jsem ho nechala. V křídle má stále díru po šípu který jsem mu z něj tak láskyplně vyrvala a v zádech půl tuctu šípů. Zkrátka radost pohledět. A jako takový malý bonus má teď ještě na noze vypálený obrazec. Jen čekám kdy se se sletí k zemi. Ještě předtím se na nás ale uculí. Telekinezí zachytím jeho pád, možná o něco prudčeji než bych chtěla a s jeho tělem to škubne (25%). Pořád tak ale nemusel vytrpět pád z výšky na tvrdou zem. Držím Relliela ve vzduchu, zhruba stopu nad zemí. Obrátím se zpátky k Sukui. “Počkej prosím tady, jen ho přesunu na ošetřovnu” lehce jí položím černé prsty na rameno. Znovu se potom postavím a opatrně nahlédnu do místnosti. Vejdu jako první a postavím se vedle dveří, hned za mnou následuje anděl. Nechci aby se tam teď vracela, proto pokud mě bude chtít následovat neviditelná stěna jí nepustí dál do chodby (za 20). “Někdo byste se ho měl ujmout” oslovím léčitelé v místnosti. Ta jeho zranění rozhodně vypadají naléhavěji než těch kolem. Žádná volná lůžka už tu nejsou a tak anděla podržím uprostřed místnosti, než si ho někdo převezme. Jen se tak stane vrátím se zpátky za Sukui. Křídla s ocasem a rohy cestou zpět zmizí jak se nevrátím do lidštější podoby. “Bude lepší když jim tam teď nebudeme překážet…oni se o něj postarají” vysvětlím omluvně. Starostlivě si prohlížím nový bílí pramen v jejích vlasech až po velký obrazec na ruce. Nejsem si jistá co si o tom myslet. Na jednu stranu jsem ráda že jí mám zpátky a silnější než byla předtím...ale také mám obavy že to bude mít háček. “Jsi v pořádku? Byla jsi pryč tak dlouho…mnohem déle než my. Nemáš hlad?...Možná by jsi měla něco sníst” zeptám se ustaraně. Sama jídlo nepotřebuji, ale ona už nejedla přes půl dne. |
doba vygenerování stránky: 1.3129601478577 sekund