| |||
Jídelna Merlin Jeho dotek mě trochu uklidní a slabě se na něj usměji. Upozorní mě na víličky, které nevypadají tak děsive, takže je se zájmem pozoruji, co jsou vlastně zač. Pak se rozprsknou v nápis. Trochu se zamračím, protože nadutá hláška není lepší než víličky. "Um... Půjdeš se mnou pro pití..?" pípnu tiše, jak jen to jde s podrážděným hrdlem, s pohledem upřeným do prázdného talíře. |
| |||
Ošetřovna - Chodba Dolly, Kelly Dolly sice tvrdí, že hlad nemá, ale najíst by se měl. Vykročím ven, když k nám zpoza nově vytvořené bariéry promluví vlčice, tedy Kelly a požádá nás, jestli bychom nešli pro jídlo pro Hilla. Jelikož jsem tam měl stejně v plánu jít, ujistím ji, že to není problém. Jenže než můžeme odejít, místnost naplní dunění a zvuky praskajících kostí, po tom co někdo plnou rychlostí narazil do bariéry. Přes bariéru se k nim stejně nedostaneme, a tak dojdu k názoru, že bude nejlepší pomoct, kde můžeme. Vezmu Dollyho za rameno a vedu ho z ošetřovny ven, to hlavně pro jeho vlastní bezpečí. |
| |||
Lyla, Gany, všichni cestou Jakmile ke mne studentka přijde, pokývnu ji hlavou, ať mne následuje. To že za ní běží ocásek mne přinejmenším netrápí. Je to na její riziko. Vyjdu z jídelny a zamířím ke schodišti. Vyjdeme do prvního patra, kde se zastavím hned v první chodbě u velkých dvoukřídlých dveří, které jsou magicky zamčené. Natáhnu k nim ruku a s jedním škubnutím zápěstí se v ruce objeví velký klíč, kterým dveře odemknu. Vpustím dívky dovnitř a opět za námi zamknu. |
| |||
Jídelna Lyla, Naberius Na stole tančí malé víličky. Podívám se na Lylu a všimnu si, že je smutná. Přijde k nám pan profesor a žádá si Lylu s sebou. Ta se vymrští ze své židle a je hned v pozoru. Jak to tak rychle udělala? “Ehm, co? Jdu s tebou,” zvednu se a vydám se za nimi. Chvilka mě nezabije… |
| |||
Pokoj Ammy Butler "Jé, jdete jako na zavalonou." usměju se na vlka v rouše lidském. Zvláštní, ale ani mne to tady příliš nepřekvapuje. Když se tak nad tím zamyslím, viděla jsem toho již mnoho i když je jistě i mnoho věcí, které si raději nepamatuji. Ale i doma bylo k vidění mnoho různých tvorů i když mne z jistých důvodů drželi dál od těch děsivých, nikdy jsem nepatřila zrovna k odvážným jedincům. "Chtěla jsem jen někomu říct, že se tady nachází tenhle...mladík..." došlo mi, že o něm vlastně nic moc nevím, ani to jméno mi nestihl říct, nebo jsem ho v tom zmatku zapomněla? Určitě mi ho neříkal. "Je stabilizovaný, potřebuje odpočívat a tady se to zdálo jako příhodné místo." pohodím rameny a možná se zatvářím i omluvně, vlastně ani nevím, jestli tenhle pokoj nepatří jemu. "A nechcete s něčím pomoct vy? S úklidem? Nemám teď co na práci, ale ráda bych byla nějak užitečná. Nějak zaměstnaná, abych neměla potřebu přemýšlet." zazubím se. Třeba ho napadne nějaká činnost se kterou bych mu mohla pomoct. Zatím jsem se příliš dobře nezapsala, tak bych si třeba mohla tímhle vylepšit reputaci. |
| |||
Jídelna Max, Aryania Zamyšleně hledím na kousek ovoce, dokud mne ze zamyšlení nevytrhne víly další otázka. Zvednu k ní pohled. "Eeee..." velmi výřečné Kom. Ale co jí na to říct? Společensky přijatelná odpověď asi nebude, vyprázdnit slzné kanálky před Moxxi rakví. "Vlastně ne, nemám," vypadne ze mne tady nakonec. "Ty máš něco v plánu?" zeptám se jí, zatímco v misce kroužím napíchnutým kouskem ananasu. |
| |||
Zahrada - Ošetřovna Sukui, všichni na ošetřovně Sotva Sukui tělo zvláční, už jsem ve skoku přes křoví, které nás dělí. Mé tělo se hýbe rychleji než mé myšlenky. Vymaním ji z anděla a zvednu ji bez větších potíží do náruče. Jen několik vteřin vyčkávám, než kolem mne zapraská elektřina a kdyby někdo přihlížel, zmizela bych z místa kde stojím i se Sukui. Ona je bezpečně obalená mou energií, aby ji tento rychlý přesun neublížil. Vletím se zapraskáním elektřiny na ošetřovnu kolem wyverna, kde chci proběhnout kolem léčitelů k posteli a přivolat je na pomoc. Nicméně se se zaduněním zastavím o neviditelnou stěnu. (52% vs 84%) Zadunění následuje ošklivé praskání kostí jak pevně semknu Sukui bezvládné tělo a raději nechám popraskat mé ruce nos, než aby jí náraz ublížil. Stejně tak se náraz z jejího těla přesune na mou hruď, kde se ozve další praskání. Nevypadám ale ani vykolejená očividnou bolestí a jen hodím přes štít zoufalým pohledem po léčitelích. |
doba vygenerování stránky: 1.370050907135 sekund