| |||
Miko, Remmi, Oneiro Obloha na obzoru světlá zatím jen velmi lehce, vypadá to, že svítat bude okolo sedmé. Což již není tak daleko... Než se Oneiro nebo Remmi stačí kamkoliv rozejít, nebo Miko zodpovědět Remmiho otázku, zvedne se směrem od budovy prudký vítr. Sílí a sílí, až to téměř obě menší postavy odfoukne ke zdi. Ve vichru se začnou blýskat stříbrné odlesky, které velmi záhy začnou nabírat podobu stříbrných listů, ostrých jak břitvy. Vítr se začne točit kolem obrovského hada, objímající jeho tělo, aniž by se jediný lístek zasekl. Lístečků přibývá, až hada zcela schovají za stříbrný vír. Jestli se někdo přiblíží na pár kroků, bude silně pořezán od prudkého víru břitů. Vír se tam točí dobře pět minut, než začne prudký vichr před školou konečně opadávat. S tím opadávají a rozplývají se do prázdna i stříbrné lístečky. Odhalují tak, že je obrovské hadí tělo pryč. Místo toho se na proudech vzduchu vznáší bezvládné humanoidní tělo Miko. Jak vítr ustupuje, tělo klesá do trávy, kam rychle pospíchají malý hádci. Než je vůbec možné vstoupit do prostoru, jsou všichni malí obyvatelé její hlavy zpět. Miko tam tak zůstane nahá ležet v trávě, na hrudi vyhasíná velké podivné tetování. Oneiro v celém procesu může bezpečně poznat počínání její domoviny. |
| |||
Jídelna Whitney, Jack, Ary "Nehrozí!" zazubím se na ní nadšeně. "Já jsem Wendy," představím se, zatímco čekám na součástky. Vypořádání se s vílou nechám na nich dvou. Převezmu si šroubek a olej od Jacka. "Díky," věnují mu úsměv a jdeme ke stolu. Posadím se vedle Nyny, samozřejmě z té strany, kde má mechanickou ruku a pustím se do opravy. Nejdřív pinzetou vyndám bordel, co tam uvízl a jemným tenkým štětečkem opráším. Opatrně, aby jí to nenalétalo všechno do jídla. Vyměním za tenký křížový šroubovák a sešroubuju uvolněnou část. Dotáhnu tak akorát, aby se neserval závit nebo křížek a nechám dost volné, aby to mělo vůli k pohybu. Nakonec promažu olejem všechny pohyblivé spoje. Celou dobu mi špička jazyka vyčuhuje v koutku, jak se soustředím. "Ták, zkus to prosím," požádám ji trochu nervózně. Snad to bude fungovat. |
| |||
Jídelna Hill, Ves, Dolly, Eric, Zugu Nejsem si jistá, jestli se mi líbí ten její šibalský úsměv. Však jsem říkala, že jsem unavená a Hill se nesmí namáhat. Nebo jsem to neříkala..? Zvědavě zvednu ucho, když slyším někoho ptát se na Miko. Nad tou vlnou magie už tam ale stočím pohled. Do háje, Dolly! Já tě snad nesmím spustit z očí..! "Změna plánu," vyhrknu omluvně a rozběhnu se ke skupince. Nenechám se zastavit. Tohle vypadá až moc vážně, abych to dokázala neřešit. "Polož ho na zem prosím," požádám toho, kdo ho drží. "Rychle!" Jakmile je Dolly na zemi, rozervu mu košili, abych viděla na jeho zranění. Tohle je špatný, hodně špatný. To nejspíš ani nezvládnu... (7%) Napadne mě ale jiná věc. A jestli jsem pochopila, co tady mrtvolka říká, tak by tohle mohlo fungovat (10%). Zasoustředím se a zkusím to znovu a konečně se něco děje (68%). Vypadám u toho jak mim - vytáhnu z Dollyho pomyslné vlákno a to samé z mrtvolky. Konce jako bych svázala k sobě konce a uzel uzavřela do dlaní. Soustředím se na tok energií. Z Dollyho začnou postupně zranění mizet a objevují se zpět na mrtvolce. Nepovede se mi přenést všechno, ale to nejhorší ano. Pustím energie a otřu si vyčerpaně čelo. "Vemte ho na ošetřovnu, ať se na něj podívají. A nenechte ho se dotknout někoho zraněného. Je to mladý trdlo a klidně by pro ostatní umřel," instruuji vránu a mrtvolku. |
| |||
Jídelna Dolly, Eric "Jo táák..." Nechápu, ale nebudu mu to brát. Dorazí sem nějakej pobuda. Hlavně aby se moc nepřibližoval. Ještě chytim blechy. To tak... Vypadá to, že Dolly padá, tak ho zkusim chytit. Co se ale děje dál, to mi fakt mozek nebere. Stojim tak jak vopařenej a snažim se vstřebat, co se to sakra děje. |
doba vygenerování stránky: 1.6204898357391 sekund