| |||
Před Tarneyho kabinetem - chodba - ošetřovna Kichi, všichni cestou Už jsem zády, když Kichi začne mluvit a na tváři se mi mihne úsměv. Tak, že by to nakonec nebyl takovej pařez, jak se zdálo ? Jinak by se přeci nesnažil to zachránit, i když trochu nešikovně ne ? Nebo jako, jinak si to neumím vyložit. Ale bude to s ním chtít čas, třeba mě na něj bylo moc... přiznám si, že jsem to z něj mámila trochu násilím a ohlédnu se. “Buď takovej, jakej seš Kichi. Páč kámoši se tak berou.“ mrknu na něj a můj krok je hnedle o něco veselejší. Stejně, ale zmizím zas rohem, páč vrátit se by bylo trapný a navíc je to ideální příležitost k průzkumu. Došourám se až na křižovatku. Tuším, že zprava sem přišla, takže zatočím doleva a pokračuju až na konec. Už vidím dveře, které vypadají jako toalety, ale daleko zajímavější jsou ty rozražené dveře. A ještě když spatřím portál, zastavím se. Co to je ? Asi bych tam jako lízt neměla, že jo. Ale, když... rozmlouvám si to, ale to už mě nohy neposlouchají a já nakonec vlezu na ošetřovnu.... |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Pozorujem ako reaguje. "No asi moc nie." Nie som z vojnovej zóny, len som pokazil, čo sa pokaziť dalo a tak preto sa už ani o nič nesnažím. A neboj. Svet nie je čierny, ale bledošedý. Oprem sa o stenu a keď odchádza, tak ešte poviem: "Vidíš. Keď som ti ukázal, aký v skutočnosti som, tak to skončilo ako s väčšinou s inými luďmi. Pokiaľ ti to bude vyhovovať, tak môžem ďalej predstierať, že je všetko v pohode a byť taký ako keď sme sa stretli. A inak pardon, že som sklamal tvoje očakávania. Nie som asi najlepšia voľba na prvého kamaráta." Ako hovorím pozerám hore na strop a je mi viac menej jedno, či tam stále je alebo už nie. Však aj tak má tam tie 2 včely, tak keby niečo, tie jej to hádam zdelia. Ak nie, tak sa aspoň vyrosprávam do prázdna. Asi som spravil chybu, že som jej takto hneď ukázal svoje pravé "ja" a tým ju odradil. možno by bolo lepšie, keby som bol hentaký. Héh. Zas som pokazil to, čo som nemusel tým, že som kecal voloviny. Klasika... |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi Tak a už sem v koncích. Nebaví se, jen zabíjí čas nebo bojuje. Vydere se ze mě jenom povzdech, tohle prostě nechápu. Nedokážu to pobrat, třeba to jako vypadá cool, že je takovej chladnej a tajemnej, ale kdyby to byla aspoň póza. Ne, von je prostě takovej. Zabil ? Co ? Proč ? Jak tohle může někoho napadnout, jako první věc ? Co třeba...já nevim...cokoliv ? Koupit si barevný žabky nebo tak ? Jo ! upřímně mě to jeho naložení dost děsí a nějak to neumím vstřebat. Jen se mi na tváři čímdál zřetelněji vykresluje rozmrzelý výraz. “Jo...to není moc hezký.“ ušklíbnu se a promnu si kořen nosu mezi prsty. “Víš Kichi, nevím odkud seš, ale tohle je škola. Ne válečná zóna. Třeba, když si z očí sundáš ten smutnej závoj, tak uvidíš, že svět není tak černej. Ale chce to chtít vidět víš ?“ věnuju mu rozmrzelý úsměv a nahrnu bonbóny do batohu, který si hodím na záda. “Dík za ty bonbóny. Musim...no na princezny.“ zazubím se, ale pořád tomu chybí ta předchozí jiskra. Mávnu na rozloučenou a s rukama v kapsách se vydám dál chodbou. Jen z batohu vyletí dvě včelky, které se usadí poblíž dveří kabinet. To kdyby mě sháněl drakouš...tak abych věděla. |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi "Pretože niektorých ľudí to asi baví ?" Odpoviem jej. "OK." Vela práce ? To sa hádam mňou nebude zaoberať stále. Keď ma položí na zem, trošku sa upravím a narovám si oblečenie. "Pokiaľ by sme sa bavili o tej pretvárke, čo občas hrám aj sám na seba, tak určite. Pokiaľ sa bavíme o mojej reálnej stránke, tak je to trošku zložitejšie... ...lebo povedzme reálne si dokážem ceľkom užiť boj ? By som mohol povedať. Tak tiež trošku veda, anime a nejaké hry. Ale to skôr je nie na zábavu, ale na zabíjanie času." Potom sa trošku zamyslím. "Najväčšia blbosť a nelogická vec čo ma napadne ? Asi by som niekoho zabil, alebo začal by som sa správať kompletne náhodne a začal by som buď robiť hovadiny s mojou krvou alebo nanitami." |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi Ty jo tak to úplně nevyšlo, jak sem si myslela. Kdyby se aspoň cukal nebo něco, ale místo toho mám v náručí hadrovýho paňácu. “He ?“ vyjde ze mě, když je pořád mračoun a bručí o subjektivním názoru na život. Tak se taky zamračim, protože tohle prostě není možný, aby byl někdo takovej pařez. “Šmarjá, proč bych tě bila jen tak ?“ zabrejlim na něj a zavrtím hlavou. Jak jako zvyklej ? A co bych z toho jako asi měla ? našpulím pusu a když vybalí svoje dvě otázky, tak si povzdechnu. Ztěžka a rezignovaně. “Třeba, když...ty prostě....agrhh...bude s tebou hodně práce.“ zkonstatuju, než ho postavím zpátky na zem. O krok ustoupím a založím si ruce v bok. “Hmmm...přece musí bejt něco, co tě rozveselí ne ? Kdy ses naposledy bavil ? Kdy jsi byl spontánní ?“ ptám se a mhouřím na něj oči, ale nakonec přejdu do úsměvu a uvolním svůj postoj. “Kdybys měl teď hned udělat nějakou blbost. Tu největší, co tě napadne. Co by to bylo ?“ snažím se ho vyhecovat rozhodnutá z něj ty zbytky radosti, jestli tam nějaký jsou dostat na povrch. |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Stojím a pozerám na ňu. Čo sa deje ? To hádam mi chce naznačiť, že sa o mňa stará aj keď by to ludí ktorých som poznal unudilo k smrti, nestarali sa a išli dalej ? Je to zvláštna baba. Potom sa na mňa uprene pozrie. Ja chcem hlavu pomaly trošku nakloniť do boku, keď v tom ma Moxxi schmatne a pritiahne si ma k sebe. Nejako sa nevzpieram. "Čo rob..." Zo mňa vyjde pomaly, keď ma v tom preruší. Pozerám sa na ňu. "Počúvam..." Keď dohovorí, tak poviem: "To som si vedomí. To so životom je skôr ceľkom subjektívny názor." Huh... je dosť silná. "Pokiaľ ma chceš zbiť, tak kludne do toho. Brániť sa nebudem. Som na to zvyknutý." Ostávam ceľkom uvoľnený, nohy aj ruky mám spustené a na rovnané. "Inak mám dve otázky. Prvá je čo považuješ za kravinu a druhá, či ma tu budeš vo vzduchu držať ešte dlho." |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi Ááááá, já se v něm fakt nevyznám. Mění se rychlejc, než počasí. úpím v duchu, když nasadí ten výraz. Vypadá, to že náladu jsem mu zrovna nezvedla a místo toho jen rejpám žihadlem do živýho. Pak se zase rozpovídá a není to úplně příjemný, jako jo chápu, že má nějaký dušeboly z minulosti, ale teda jako takovou řeč, jak na funus jsem nečekala. S každým jeho slovem moje lítost přechází ve vztek. Ne na něj, ale na to, že mu s tím nikdo nepomohl. Rty se mi stisknou a nasupeně funím a zatínám čelist. Mám ho litovat ? Jako to mu asi nepomůže, už je v tom utopenej až až. Fajn, tohle chce léčbu šokem. rozhodnu se a upřu na Kichiho pohled. Překonat vzdálenost mezi námi mi netrvá ani mrknutí oka. Jsem rychlá a to pekelně. Rukama ho obtočím, aby neměl šanci se pohnout a obličej mu zabořím do kravaty. Stisk je silný a dost možná mu v tom, jak jsem rozjetá, narovnám pár obratlů. “Jsi pitomec Kichi.“ zamumlám mu do hrudi a zvednu hlavu nahoru. “Ale taky kámoš. Můj první kámoš, takže mě teď jako poslouchej.“ zapíchnu pohled jako žihadla do těch jeho prázdnejch studen. “Nejseš jedinej, kdo někomu ublížil, ale čas nevrátíš. Život je super a jestli to nevíš, tak to zjistíš. A navíc...“ rozliju na tváři šibalskej škleb a bez větší námahy mu odlepím podrážky od podlahy “...jestli budeš dělat kraviny, tak tě zmlátim. Rozumíš ?“ mrknu na něj a s pobaveným výrazem ho nechávám viset ve vzduchu. |
doba vygenerování stránky: 1.5512411594391 sekund