| |||
Jídelna Salazar Salazar si vezme maso a zeleninu a čaj, zatím co já se rozhlédnu kolem a napadne mně že pokud jsme v budoucnosti tak by to šlo s jídlem zařídit i tak abychom nemuseli čekat. Také by bylo poněkud flexibilnější řešení. Čaj earl grey, horký. Potom se posadím a když mi Salazar popřeje dobrou chuť tak odpovím: „Díky, tobě taky.“ Přemýšlím co bychom mohli dělat pak, ale teď jsem se oblékla se nechci hned znova svlékat i když by to mělo své výhody. Pokrčím prsty u nohou a klepu s nimi zem zatím co přemýšlím a jím u toho. Pořád ještě nevím odkud Salazar, mohla bych se ho na to zeptat ... „Máš nějaký nápad co bychom mohli dělat později?“ Určitě na to přijde řeč, mohli bychom si vybrat saunu nebo se jít vykoupat, pokud budeme sami mohla bych trvat na tom že ... polknu, ale pak si vzpomenu na to co říkal ten profesor. Možná bychom mohli zajít do knihovny, ale nechci to navrhovat jako první. A také uvidím s čím přijde Salazar, uvolním prsty a zašoupu s nimi na podlaze. Měla bych chodit bosá častěji. |
| |||
Pokoj - Sborovna merkury 00:17 cestou Helen, Damien - Iru Spánek přišel až překvapivě brzy. Mám skoro pocit jako bych usnula sotva jsem padla do postele. Kdyby mě nevzbudilo zvonění spala bych dál. Ale po tom už jsem znovu usnout nedokázala. Tak je hodně věcí které potřebuji udělat…vlastně jich není zase tolik jen jsou náročné. V první řadě proměnit se zpět. Čekala jsem že tu bude mnohem těžší než kdykoli předtím. Ale vlastně mi to tentokrát šlo skoro, skoro samo. Až jsem byla sama překvapená. Možná to bylo tím že na tom tentokrát skutečně záleželo? Že to nebylo jen kvůli sobě? S proměnou do andělské podoby se na mě navalily emoce které jsem v té druhé nevnímala. Lituji každého toho okamžiku. Nechci nikomu ubližovat ani na nikoho být zlá. Né teď…ale předtím mi to bylo úplně jedno. Věděla jsem že to přijde, jako jsem věděla že proměněná budu chtít krvavou pomstu po tom co Alyssa provedla. Zvedá se mi žaludek když jen pomyslím na rozervané hrdlo a jak snadno to ostrými drápy šlo. I když mám teď ruce čisté, stále pod prsty cítím živou vzpomínku tepající krve. Vrazím do koupelny abych si ještě pořádně umyla ruce. Jako kdybych asi mohla smít vzpomínku. Zarazím se už ve dveřích a rychle je před sebou zavřu. Jakmile spatřím svoje roztrahané a zkrvavené oblečení rychle mě to přejde. Srovnat se s tím svým řáděním není lehké a i když proudy slz ustanou, srovnána s tím vlastně nejsem vůbec. Jen jsem se trochu uklidnila. Protože jak by tomu taky mohlo pomoct jen se vyplakat. Nerozhodně přecházím po pokoji sem a tam. Co mám dělat? Co mám dělat? Co. Co dřív? Musím se zaměřit na jednu věc a rozptýlit se od těch dalších. Potom už jsem rozhodnutá celkem rychle…jen…jen je to něco s čím bych potřebovala pomoci. Na co bych se měla někoho zeptat. Jenže koho? S neurčitou představou, ale s cílem a chabou nadějí že si snad něco dovedu uspořádat vyjdu z pokoje. Hned za dveřmi stačím zakopnout o hromádku nového oblečení. Rychle se rozhlédnu po chodbě jestli to nikdo neviděl, ale naštěstí tu nikdo není. Jen další hromádky před pokoji ostatních. Spěšně svou hromádku jen odložím na kraj postele, a odejdu dolů do přízemí. Cestou se co chvilku nervózně ohlížím jako bych měla za každým rohem na někoho narazit. Jídelně se teď vyhnu velkým obloukem. Tam teď nejspíš budou všichni a já se nechci s nikým potkat. Ani tak se tomu ale nevyhnu. Tiše špitnu na pozdrav kolem procházející dvojici Helen a neznámého, ale jinak se snažím tvářit jako bych tu ani nebyla. Už jen doufám že se dveře sborovny otevřou dřív než se objeví někdo další. Po nesmělém pozdravu potom požádám pani Iru jestli bych s ní mohla mluvit, tedy jen s ní. |
| |||
Damien, Helen, všichni další cestou, Akashka, Oberon Nakonec se kabinet zcela vyprázdní. Zaklidím dokumenty a také vyrazím chodbou. Někdo se skutečně musí postarat o průchozí cestu do školy, přeci jen to skutečně nepůsobí. V chodbě se stále pomalým krokem pohybuje příchozí dvojice. Dám jim o sobě vědět, než je požádám o prostor, abych mohl kolem projít. Jakmile tak udělají, poděkuji jim a vyrazím svižným krokem do sklepení. Než se však stačím pustit do úklidu, všimnu si otevřených dveří do Ammy pokoje. Zastavím se ve dveřích a shlédnu na chlapce v posteli. Stačí se rozhlédnout a pohled mi padne i na dívku. "Mohu Vám nějak pomoci?" nakloním hlavu lehce na stranu. |
| |||
Jídelna Miko, Remmi, Eric Miko se promptně zvedá ze židle a za ní se hned staví panáček co se tu s ním tahá. Nepochybuju že mu o mě navyprávěla hromady pomatených keců, jen aby se chuděřa dočkala trochy útěchy. Přece neodmítne, tak na co mě nechává čekat. Že jsem s tímhle přišla, v jejich očích “zrovna já”, jen znovu dokazuje že jsem zkrátka lepší. Když nakonec po té nesmyslně dlouhé odmlce souhlasí, musím okamžitě potlačit odbití jejího gesta. Protože běžně bych jí řekla ať si jí strčí někam. “Jsem opravdu ráda že to vidíš stejně.” Odpovím místo toho a příjmu nabídnutou ruku. Minulost je minulost…a taky nemalé jmění. Které nebylo vůbec snadné získat. Jen krátce si s Miko potřesu rukou a nechám celou tu jejich kumpanii být. Tak to by bylo. Tady jsem hotová. Nic zajímavého tam není, ti dva a z nějakého důvodu ještě chcíplotina. Proto se od nich přesunu trochu dál (66). Ten ještě plácá o její proměně. Tiše se nad tím uchechtnu. Mazel. Když na to přijde, vlastně nebyl daleko od pravdy. Jak už bývá zvykem odsunu několik nejbližších židlí ocasem stranou od stolu, abych pod ním mohla schovat část smyčky ocasu schovat. Pohodlně smotaná se potom otočím za krví. Když nemusím nebudu se obtěžovat s cestou k pultům. A teď nemusím jen díky tomu že se tu někdo neumí napít normálně u stolu a neudělat pri tom bordel. Trocha rozlité krve se zformuje do podoby sametové dámské rukavičky a otočí kohoutkem načež pod ním přidrží čistý pohár. Ani po chvíli pohár nezačne přetékat, krev která se do něj nevejde se vnáší do vzduchu kde postupně tvoří krvavou sféru. Tak mám jistotu že je každá kapka čerstvá. V rámci možností, protože dostat se ke skutečně čerstvé je… problematické. Rukavička zavře kohoutek a přesune ke mě pohár, vysoko nad hlavami dalších přísedící. V těsném závěsu ji následuje také rudá koule. Sotva mi pohár předá, mávnutím rychle odežene protivnou vodní postavičku poskakující po stole. Není se moc čemu divit, s nevkusností jejího tvůrce. Pohrdavě se nad tím ušklíbnu a napiju se. Víc pozornosti než to si nezaslouží. |
| |||
Jídelna Remmi, Vesa, Gill, Miko Hned potom, co se kluka dotknu, začnou na mě syčet hadi z gorgonina účesu. Gorgona samotná vytáhne něco o tom, že ji dlužím omluvu. Chvilku na ni jen čumím a snažím se přijít na to, co jsem zrovna jí udělal, ale nic mě nenapadá. “Tak to budeš muset být přesnější. Pokud vím, tobě jsem nic neudělal.” Než mi ale stačí odpovědět, její pozornost si vezme naga. Kluk samotný mi moc pozornosti nedává nebo se mě možná snaží aktivně ignorovat, to by nebylo poprvé. Místo toho vezme gorgonu kolem ramena, skoro až jako by ji chránil před nagou. Asi špatná krev. Takhle celkem vypadají jako pár, jenže pokud si pamatuju správně, jeho holka je ten… V tu chvíli mi to dojde. “To ty jsi to velký hadisko. To je taky pěkný trik a poprvý co slyším o gorgoně, co něco takovýho umí. V tom případě se omlouvám že jsem tě nazval mazlem.” |
doba vygenerování stránky: 1.3780131340027 sekund