| |||
Jídelna Komori,Max Přikývnu dívce ohledně toho že nám nezbývá než doufat že se aspoň jeden den někdo nepokusí nikoho zabít. Mezitím sem přijde někdo ... Modrý, podle jeho přísného pohledu, postavy a vzhledu vzbuzujícího respekt ho zařadím mezi profesory než si sedne, protože profesor by si nikdy nedal nohy na stůl pokud v místnosti nebyl sám. Vodní přestavení s malými vílíčkami (kdy k nám nejdřív jedna přiběhne a zamává nám) mně docela pobaví a nápis v mlžném oparu který nakonec nakonec nasleduje asi odkazuje na písmena kterými začíná jeho jméno. No nevím jestli nej, ale tohle se mu povedlo. Mezitím přijde profesor který nás měl na lektvary a něco chce po té smutné dívce, snad nemá průšvih i když proč by jinak po jeho příchodu vyskočila jako by jí něco kouslo a pak stála tak jako by spolkla pravítko. Ale to je její věc a tak se rozhodnu opět věnovat té dívce se kterou se teď bavím. „Máš nějaké plány na to co dělat po obědě?“ Vypadá také docela smutně potřebovala by rozveselit, ale na vyprávění vtipů to zatím nevidím. |
| |||
Jídelna Max, Aryania "Musíme si přece zachovat nějakou tu naději," přikývnu víle a raději dělám, že kocourkovu odpověď jsem neslyšela. To už peláší zpět k cisternám. "Děkuji," poděkuji mu za novou sklenici džusu s úsměvem a ulevím hned hrdlu, abych neměla pocit, že se udusím, ještě deset minut. To už přiběhne vodní vílička, zamává nám a přidá se k tanci. Trochu fascinovaně se podívám směrem ke středu stolu. Rychle se to ale zvrtne, stejně jako všechno dneska a je mi opět ještě smutněji. Kdyby to tak mohla vidět Moxxi... |
| |||
Jídelna V jídelně se neděje nic moc zajímavého, kromě okaté ukázky nagy schopností. V klidu tak popíjím svůj oběd. Něco zajímavého se objeví až s příchodem modráska. Nejen, že se usadí do čela stolu, ale ještě si hodí nohy na stůl, kde třídní jí. Musím se pousmát. Docela bych ráda viděla tu show, kdyby nyní přišel na oběd. Když se okatým zkoumáním osazenstva dostane až ke mne, přizvednu skleničku v jistém nevyřčeném přípitku. Když vyčaruje víličky, nemám nic lepšího na práci, než vytáhnout zrcátko a házet do vodních tvorečků prasátka, než se rozprsknou. |
| |||
Jídelna Vesa, Remmi, Eric Vesa si se mnou potřese rukou a mne se z nějakého důvodu uleví. Ani nevím proč. Ale naco se zabývat malichernými pocity. Pokývnu jí ještě hlavou v rozloučení, když se plazí pryč a znovu si kecnu na zadek. To už to konečně nemrtvákovi došlo. Zakřením se na něj. "To bude tím, že nejsem gorgona," pronesu poměrně blahosklonně. Jako úplně mu nechci vykládat co jsem, ale docela mne pobavil. "Omluva přijata. Potřebovals něco, nebo jsi měl jen úpornou chuť někomu složit poklonu?" nakloním hlavu lehce na stranu, zatímco přitancují po stole víličky. Vzhledem k tomu, že nejsou z alkoholu, tak jim moc nevěnuji pozornost, mám přece lepší věci na které se koukat. Třeba můj fešák, že jo. |
| |||
Jídelna Gany, Naberius, víličky Když Gany začne dojídat, vypadá to, že hodlá čekat na mne. Rychleji tak sezobu zbytek zeleniny z talíře. Musím se usmát nad její nepokrytou radostí z jídla. To se před námi roztančí vodní víličky. Nad pohledem na ně poněkud zesmutním. Připomínají mi domov. To už se ale Gany ptá kam dál. Než ji však stačím odpovědět, ocitne se za námi profesor. Okamžitě vyskočím ze své židle a než se naději, stojím v pozoru. Rychle přikývnu. To už ale kráčí pryč. Podívám se zpět na Gany. "Tak to vypadá, že to bude muset ještě chvíli počkat. Jestli chceš, klidně jdi napřed, já si tě potom najdu," pobídnu jí. Jakmile se profesor ocitá u dveří, již k němu rychlým krokem kráčím. Jestli však bude chtít jít Gany se mnou, bránit jí nebudu. |
| |||
JÍDELNA Pohledem sleduji jídelnu. Jen z toho co se mi podařilo vypozorovat, jsou tady poměrně zajímavé vztahy. To nehledíc na magie jednotlivých členů. Stočím však pohledem zpět ke Gwen, když se začne dusit. Poplácám ji po zádech a zkontroluji, zda je v pořádku. Samozřejmě, že dračice nejde přehlédnout, ale vážně bychom měli podstupovat nějakou... Šokovou terapií řekněme. Nemůže být nonstop zavřená v pokoji a já rozhodně nehodlám být zavřený ve své doméně. Ne když je tady toho tolik zajímavého. S poměrným zájmem se podívám na víličky, které se před námi objeví a směřuji Gwen pozornost na ně. To by ji mohlo trochu rozptýlit. Bez větších potížích při rozpoznávání původce se na něj podívám přes stůl. Věnuji mu zazubení, i když ne díky jeho představení, ale díky tomu, kde sedí. Jeden nemusí být zrovna génius, aby poznal, že to jediné křeslo mezi židlemi nebude patřit studentům. |
doba vygenerování stránky: 1.2917819023132 sekund