| |||
Chlapecká kolej - Pokoj č. 8 Wayne, Marcos, Ulgge Ještě pár schodů a jsme tam. Je cítit, jak se mu nechtějí zvedat nohy. Jsem proto rád, že už budeme v pokoji. U dveří si stoupnu tak, aby neupad, než otevřu a pak s ním vejdu dovnitř. Nějak jsme do nich museli štrejchnout, protože se za námi zavřely s menším bouchnutím. Leknutím se kousnu do rtu, který žužlám soustředěním a nervozitou. Vždyť vypil džbán krve. Co když si bude chtít dát desert? Sakra. Dovedu ho k posteli a chytám ho, aby tam prostě nespadl. |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Jej preklepy v správaní ignorujem, pretože nikto nie je dokonalý. "Rád ťa poznávam Moxiana-san." Ako mi odpovie, že je v poriadku tak zareagujem: Tak to je dobre, že sa nič takého nedeje. A tak čakáme asi obydvaja. A ďakujem. Len dúfam, že nevadí, ak si to trošku upravím. Kyselky nie sú zrovna moja obľuba. Zoberiem si ho, dám si ho na ruku. Z mojej ruky cukrík obalí kovová kryštalická štruktúra a prerobí cukrík. Následne sa dá späť do ruky. Cukrík je teraz červený a jemne vonia sladko po jahodách. Dá si ho do pusy a vyzerá to, že všetka kyslosť je preč. Potom so všimnem, že má ruky lepkávé. Nechceš vlhčené obrúsky? Sa jej opýtam ako si ich vyťahujem z vačku a podávam jej ich. Tak dobre. Teraz hlavne byť milý ako normálne. Netreba sa pretvarovať. Stačí sa správať prirodzene... |
| |||
Chlapecká kolej - pokoj č. 9 Kimi, Ulgge, Marcos Ve společence si to prostě Ulgge usne. Zvednu ho do náruče. Nakonec se konečně dostaneme do chodby. I když jsem vůbec nerozuměl svému ospalci, upír to dost upřesnil. Kimi se s ním statečně vláčí sám. Musím se nad tím pousmát. Projdeme až k daným pokojům. Pokývnu hlavou Kimimu a musím se ponížit a napootáčet, abych dveře vůbec otevřel. Ale konečně se dostaneme dovnitř. Složím svůj balíček do postele a hodím přes něj deku. Tak, to by mělo být dostačující. Založím ruce v bok a shlédnu na něj. Nakonec si povzdychnu a dojdu ještě otevřít okno. |
| |||
Ošetřovna - Koleje v 1.patře Kimi, Wayne, Ulgge Moje regenerace se snaží pracovat na plné obrátky, ale věřím tomu, že to bude ještě dobrých několik dlouhých hodin trvat, než se zcela vyhojím. Díky tomu si to neustále bere neuvěřitelné množství energie, které jsem z krve získal. Každopádně, když vyjdeme z ošetřovny, jsem o chlapce jen zapřený a v podstatě jdu sám. Schody jsou již problém a potřebuji od něj mnohem více podpory. Cítím jak ztrácím cit v končetinách. Když vyjdeme do patra začínám na něm víc a víc viset. "Nemusíte daleko, můj je pokoj osm a jeho je hned naproti," pronesu k nim slabým hlasem. Snažím se jim to alespoň v něčem ulehčit. |
| |||
Ošetřovna - Pánská kolej Wayne, Kimi, Marcos V podstatě mne musí zvednout, jak se za hlasitého zívání ani pořádně nepostavím na nohy. Tak nějak na něm visím, sotva pletu nohama, jak mi padají víčka i když se pohybujeme. "Jemtodevitkma," zamumlám ke svému nosiči, který to se mnou nemá zase tak těžké. I když jsem vyšší než on, jsem extrémně lehký. Když se dostaneme do společenské místnosti hlava mi začne padat úplně. Ani nevím, kdy jsem znovu usnul. |
| |||
Před kabinetem Tarneyho okrajově Eric a Kimi, letmo Wayne, hlavně Kichi, a případně kdokoliv na chodbě I přesto, že je ta kulatá a kyselá věc v pytlíku, se mi obličej kroutí. A do toho se kolem mihne takovej velkej chlap a docela smrdí. “Yeeewh.“ nakrčím nos a můj výraz musí bejt prostě úžasnej. Jako lidi podle vzhledu nesoudim, že jo, ale ten pušík, co z něj jde je fakt něco. Ale třeba mu to jen nikdo neřekl. A třeba je to místní hrobník. napadne mě, když zapadne do dveří, kde zahlídnu kuchyňský vybavení. I když, jako otázka je, jestli by tam měl lízt. Ne, že by mě nenapadlo tam jít zaklepat. Třeba by mi dali něco, co přebije tu pachuť, ale s tím jak se tam dveře netrhnou, mě to docela přejde. Vylezou dva kluci a hrobník. Ten jeden kluk vypadá, že se pod tíhou tácu složí. A ten druhej... No do pylu ! Von má jenom tepláky ? Musí to vypadat, že se mi oči lepěj na skla brejlí, což mi dojde až když na mě polonaháč kývne. Takže, jako vždycky, když mě někdo přistihne, snažím se to zachránit nervózním úsměvem a jenom zakmitám prsty na pozdrav. Jde mi to čím dál líp...chjo. Naštěstí zmizej v chodbě a já se tak můžu věnovat souboji s kyselou pachutí. Krčím obočí, dřu si jazyk o zuby a nakonec ho zkusím vyplazovat, aby ten fujtajksl mohl vysublimovat. No a tak si nevšimnu čahouna, co se objeví vedle mě. “Fo ?“ otočim vyplazenej jazyk, jeho směrem. To znamená, že musím dost zaklonit hlavu, takže vůbec nemůže vidět...jo vypadám jako blbka. Pomalu stáhnu špičku jazyka a zakřenim se. “Hehe...“ podrbu se na hlavě, ale nakonec se hbitě vytáhnu na nohy. “J-já...jsem Moxiana...teda Moxxi.“ vyžblemtnu ze sebe šarmem sobě vlastním. A aspoň se usměju, když je tak milej. “Jsem v pohodě, jen čekám na drakouše, teda profesora. Ty jo, teda, hele nechceš bonbón? Jo, ale ne tenhle, ten je můj.“ nabídnu pytlík hned po tom, co vylovim oslintanou kouli. Super, sem za blbku a ještě to mám přilepený na ruce...fůůůj. |
| |||
Ošetřovna - Chlapecké koleje Wayne, Marcos, Ulgge, všichni cestou Je vyšší než já, ale celkem lehký. Není to procházka, ale nějak to jde. I když Waynův pohled naznačuje nabídku pomoci, nemůžu ji přijmout. Stačí, že jsem předtím nejspíš ječel jak holka. Navíc, nemůžu jít za ním a sám nic nedělat. |
| |||
Ošetřovna - Chlapecké koleje Ulgge, Kimi, Marcos, všichni cestou Kimi podepře Marcose, já podpírám Ulgge. Jako malé procesí vyjdeme z ošetřovny a zamíříme rovnou ke schodišti do patra. Jestli klučík nebude zvládat, prostě ho tam odnesu. Jsem taky připraven vzít i druhého rachiticky vypadajícího pacienta, pokud by se pod ním Kimi moc podlamoval. To zase není takový problém. Jestli nás nikdo nezastaví, tak dojdeme až na koleje, kde pohledem pátrám po cedulkách pokojů, abychom je hodili aspoň do těch správných. |
doba vygenerování stránky: 1.5202240943909 sekund