| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi Souhlasí ! zaraduju se v duchu a vyzubím se na něj. Ochotně k němu natáhnu ruku s pytlíkem a zaujatě sleduju, jak ho obaluje ta kovová hmota. Jako fakt mě zajímá, jak to bude chutnat a taky, tohle se nevidí každej den. Hmota se stahuje a já kulím oči víc a víc. “Týýýjo !“ natáhnu nadšeně ovocnou vůni. “Díky !“ výsknu nadšeně a ihned vytáhnu z pytlíku jednu kouli. Zmizí ve mně dřív, než to Kichi stačí celý dopovědět. Sladká chuť se mi rozlije po patře a já přivřu oči v přívalu sladké slasti. “To-je-su-per.“ vypouštím slabiky mezitím, co zakláním hlavu a polykám sladkost, kterou okamžitě rozložily moje enzymy. “Jo.“ vzdychnu spokojeně, když je konečně kyselý nepřítel převálcován. “Tak to zas ne.“ narovnám prudce hlavu a i s pytlíkem se vydám ke krosně. No jo, že já nemůžu mít něco sama pro sebe. postěžuju si, když na pytlík okamžitě zaútočí roj lezoucí z batohu. “Vteřinku Kichi.“ zvednu ruku zatímco druhou vnořím do útrob krosny. “Med, semínka, kašička, kam jsem to...spoďáry...fíha, sem si vzala i tyhle bombarďáky ? Jo tady !“ zachytím nakonec malou lahvičku a vytáhnu jí ven. Zvednu se a pytlík nechám u krosny. Holky se po něm rojej a jsou kvůli tý dobrotě celý pobzučený. “Na, je to z nový řady, ještě se to ani neprodává.“ natáhnu ruku s lahvičkou, jako u všech rodinných produktů je na ní medově zlatý W. Uvnitř je decentně sladká vůně smíchaná s několika druhy bylinek. A jako kecala bych, kdybych řekla, že tenhle pánskej vzorek sem nesekla doma omylem. Shit happens...ale někdy to má i dobrej konec. |
| |||
Chodba-Sklep-Schody Kdokoliv koho potkám Potom co vylezu z kuchyně, kluk před dveřmi vyjekne a zdrhne za kámošem. Posera. Dojdu teda do sklepa a postupně prohledávám jednotlivé místnosti, z čehož některý jsou dost úchylný. Po chvíli konečně něco najdu, jednu jedinou láhev perlivýho vína. Už s ní chci odejít, když si něčeho všimnu na lahvi napsané, nealko. “Ale kurva už!” Chci s tou lahví hodit o zem, ale zastavím se a vrátím ji na místo. Někde tu musí být překupník. Rozhodnu se vrátit se na pokoj a odložit tam to dřevo, co jsem nasbíral. |
| |||
Ošetřovna - Dívčí pokoj Číslo 31 Jak tam sedím a tiše se modlím, přijde ke mě osoba a zkontroluje můj stav. Na ruku se mu připlazí bílý had a já se cítím o něco lépe. “Mockrát vám děkuji.” Slezu z lůžka. “Mohu mít na vás malou prosbu, prosím? Až vyjde ven Luis… Ten jelen s tím kocourem, můžete mu říci, ať za mnou přijde na pokoj? Mockrát vám děkuji, že mu to vzkazuje Tatiana.” Můj hlas se chvěje, ocas mám svěšený na zem a uši sklopené. Jak domluvím tak se otočím a vyrazím ven z ošetřovny a vydám se směrem, kterým jsme sem přišli. V chodbách dívčích kolejí mi chvíli trvá, než najdu svůj pokoj. Otevřu dveře, vejdu dovnitř, za sebou je zavřu a dojdu do prostřed místnosti, kde odložím svůj batoh. Poté si vlezu na postel, kde se opět schoulím do klubíčka a čekám na Luise. |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Nadstavím trochu prekvapený výraz a poviem: "Ďakujem asi ?" Ako si utiera ruky, tak počkám, len tomu, čo precedila cez zuby poriadne nerozumiem. "No.... teoreticky by som mohl upraviť celý balíček..." Skonštatujem, pričom dám hlavu jemne nabok. Tak ak dovolíš... Chytím sa balíka a prejde ním šedomodrá kovová kryštalická hmota, ktorá sa mi potom vráti do ruky. Na balíku je teraz obrázok jahody a z balíčku vyjde sladká ovocná vôňa. Tak. Nech sa páči. Dúfam, že bude chutiť. A... s oplácaním služby si nerob starosti. Toto bola maličkosť. Poviem ako sa trošku uškrniem a po čele mi stečie kvapka potu. Ten balík mi dal trošku zabrať. Furt nie som zvyknutý upravovať viac vecí naraz. Dúfam, že ocení aspoň takúto malú službu. |
doba vygenerování stránky: 1.4321439266205 sekund