| |||
Jídelna Hill, Ves Spokojeně se nadechnu. Tohle jsem měla vždycky ráda. Někomu to možná přijde obyčejné, ale v Pekle běžně neprší. Ves už sedí vedle mě, tak oběma popřeju dobrou chuť a pustím se do jídla. Ani jsem si neuvědomovala, jaký jsem měla hlad. "Odpočívat a... odpočívat," usměju se na ní. "Nebo máš nějaký nápad, že se tak ptáš?" zeptám se zvědavě. |
| |||
Brána-před kabinetem Tarneyho koho cestou potkám, Tarney “To snad trefím, ale stejně...dík ?“ poděkuju tmě za bránou. Zmizel ňák rychle. Ale co... pokrčím rameny, na kterých visí krosna. Mamku by trefilo, kdyby věděla, že ten kufr sem nechala na lodi. Stejně jako všechny ty šaty, co dusej, škrábou, škrtěj a navíc je potřeba dvou lidí, abych se do toho vůbec dostala. Můj výběr je lepší. Krátký šortky, starý pohorky, obyčejný triko, prostě nic složitýho. Jo a ten účes, co mi doma tak pracně upatlali sem taky rozcuchala. Rozhlídnu se. Školu určitě neminu a mají tu nějaký bludiště z živýho plotu, taky pár keříků a stromy. A za těmi stromy, odhadem třicet metrů... Ty krávo, to je had ! vytřeštím oči na siluetu, kterou by si i v tý tmě splet jenom slepejš. Během toho vejrání mi výhled, skrz pravý sklo, znemožní líná černá skvrna. “Betsy...uuuh...vážně jako ? Co je ? No jo já vim, na vás sem se ho neptala. Ale ber to tak...mají tu obřího hada nebo hadici. Komu by vadil malej roj ?“ zavrtim hlavou a zašilhám na svojí včelí kámošku. Brejle se trochu rozvibrujou pod jejím protestem. “Fuuuu...tak hele. Z ruky vás nedám, to víš, tak si to můžeš odpustit.“ spustím na ní svou nejlepší mračivou písničku, ale nakonec ji vezmu na prst. “Hlídej radši ostatní holka.“ šoupnu ji dozadu na krosnu a vyšlápnu si to po cestě. “Zrovna túra to nebyla.“ zabručím zklamaně holkám do batohu. Stojím v hale. Nejdřív si všimnu sochy kočky. Mají tu i sochu včely ? jop, malinko žárlim. “Jako kočky jsou sice cute, ale vyjma chytání myší...“ huhlám si pro sebe a pohled mi sjede na nástěnku. Přišourám se blíž. “Lukostřelba ? To asi ne, nebo nevim.“ zamžourám na první lístek. “Drinking buddies ? Hmmm...uvidíme, z toho by mamka neměla radost.“ našpulím rty a zapamatuju si jméno Miko. Jen tak pro případ. Naštěstí mám docela dobrou paměť, takže z haly to s dupotem pohorek překonám až ke dveřím kabinetu. Draco ? Jakože drak ? No to je krutý ! zkoumám cedulku a když mám dost tak zaklepu na dveře. “Je to tu Moxxi. Tvůj velkej den...teda noc. No ty včelo, si nezvyknu.“ podrbu se za uchema čekám na drakouše...teda profesora. |
doba vygenerování stránky: 1.4657778739929 sekund