| |||
Pozemky Kordanovy školy - Areál K - Chodba Všetci cestou, neskôr Moxxi Tak nakoniec ma prijali. Trochu to trvalo, ale čo sa dá robit. Asi tam boli papierovačky ohladne "určitých" záležitostí. Rodičia boli z toho dosť natešený. Že vraj budem medzi svojimi a možno tu bude lepší kolektív, než tam. Tak na to som zvedavý. Hneď v ten deň som už musel vyraziť. Aspoň, že som si zobral kapsu s vecami a jeden kufor na kolečkách. Ako som tam prichádzal už bolo po polnoci a bola čertovsky hlboká tma. Keď ma riaditeľ prijal, bol som najprv trochu prekvapený, ale bolo mi vysvetlené všetko, čo som potreboval. Pri vysvetlovaní školného a bojového rádu som so záujmom počúval a snažil si zapamätať najviac ako sa dalo. Následne ma jeden zo študentov odviedol z budovy preč. Hustý čierny les síce vyvolal jemný náznak zaujatia, ale aj otázku verohodnosti tejto organizácie. Prešiel okolo nás ďaľší študent. Pripomína mi to, akoby som sa pripájal do nejakého kultu. No uvidím čo bude ďalej. Mlčky pokračujem. Ako prídeme k bráne a prejde celý proces otvárania a následné postrčenie do vnútra, mal som taký pocit akoby ma vháňali do jami levovej. Na pokyny odpoviem: "Rozumiem..." Keď sa ocitnem vnútri, tak začnem následovať pokyny. Idem rovno po ceste dokiaľ neprídem k dverám. Vstúpim do budovy. Vnútri si všimnem sochu a nástenku. Kocúr ujde a čo tu máme na nástenke. Triedny zástupca... akýsi D´Oro a Triedny sensei je Draco... a ohľadne študentského obsahu... zdá sa že nejaký ožralovia alebo smažky a lukostrelecký krúžok. Očakával som trošku viac... Potom sa zoberiem a vyjdem na chodbu. Idem do prava. Prejdem okolo zdá sa, že okolo nejakého stvorenia, možno študenta a zatočím doľava. Ako prichádzam ku kabinetu triedneho profesora, tak uvidím pri stene mladú slečnu. Prídem bližšie ku dverám, otočím sa k slečne a poviem: "Asi je tu rada, že ? Ja som Shiragami Kichirou. Ale stačí Kichi." Jemne sa ukloním ako slušný pozdrav. "A síce to nie je moja starosť, ale vyzeráte dosť ustarane. Deje sa niečo ? Prípadne by som vám mohol pomôcť..." Sa iba jemne, ale jednoducho usmejem s batohom na chrbte a kufrom za sebou. |
| |||
Chodba - Ošetřovna Wayne, všichni cestou a na ošetřovně "Taková technologická věcička na komunikaci. A přehrává videa a hudbu. A tou se taky uklidňuju, ale jednak nebyl čas a jednak teď nefunguje..." pokrčím sklesle rameny. Oteplí se, jak přistoupí blíž. A i když se trochu zklidnil můj strach, o tepu se to říct nedá. Konečně dojdeme na ošetřovnu. Snažím se nemyslet na to, proč je tu plno. Stojím a čekám, až mi někdo, řekne co s tím jídlem. |
| |||
Chodba - Ošetřovna Kimi, Moxxi, Eric, všichni v chodbě a na ošetřovně "Mobil?" hodím po něm tázavým očkem. "To chce taky na chvíli pohov. Já to řeším tím, že si jdu zaběhat," hodím po něm úsměvem. Když se kolem prožene ta věc, zastavím se. Do čumáku se mi dostalo hned věcí a smíchané jsou fakt divné. Otočím se napřed po sladkém pachu, který šel zpoza nás. Nebýt toho, tak si dívky ani nevšimnu. Kývnu na ní hlavou v pozdravu, jestli si nás všimne, nutno dodat, že ani trochu studu na mne není vidět, i přes to, že na sobě mám jen tepláky jasně větší než je má velikost. To už je ta věc z kuchyně zpátky. Ten smrad se nedá vydržet, takže vyrazím po našem původním kurzu. Udělám půl kroku směrem ke Kimimu, abychom šli hodně blízko sebe. Když vidím, jak je teďka vyplašený z každého stínu. Třeba bude mít pocit bezpečí. Dveře do ošetřovny jsou pořád rozražené, takže prostě nakráčíme dovnitř. "Máte tam i něco extra, co jsem tak pochopil," poznamenám do davu. Toho jídla je rozhodně více než pro tři. |
| |||
Kuchyňka - Ošetřovna Wayne, Maid, Butler, Moxxi, Eric "Hmm..." sáhnu po mobilu, který v kapse není. Jsem ho vlastně utopil... "No... To záleží oproti čemu." Když mi vzápětí oznámí kdy se narodil, vyvalím oči. Očividně cestování časem není specialita jenom Skynetu. "Ummm... To je asi dost rozdíl. Asi by bylo jednodušší, kdybych ti to ukázal, ale utopil jsem si mobil..." A sluchátka, switch a vlastně všechno. "Eh, je... Je toho dost, co se děje na jeden den. Vlastně týden..." Když se odtáhne přebrat tác, jako by ze mě spadlo mega závaží. I jsem sotva dýchal. Vezmu druhý tác a mám co dělat, abych nerozlil džbán na něm, když se kolem prožene ta mrtvola. Počkat, co? Sotva uklidním hladinu, objeví se mi za zády znova a vydá ze sebe nějaký zvuk. Leknu se až nadskočím, takže trocha krve je vybryndáno po tácu. Možná jsem i vyjek, to jsem ani nevnímal. Rychlými kroky dojdu za vlkem. Ještě by si chtěl smlsnout na mým mozku. Tác mi drnčí v rukou, jak se mi třesou a tep mám tak dvojnásobný. Obcházím Wayna tak, aby byl vždycky mezi mnou a mrtvolou, když odchází. I když je už z dohledu, moc jsem se neuklidnil. Ani jsem z toho všeho nevnímal, že v chodbě stojí nějaká dívka. Jestli pokračuje Wayne na ošetřovnu, nervózně ho následuju, paranoidní na každém rohu. |
| |||
Kuchyně-Chodba Kdokoliv koho potkám Krátce potom co jsem vešel do kuchyně zase vylezu a nahlas vydechnu (jak to jen jde pro někoho, kdo nemá funkční plíce). To co bylo? Žízeň se mi zase zhoršila, a tak si opět upiju z měchu. Potom si s ním trochu zatočím u ucha, abych poznal kolik mi ještě zbývá, míň než by se mi líbilo. Má smysl se podívat ještě jinam? Vytáhnu si plánek a podívám se, kde co je. Třeba se něco najde v relaxačních místnostech. A tak zase vyrazím, tentokrát do sklepa. |
doba vygenerování stránky: 1.4985380172729 sekund