| |||
Pozemky-Kuchyně Kdokoliv koho potkám Po přibližně hodině trénink zakončím a zase schovám meč. Chce to cvičit s někým, takhle sám to není ono. Rozhlédnu se kolem, jestli čirou náhodou nejde někdo kolem, že bych ho popadnul. Tak nic. Dobře, co teď? Moh bych si najít dřevo, ať mám co večer … vlastně ráno dělat. Ale zásoby mi už fakt docházej. Možná je něco v kuchyni. To by šlo. S nově zformovaným plánem se vydám do lesa hledat dřevo na vyřezávání (95%). Poměrně rychle najdu pár ideálních kousků z dobrýho dřeva, ne moc tvrdý, ne moc velký. Nemám u sebe vak, tak si to dřevo nastrkám různě do zbroje, tak aby mi nevypadly. Takže hlavně boty a rukavice. Pak se vrátím zpátky do budovy zadním vchodem a jdu rovnou do kuchyně. Tohle muselo být dost drahý. Sice se moc v kuchyních nevyznám, ale i já poznám, že je dobře vybavená. Těm co jsou v a před kuchyní moc pozornost nedávám, jen jdu tak, abychom si navzájem nezavazeli. To hlavní co mě zajímá je alkohol, který hledám za každými dveřmi a v každém šuplíku. |
| |||
Kuchyně - Ošetřovna Kimi, Butler a Maid, všichni cestou a na ošetřovně "Jak to tam teď vypadá?" zajímám se. By mne fakt zajímalo, jak moc je to jiné. "Nah, je mi osmnáct. Ale narodil jsem se léta 1686," vycením na něj tesáčky, "taky to moc nepobírám, ale byl to velký portál od jednoho profesora. Bum a jsme tady," pokrčím nad tím rameny. "Připadáš mi tak. A je z tebe cítit neklid na míle daleko," lehce zasniffu. To už je ale připravené jídlo na tácech. Vemu tác a když se otočím ke dveřím, jsme puštěni rovnou do chodby. Zlobit se nebudu, když nemusíme zpět přes jídelnu. Počkám, až mne dožene a vyrazíme zpět na ošetřovnu. |
| |||
Před kabinetem Tarneyho kdo půjde okolo, Tarney, okrajově Aine No jako, je to poprvý, co na mě zvyšujou hlas dveře, takže moje otevřená pusa a nechápavej výraz jsou na místě. Asi teda. “Dobře !“ zahalekám zpátky na dveře, ale stejně si připadám divně. “Teda možná, já na to čekání moc nejsem...“ rejpnu pohorkou do podlahy. Drakouš zněl, že je hnedka za dveřma, taky mohl otevřít. Ledaže by tam... zahihňám se, až trochu chrochtnu. Neslyšel to nikdo, že ne ? zatěkám očima okolo. Rozhodně tu nehodlám jen tak stát a vejrat na dveře. Po chvilce teda opatrně shodím krosnu a společně s ní se sesunu ke stěně vedle dveří. Z kapsy na boku vytáhnu pytlík bonbónů a s chutí protlačím mezi rty první. “Blééé...kyselý.“ zašklebím se a plivnu to zpátky do pytlíku. Se mi daří... |
doba vygenerování stránky: 1.5330529212952 sekund