| |||
Chodba - Ošetřovna Kimi, Moxxi, Eric, všichni v chodbě a na ošetřovně "Mobil?" hodím po něm tázavým očkem. "To chce taky na chvíli pohov. Já to řeším tím, že si jdu zaběhat," hodím po něm úsměvem. Když se kolem prožene ta věc, zastavím se. Do čumáku se mi dostalo hned věcí a smíchané jsou fakt divné. Otočím se napřed po sladkém pachu, který šel zpoza nás. Nebýt toho, tak si dívky ani nevšimnu. Kývnu na ní hlavou v pozdravu, jestli si nás všimne, nutno dodat, že ani trochu studu na mne není vidět, i přes to, že na sobě mám jen tepláky jasně větší než je má velikost. To už je ta věc z kuchyně zpátky. Ten smrad se nedá vydržet, takže vyrazím po našem původním kurzu. Udělám půl kroku směrem ke Kimimu, abychom šli hodně blízko sebe. Když vidím, jak je teďka vyplašený z každého stínu. Třeba bude mít pocit bezpečí. Dveře do ošetřovny jsou pořád rozražené, takže prostě nakráčíme dovnitř. "Máte tam i něco extra, co jsem tak pochopil," poznamenám do davu. Toho jídla je rozhodně více než pro tři. |
| |||
Kuchyňka - Ošetřovna Wayne, Maid, Butler, Moxxi, Eric "Hmm..." sáhnu po mobilu, který v kapse není. Jsem ho vlastně utopil... "No... To záleží oproti čemu." Když mi vzápětí oznámí kdy se narodil, vyvalím oči. Očividně cestování časem není specialita jenom Skynetu. "Ummm... To je asi dost rozdíl. Asi by bylo jednodušší, kdybych ti to ukázal, ale utopil jsem si mobil..." A sluchátka, switch a vlastně všechno. "Eh, je... Je toho dost, co se děje na jeden den. Vlastně týden..." Když se odtáhne přebrat tác, jako by ze mě spadlo mega závaží. I jsem sotva dýchal. Vezmu druhý tác a mám co dělat, abych nerozlil džbán na něm, když se kolem prožene ta mrtvola. Počkat, co? Sotva uklidním hladinu, objeví se mi za zády znova a vydá ze sebe nějaký zvuk. Leknu se až nadskočím, takže trocha krve je vybryndáno po tácu. Možná jsem i vyjek, to jsem ani nevnímal. Rychlými kroky dojdu za vlkem. Ještě by si chtěl smlsnout na mým mozku. Tác mi drnčí v rukou, jak se mi třesou a tep mám tak dvojnásobný. Obcházím Wayna tak, aby byl vždycky mezi mnou a mrtvolou, když odchází. I když je už z dohledu, moc jsem se neuklidnil. Ani jsem z toho všeho nevnímal, že v chodbě stojí nějaká dívka. Jestli pokračuje Wayne na ošetřovnu, nervózně ho následuju, paranoidní na každém rohu. |
| |||
Kuchyně-Chodba Kdokoliv koho potkám Krátce potom co jsem vešel do kuchyně zase vylezu a nahlas vydechnu (jak to jen jde pro někoho, kdo nemá funkční plíce). To co bylo? Žízeň se mi zase zhoršila, a tak si opět upiju z měchu. Potom si s ním trochu zatočím u ucha, abych poznal kolik mi ještě zbývá, míň než by se mi líbilo. Má smysl se podívat ještě jinam? Vytáhnu si plánek a podívám se, kde co je. Třeba se něco najde v relaxačních místnostech. A tak zase vyrazím, tentokrát do sklepa. |
| |||
Pozemky-Kuchyně Kdokoliv koho potkám Po přibližně hodině trénink zakončím a zase schovám meč. Chce to cvičit s někým, takhle sám to není ono. Rozhlédnu se kolem, jestli čirou náhodou nejde někdo kolem, že bych ho popadnul. Tak nic. Dobře, co teď? Moh bych si najít dřevo, ať mám co večer … vlastně ráno dělat. Ale zásoby mi už fakt docházej. Možná je něco v kuchyni. To by šlo. S nově zformovaným plánem se vydám do lesa hledat dřevo na vyřezávání (95%). Poměrně rychle najdu pár ideálních kousků z dobrýho dřeva, ne moc tvrdý, ne moc velký. Nemám u sebe vak, tak si to dřevo nastrkám různě do zbroje, tak aby mi nevypadly. Takže hlavně boty a rukavice. Pak se vrátím zpátky do budovy zadním vchodem a jdu rovnou do kuchyně. Tohle muselo být dost drahý. Sice se moc v kuchyních nevyznám, ale i já poznám, že je dobře vybavená. Těm co jsou v a před kuchyní moc pozornost nedávám, jen jdu tak, abychom si navzájem nezavazeli. To hlavní co mě zajímá je alkohol, který hledám za každými dveřmi a v každém šuplíku. |
| |||
Kuchyně - Ošetřovna Kimi, Butler a Maid, všichni cestou a na ošetřovně "Jak to tam teď vypadá?" zajímám se. By mne fakt zajímalo, jak moc je to jiné. "Nah, je mi osmnáct. Ale narodil jsem se léta 1686," vycením na něj tesáčky, "taky to moc nepobírám, ale byl to velký portál od jednoho profesora. Bum a jsme tady," pokrčím nad tím rameny. "Připadáš mi tak. A je z tebe cítit neklid na míle daleko," lehce zasniffu. To už je ale připravené jídlo na tácech. Vemu tác a když se otočím ke dveřím, jsme puštěni rovnou do chodby. Zlobit se nebudu, když nemusíme zpět přes jídelnu. Počkám, až mne dožene a vyrazíme zpět na ošetřovnu. |
| |||
Před kabinetem Tarneyho kdo půjde okolo, Tarney, okrajově Aine No jako, je to poprvý, co na mě zvyšujou hlas dveře, takže moje otevřená pusa a nechápavej výraz jsou na místě. Asi teda. “Dobře !“ zahalekám zpátky na dveře, ale stejně si připadám divně. “Teda možná, já na to čekání moc nejsem...“ rejpnu pohorkou do podlahy. Drakouš zněl, že je hnedka za dveřma, taky mohl otevřít. Ledaže by tam... zahihňám se, až trochu chrochtnu. Neslyšel to nikdo, že ne ? zatěkám očima okolo. Rozhodně tu nehodlám jen tak stát a vejrat na dveře. Po chvilce teda opatrně shodím krosnu a společně s ní se sesunu ke stěně vedle dveří. Z kapsy na boku vytáhnu pytlík bonbónů a s chutí protlačím mezi rty první. “Blééé...kyselý.“ zašklebím se a plivnu to zpátky do pytlíku. Se mi daří... |
doba vygenerování stránky: 1.3239569664001 sekund