| |||
Popřeji Dyně též dobrou chuť. Rozloučím se se Sassy, když odchází. Dojídám si salát, když si ošetřovna vyžádá moji přítomnost. Kývnu Dyně a vydám se na ošetřovnu. Když tam dorazím, je tu dost rušno. Pozdravím a zamířím rovnou do ordinace. |
| |||
Schody 1. patro-1. patro Kdokoliv koho potkám Jakmile jsem na schodech, potkám skupinu, která nese další osoby v bezvědomí. Co se zase stalo? Ustoupím jim stranou, aby mohl v klidu projít a dál je nijak nezdržuju. Pokračuju na cestě, až dojdu do svého pokoje. Zavřu za sebou, sednu si na postel a přemýšlím. |
| |||
Dívčí kolej - Ošetřovna Luis, Max, všichni cestou a na ošetřovně Luis mi pomůže vstát, pevně se ho chytím a jdeme o trochu pomaleji, než skupina před náma. Jsem velmi vyčerpaná, ale stíhám jeho krok, jen toho moc cestou nevnímám. Proč to nevyšlo?! Neměla umřít! Neměla jsem to zkoušet! Takhle to nemělo dopadnout, takhle ne! Jsem plně ponořená do splašených myšlenek, takže si ani pořádně nevšimnu, že jsme už na ošetřovně. Kouknu na Luise. “Max.. Max je jen v bezvědomí, žije. Moc mě to mrzí. Moc.” Po tváři mi tečou slzy, ale snažím se nebrečet, snažím se to udržet. |
| |||
Dívčí kolej - Ošetřovna Tatiana, Max, okrajově Grimgull, všichni cestou a na ošetřovně Nikdo mi neodpoví, ale jakmile mám pohled na situaci, začíná to být poměrně jasné. Tedy alespoň to, co je potřeba udělat. Převezmu si Maxe a pomůžu Tatianě vstát. "Drž se mne, půjdeš s námi," vybídnu ji. Postupuji tak, aby mi stačila a mohla o mne být celou cestu zapřená. Postupujeme tak o něco pomaleji než Kristy, ale jsme jí v závěsu. Po orkovi cestou hodím jen pohledem, ale nezastavuji se v našem postupu. Na tváři mi sedí vážný a ustaraný výraz. Nevím co se stalo s dveřmi, ale celý náš postup to poměrně usnadní. I když vstoupíme do chaosu na ošetřovně, doufám, že se nám bude moci někdo brzy věnovat. |
| |||
Chodba dívčí koleje Luis, Max, Jadelyn, Arthur, Aliana, Kristy Soustředím se na vstřebávání. Omrzliny mizí a stav se začne lepšit. Poté ale přijde něco, co jsem nečekala. Cítím nárůst energie tak vysoké, že když se uvolní, moje psychika je vystavena velkému nátlaku. Udržím se ale při vědomí. Když to skončí, jsem velmi vyčerpaná. Cítím jak mi Max sjíždí ze zad. Natočím se jeho směrem a zachytím ho, než dopadne na zem. Vezmu ho do náruče a hned zkontroluji, jak na tom je. V bezvědomí, ale žije. Vrátím pohled na studentku před sebou v okamžik, kdy jí pavoučnice zvedá ze země. Na první pohled vidím, že je bez známek života. Ne, ne, snad to není pravda, to se nemělo stát! Přijde Luis. “Luisi, vezmi Maxe na ošetřovnu, honem!” Skoro vykřiknu zoufale. Můj hlas se chvěje strachem o Maxe a všechny ostatní. Jakmile se k nám Luis může dostat, podám mu Maxe, ať hned vyrazí. |
doba vygenerování stránky: 1.4719619750977 sekund