| |||
Před relaxační místnosti Luxus – můj pokoj – nástěnka Salazar Se Salazarem opustíme sklepení, v přízemí se s ním rozloučím dalším polibkem a pokračuju do dalších pater. Už zase v tom lítám, ale tohle je něco jiného, tohle jsem už dlouho co jsem něco takového zažila. A to nemyslím na to co jsme v té vířivce dělali i když cítím že mi vlhnou kalhotky jen co na to pomyslím. Dojdu až do svého pokoje zuji se a svléknu do spodního prádla, uklidím boty, tričko a šortky, učesu se a pak si obléknu to co pořád leží na posteli. Všimnu si že na zemi leží žabky zvednu je, ale pak dostanu náhlý nápad. Uklidím žabky a aniž bych si obula něco jiného opustím pokoj a vydám se zpátky do přízemí kde na mně před nástěnkou čeká Salazar. „Ahoj zlatíčko “zamávám na něj a Salazar si může všimnout že mám na sobě to co předtím když jsme se viděli (modré džíny s kšandami a bílý top bez rukávů), ale teď nemám žabky a tak z nohavic vykukují bosé nohy. Dostala jsem chuť si dopřát to jít bosá ... Pak si uhladím kšandu, napravím přetočenou podprsenku a dodám: „Tak půjdeme se najíst? Mám hlad, zvláště po tom co si mi dal tak do těla.“ |
| |||
Jídelna Max, Aryania Než stačí odpovědět, tak se k nám vydá rusovláska. Sleduji ji pohledem, než se zastaví před námi. Těknu mezi nimi pohledem, když ho osloví napřed. Zatímco si do pusy nacpu několik kousků ovoce. Když pak vzápětí osloví i mne, málem se zadusím, jak se snažím kousat a polykat naráz, abych nemluvila s plnou pusou. Na pozdrav jí tak jen mávnu rukou. "Záleží, jestli je normální v první den bojovat o holý život," odpovím nakonec trochu udýchaně. |
| |||
Jídelna Gany Tak nějak jsem čekala, že nebude úplně masožravec, ale stejně mne to příjemně zahřeje. "Tobě také," popřeji ji zpět, když se pouští do jídla. Podepřu si rukou hlavu, takže jsem trochu vykloněná nad stůl. Docela nepokrytě ji pozoruji při jídle, zatímco uzobávám ze svého talíře. |
| |||
Jídelna Remmi, Miko, Eric, Vesa "To je dobře," pokývnu hlavou Aryaně. Jak tam tak přešlapuje, hodím po ní poněkud unavený pohled. Vážně doufám, že to nechce dneska řešit potřetí. Nakonec však beze slova vyrazí pro jídlo, potom, co chvíli zírala přese mne. Otočím se tak ke zbytku skupinky, která se mezitím rozšířila. Nevím kvůli komu z nich si to rozmyslela a tak hodím jen do davu vděčný úsměv. Skutečně jsem to ještě neměl čas řešit a na další přesvědčování nemám momentálně energii. Nehledě na to, že pořád vypadám jak strašák do zelí. Vzhledem k tomu, že se všichni momentálně věnují konverzaci, tak počkám, až si to dořeší. |
doba vygenerování stránky: 1.5772211551666 sekund