| |||
Jídelna Gany, Naberius, víličky Když Gany začne dojídat, vypadá to, že hodlá čekat na mne. Rychleji tak sezobu zbytek zeleniny z talíře. Musím se usmát nad její nepokrytou radostí z jídla. To se před námi roztančí vodní víličky. Nad pohledem na ně poněkud zesmutním. Připomínají mi domov. To už se ale Gany ptá kam dál. Než ji však stačím odpovědět, ocitne se za námi profesor. Okamžitě vyskočím ze své židle a než se naději, stojím v pozoru. Rychle přikývnu. To už ale kráčí pryč. Podívám se zpět na Gany. "Tak to vypadá, že to bude muset ještě chvíli počkat. Jestli chceš, klidně jdi napřed, já si tě potom najdu," pobídnu jí. Jakmile se profesor ocitá u dveří, již k němu rychlým krokem kráčím. Jestli však bude chtít jít Gany se mnou, bránit jí nebudu. |
| |||
JÍDELNA Pohledem sleduji jídelnu. Jen z toho co se mi podařilo vypozorovat, jsou tady poměrně zajímavé vztahy. To nehledíc na magie jednotlivých členů. Stočím však pohledem zpět ke Gwen, když se začne dusit. Poplácám ji po zádech a zkontroluji, zda je v pořádku. Samozřejmě, že dračice nejde přehlédnout, ale vážně bychom měli podstupovat nějakou... Šokovou terapií řekněme. Nemůže být nonstop zavřená v pokoji a já rozhodně nehodlám být zavřený ve své doméně. Ne když je tady toho tolik zajímavého. S poměrným zájmem se podívám na víličky, které se před námi objeví a směřuji Gwen pozornost na ně. To by ji mohlo trochu rozptýlit. Bez větších potížích při rozpoznávání původce se na něj podívám přes stůl. Věnuji mu zazubení, i když ne díky jeho představení, ale díky tomu, kde sedí. Jeden nemusí být zrovna génius, aby poznal, že to jediné křeslo mezi židlemi nebude patřit studentům. |
| |||
všichni cestou, Lyla a Gany Nevypadá to, že by se objevili všichni profesoři, ale také nedorazili všichni studenti. Což znamená, že to nevypadá, že by byl potřebný supl. Vyrazím tedy do přízemí. Myslím, že je čas, abychom se postarali o náš problém. Předpokládám, že se většina studentů bude v době oběda zdržovat v jídelně a tak zamířím tam. Jak vkročím do jídelny, poposkočí mi obočí. To není můj problém. Založím ruce na kříži a zamířím k zelenovlasé dívce. S krátkým odkašláním upozorním na svou přítomnost. "Dobrý večer, slečno O`Glissane. Až do obědváte, připojte se ke mne prosím," oznámím jí. I když to byla formulovaná prosba, něco v mém hlase naznačuje, že nemá úplně na výběr. Poté ji již nechám jejímu obědu a zamířím k pultům, jen abych vylovil z vany několik kuliček s kterými se vrátím ke dveřím, abych na ni počkal. |
doba vygenerování stránky: 1.4224300384521 sekund