| |||
Dívčí kolej - Ošetřovna Tatiana, Max, okrajově Grimgull, všichni cestou a na ošetřovně Nikdo mi neodpoví, ale jakmile mám pohled na situaci, začíná to být poměrně jasné. Tedy alespoň to, co je potřeba udělat. Převezmu si Maxe a pomůžu Tatianě vstát. "Drž se mne, půjdeš s námi," vybídnu ji. Postupuji tak, aby mi stačila a mohla o mne být celou cestu zapřená. Postupujeme tak o něco pomaleji než Kristy, ale jsme jí v závěsu. Po orkovi cestou hodím jen pohledem, ale nezastavuji se v našem postupu. Na tváři mi sedí vážný a ustaraný výraz. Nevím co se stalo s dveřmi, ale celý náš postup to poměrně usnadní. I když vstoupíme do chaosu na ošetřovně, doufám, že se nám bude moci někdo brzy věnovat. |
| |||
Chodba dívčí koleje Luis, Max, Jadelyn, Arthur, Aliana, Kristy Soustředím se na vstřebávání. Omrzliny mizí a stav se začne lepšit. Poté ale přijde něco, co jsem nečekala. Cítím nárůst energie tak vysoké, že když se uvolní, moje psychika je vystavena velkému nátlaku. Udržím se ale při vědomí. Když to skončí, jsem velmi vyčerpaná. Cítím jak mi Max sjíždí ze zad. Natočím se jeho směrem a zachytím ho, než dopadne na zem. Vezmu ho do náruče a hned zkontroluji, jak na tom je. V bezvědomí, ale žije. Vrátím pohled na studentku před sebou v okamžik, kdy jí pavoučnice zvedá ze země. Na první pohled vidím, že je bez známek života. Ne, ne, snad to není pravda, to se nemělo stát! Přijde Luis. “Luisi, vezmi Maxe na ošetřovnu, honem!” Skoro vykřiknu zoufale. Můj hlas se chvěje strachem o Maxe a všechny ostatní. Jakmile se k nám Luis může dostat, podám mu Maxe, ať hned vyrazí. |
| |||
Dívčí kolej - Chodba - Ošetřovna Aliana, Arthur, Jadelyn, Luis, Max, Tatiana, všichni cestou a na ošetřovně Držím Alianu v náručí, po zavolání přiběhne modrá vlčice a uklidňuje mě. Hned za ní se objeví chlupáč. Na jeho pozdrav se jen smutně usměji. Vlčice začne čarovat a v ruce se jí objeví orb, který rychle roste. Dokonce zahoří energií. Ten orb přiloží Alianě na hrudník a ten se začne vstřebávat. Léčitelka prosí někoho o pomoc, ale já pozorně sleduji, co se děje. Jinovatka mizí a vypadá to nadějně. Najedou se to ale celé zvrtne a já cítím na svou mysl nátlak. Není to ale pro mne tak silné. Když to přejde, tak se rozhlédnu po ostatních. Vidím chlupáče, jak sklouzává vlčici ze zad a nereaguje. U zdi se k zemi hroutí Arthur. Vrátím ale starostlivý pohled na Alianu, která leží bez známek života. Není snad mrtvá? Rychle se k ní skloním, abych ji položila hlavu na hrudník. Neslyším dýchání ani tlukot srdce. Posadím se na zadek a otřeseně koukám po ostatních. Proberou mne rázná slova Jadelyn. Zvednu se s tělem Aliany v náručí a beze slova vyrazím na ošetřovnu. Dveře jsou otevřené, nebo spíše vyražené, takže vejdu do prostoru ošetřovny. |
| |||
Dyna, Iru, všichni cestou Jídelnu začnou uklízet a hodina nebude. Zvednu se. "Tak já to zabalím slečny," pokynu kolegyním a seskočím ze židle. Vyrazím k bráně. Venku se neubráním pohledu na obřího hada a jeho skupinku. No, ale teď už to není moje starost. Projdu mimo pozemky a přesunu se konečně do postele. Díky předčasnému zavolání byl tenhle den zbytečně dlouhej. |
| |||
Butler, Maid, Kimi, Wayne Maidka ke dvojici zvedne plachý pohled a napřed se ohlédne do kuchyně na svého kolegu. Když ten kývne hlavou na souhlas, zavede dvojici do kuchyně. Připraví jídlo jim, zatímco budou připravovat tácy pro ošetřovnu. |
| |||
Společenská místnost - Chlapecký pokoj č. 6 Hluk sice přechází různé vlny chaosu, ale pořád jsem nerozhodný. Když pak kolem projde někdo, nesoucí někoho dalšího, vzdám to. Dneska toho bylo už dost. Otočím se na patě a zamířím na pánskou kolej. Zapadnu do svého pokoje, abych se mohl převléci. |
| |||
Chodba-Schody 1. patro Kdokoliv koho potkám Chvíli čekám na reakci, když najednou ze dveří vyjde ten vlk z minula. Jen si mě prohlédne a jde dál. Já mu jenom ustoupím, ať může projít a dál ho neřeším. Začnu přemýšlet nad tím, jestli bych neměl ještě jednou zaklepat nebo rovnou odejít. V tu chvíli se u mě objeví osoba s bílými vlasy, která nese druhou osobu, co je v bezvědomí. Další? Nemám čas ani zareagovat a bělovlasá vykopne dveře do ošetřovny. Dveře se roztříští a mě se naskytne pohled na to, co se tam děje. Léčitelé jsou v jednom kole, snažící se pomoct raněným, jejichž stav se nezdá zlepšovat. Celou scénu si prohlížím a přemýšlím jak bych mohl pomoct, ale na konec dospěju k názoru, že bych jenom zavazel. A tak se radši otočím a odejdu. Jaksi mě přešel hlad, takže se vydám směrem ke svému pokoji. |
| |||
Chodba - Jídelna Wayne, Maid Pokývnu Grimgullovi na srozuměnou a rozloučím se. Zůstávám na místě a přemýšlím, kam vlastně půjdu. Než se stihnu rozhodnout, zastaví u mě vlk. Mám chuť se do tý zdi vpít. Vypadá hladově... Zamrkám, když se přede mnou promění. Nahej. Rozpačitě uhnu pohledem. Obleče se a promluví na mě. Chvilku na něj jen tak civím. "Ehm.. Jo jasně," zamumlám zmateně a rozejdu se nejistě za ním. "D-drak," vykoktám ze sebe ve dveřích jídelny. Rychle doběhnu vlkodlaka, který objedná jídlo. Upír? Snad se neblýská na sluníčku. Ještě aby tu byli i z Twilightu... To radši Drákulu... "P-pro mě taky nějaké jídlo, p-prosím," vykoktám zpoza něj. Vůbec jsem si neuvědomil, jaký mám hlad. |
| |||
Učebna 1 – Jídelna Pták mně vezme do toho co si ještě pořád nejsem jistý co to je a drbe mně, nakonec díky ptákovi a tom uklidňujícímu zvuku usnu. Ze spánků mně vyruší opět ten příšerný zvuk který se tentokrát ozve hned několikrát. Vyskočím a rozplácnu se na ptákově rameni na které mně potom co jsem usnul nejspíš položil, sjedu dolů a zuřivě se škrábu nahoru když ten zvuk utichne tak zcela vyčerpaně oddechuji. Tohle je divné místo, divné a děsivé a já se obezřetně rozhlížím kolem když si všimnu další podivné bytosti která sedí poblíž nás. Také už jsme opět jinde, tohle vypadá jako bychom byli v nějaké podivné jeskyni spíš se jedná o více jeskyní spojených dohromady. Ovšem pták se mnou někam jde, začnu čichat a brzy ucítím známou vůni. Jídlo! Zaujatě sleduji to co pták drží a něco tam pokládá aby se pak vrátil k místu kde jsme předtím seděli. Po cestě nás míjí veverka a já jí nějakou dobu sleduji než mi zmizí z dohledu, posadíme se a já zvažuji skok dolů, cítím zeleninu a pak další neznámé pachy ovšem to mně pták podá kousek zeleniny a já jí vděčně uchopím a zakousnu se do ní. Když se ozve podivný trhavý zvuk nechci vědět co to je a tak se schoulím ptákovi na rameni. A pak to tu začne dost páchnout, nakrčím čumák a pak ho schovám do ptákova peří na rameni protože to je vážně příšerné. Pták mně však vezme do náruče a letím se mnou k páchnoucí bytosti a tak se schoulím jak to jde a položím tlapky na čumák. Okolí nevnímám dokud se ke mně nedostane nový pach, zvednu se a zavětřím, podivné je zde cítit jako po dešti přesto nepršelo. Také tá páchnoucí bytost je pryč což je dobře, ovšem do mého pohledu se opět dostane ten jelen kterého jsem viděl předtím, vypadá to že ten jelen mluví s kocourkem můj pohled však spočine na další bytost vedle toho jelena která připomíná vlka. Oba však opět odejdou i s tím kocourkem a já se pak podívám na toho ptáka. Nebyla by ještě zelenina? Nebo nemohli bychom se vrátit zpátky? |
doba vygenerování stránky: 1.3609519004822 sekund