| |||
Chodba - Jídelna Wayne, Maid Pokývnu Grimgullovi na srozuměnou a rozloučím se. Zůstávám na místě a přemýšlím, kam vlastně půjdu. Než se stihnu rozhodnout, zastaví u mě vlk. Mám chuť se do tý zdi vpít. Vypadá hladově... Zamrkám, když se přede mnou promění. Nahej. Rozpačitě uhnu pohledem. Obleče se a promluví na mě. Chvilku na něj jen tak civím. "Ehm.. Jo jasně," zamumlám zmateně a rozejdu se nejistě za ním. "D-drak," vykoktám ze sebe ve dveřích jídelny. Rychle doběhnu vlkodlaka, který objedná jídlo. Upír? Snad se neblýská na sluníčku. Ještě aby tu byli i z Twilightu... To radši Drákulu... "P-pro mě taky nějaké jídlo, p-prosím," vykoktám zpoza něj. Vůbec jsem si neuvědomil, jaký mám hlad. |
| |||
Učebna 1 – Jídelna Pták mně vezme do toho co si ještě pořád nejsem jistý co to je a drbe mně, nakonec díky ptákovi a tom uklidňujícímu zvuku usnu. Ze spánků mně vyruší opět ten příšerný zvuk který se tentokrát ozve hned několikrát. Vyskočím a rozplácnu se na ptákově rameni na které mně potom co jsem usnul nejspíš položil, sjedu dolů a zuřivě se škrábu nahoru když ten zvuk utichne tak zcela vyčerpaně oddechuji. Tohle je divné místo, divné a děsivé a já se obezřetně rozhlížím kolem když si všimnu další podivné bytosti která sedí poblíž nás. Také už jsme opět jinde, tohle vypadá jako bychom byli v nějaké podivné jeskyni spíš se jedná o více jeskyní spojených dohromady. Ovšem pták se mnou někam jde, začnu čichat a brzy ucítím známou vůni. Jídlo! Zaujatě sleduji to co pták drží a něco tam pokládá aby se pak vrátil k místu kde jsme předtím seděli. Po cestě nás míjí veverka a já jí nějakou dobu sleduji než mi zmizí z dohledu, posadíme se a já zvažuji skok dolů, cítím zeleninu a pak další neznámé pachy ovšem to mně pták podá kousek zeleniny a já jí vděčně uchopím a zakousnu se do ní. Když se ozve podivný trhavý zvuk nechci vědět co to je a tak se schoulím ptákovi na rameni. A pak to tu začne dost páchnout, nakrčím čumák a pak ho schovám do ptákova peří na rameni protože to je vážně příšerné. Pták mně však vezme do náruče a letím se mnou k páchnoucí bytosti a tak se schoulím jak to jde a položím tlapky na čumák. Okolí nevnímám dokud se ke mně nedostane nový pach, zvednu se a zavětřím, podivné je zde cítit jako po dešti přesto nepršelo. Také tá páchnoucí bytost je pryč což je dobře, ovšem do mého pohledu se opět dostane ten jelen kterého jsem viděl předtím, vypadá to že ten jelen mluví s kocourkem můj pohled však spočine na další bytost vedle toho jelena která připomíná vlka. Oba však opět odejdou i s tím kocourkem a já se pak podívám na toho ptáka. Nebyla by ještě zelenina? Nebo nemohli bychom se vrátit zpátky? |
| |||
Jídelna Wendy Přes tuhnoucí všechno si ani nevšimnu, že se ke mne někdo přiblížil dokud nepromluví. Zvednu k ní poněkud překvapený pohled. "Jo, to rozhodně. Nejspíš je tam i nějakej bordel. Není to zrovna zázrak," konstatuji a shodím si z ruky a ramene bundu, abych si ji mohla stáhnout přes levou mechanickou ruku. Není to zrovna extra práce a probíhají jí růžové a fialové prvky. "Hlavně se mrcha zasekla. Jako ještě, že se to nestalo cestou, bych si rozmlátila hubu," křivě se usměji na dívčinu. Když se začne sklízet, požádám je ať mi naplní talíř masem a nechám si ho stranou. Napřed spravit tenhle krám a pak jídlo. I když to voní, až mi břicho řve. |
| |||
Ošetřovna - Jídelna všichni na ošetřovně, Kimi, všichni v jídelně Butler a Maid Zvednu hlavu z lůžka a zkroutím ji za sebe, když jsem osloven. Pokývnu hlavou a opatrně se vypasuju z prostoru mezi lůžkama. Opatrně proklušu kolem portálu a vydám se na chodbu. V tlamě zapůjčené tepláky. Tady ork vypadá, že chce něco od ošetřovny, tak ho nechám být a klušu dál chodbou. Další nasnadě je nějaký klučina. Zastavím se u něj a loupnu po něm zkoumavým okem. Poté se proměním a natáhnu na sebe tepláky. "Hele, pomůžeš mi donést nějaké jídlo pro ošetřovnu?" požádám ho. Nejsem chobotnice. Ať už ale přijme nebo odmítne, vyrazím do jídelny. Ta už je ale sklizená, takže zamířím k typce mezi dveřma. "Léčitelé by potřebovali něco k jídlu a i ten upír, co je vzhůru," informuji ji a čekám, zda mi to podá sem, nebo mne pustí do kuchyně. |
| |||
Chodba dívčí koleje Max, Tatiana, Kristy, Jadelyn, Arthur Vidím jak se hroutí chlapec v rohu chodby a po dívčiných slovech mám skutečně starost. Nepomáhá ani to, že za roh nevidím. Když chce dívka projít, minu se s ní tak, abych vešel ke skupince. "Co se stalo?" zajímám se, zatímco se přes dav k Maxovi nemám jak dostat. Starost na mé tváři je ale rozeznat pro všechny. A dívka na zemi také nevypadá dobře. |
| |||
Chodba dívčí koleje - Ošetřovna Situace nabírá zajímavých obrátek. Nejsem si jista zda je to přičiněním Arthura či ne, ale je to rozhodně zábavné. Když se kolem nás začne prodírat vlčice, tak se postavím až ke zdi, vedle Arthura. Děje se tu nějaký magický bordel, takže jsem na odchodu, když však Arthur vykřikne, hodím po něm tázavý pohled, ale na ten už není schopen reagovat. Zachytím ho paží, aby neupadl a zkusím s ním jemně zatřást. Pokud to nemá žádný účinek, vezmu ho do náruče. Shlédnu na polozřícenou skupinku. "Možná byste to měli přesunout na ošetřovnu," doporučím jim a hodím důležitým pohledem po vysoké, aby mi uhnula z cesty. Tak jako tak projdu chodbou a zamířím rovnou na ošetřovnu, které jsem si předtím všimla na mapě. Před dveřmi stojí ork, na kterého vrhnu jen jeden pohled, než prostě vykopnu dveře ošetřovny, ať už se otevírají na jakoukoliv stranu. Rozhodně v tom pomohla změna obuvi. Všimnu si, že všechna lůžka jsou plná. "Dobrý večer všem. Mám tady jeden akutní případ. Vykřikl a upadl do bezvědomí, na třesení nereaguje." Oznámím do davu a postoupím do místnosti, držíc stále Arthura v náručí. Za jiných okolností by mne možná zajímalo, proč mají uprostřed ošetřovny portál. |
| |||
všichni v jídelně Hodiny neúprosně běží, až se dostaneme do fáze, kdy Maidka začne sklízet ze stolů a Butler začne odnášet cisterny a vany ze stolů do kuchyně. Ty, kteří stále ještě jedí, nechávají být. Avšak sklízejí všechno ostatní. Během půl hodiny je sklizeno všechno, kromě toho, co mají před sebou studenti a profesorky, které tam jsou. Maidka nervózně přešlapuje ve dveřích do kuchyně, pohled převážně zabodnutý do země, ale pokukuje po těch, co ještě jedí. |
| |||
Chodba dívčí koleje Jadelyn, Kristy, Tatiana, Luis, Max Zpátky ! houknu v duchu na kyselinu a její natažená chapadla. Čekal jsem mentální zhroucení, možná nějaký ten pláč, koktání, ale rozhodně ne, že sebou ta dívka praští o zem. Tedy málem, neboť jí v mžiku zachytí Kristy. Na mé tváři je nefalšovaný, překvapený výraz, který přejde v úžas, když se tělo dívky začne pokrývat jinovatkou. Vidím to poprvé a nejsem si vědom, že bych jí vsugeroval vzpomínku umrzajícího vojáka. Že by ON sám ? pomyslím si a kyselina se odmítavě zavrtí. Dál už to začne být drobátko nepřehledné. Kristy se dožaduje pomoci a já se nestačím ani nadechnout k neuspokojivé odpovědi, když se za námi zjeví skupinka. Otočím se na jelenomuže a jen ukážu směrem k pavoučici třímající dívku v náručí. Popravdě nevím, co bych řekl. Naštěstí to ani není třeba, protože hafanda se vrhá vpřed. A hned za ní se objeví můj známý chlupáč z jídelny. Jen mu přikývnu na pozdrav i toho bahňáka mu odpustím, vypadá jako prostoduchý a upřímný tvor. Psí dívka začne prosit nějaké božstvo a v tu chvíli mám chuť vypadnout, ale zvědavost mne nakonec přemůže a sleduji, jak se objevuje orb. Jen kyselina vystrčí jedno z chapadélek a tázavě s ním na mne zamává. Dorážku dívky mu ihned zamítnu. A pak se to stane. Ten ohromný nátlak psychické energie mi exploduje v hlavě, jako dělostřelecký granát. "Áááááá...." vyrazím ze sebe a s rukama v křeči se zkroutím ke stěně, můj zrak se stává zastřeným. Kyselina zbaběle ustupuje a já na to zůstávám sám. Křečovité sevření dýmky způsobí její puknutí a do ruky se mi zahryzne žhavící se tabák. Bolest v dlani mi s tím pomůže trochu bojovat, ale je to marné. Najednou slyším hvizd polní píšťalky a mocné uráááá, zvuk bubnové palby, ticho a nakonec tichou melodii anglického waltzu...mé vlastní vzpomínky se mi zjevují a odcházejí s takovou rychlostí, jako karty při dobré partičce. Jen v poslední chvíli se snažím vyhledat očima ji, než mne pozře sladká náruč bezvědomí.... |
doba vygenerování stránky: 1.6135880947113 sekund