| |||
Dívčí kolej - Chodba Aliana, Arthur, Jadelyn, Luis, Max, Tatiana Jak tam stojím a poslouchám je, tak si pozorně prohlížím oba dva. Když se představí a ještě k tomu dodá tu jistou část… Ještě více se usměji. Hmm, král a královna? Když se otočím na Alianu, zda chce abych ji představila, spatřím ji jak se svírá v bolestech a začne volně padat k zemi. Bleskově ji zachytím a pavoučíma nohama se zapřu tak, abych ji opatrně položila na zem. Co je to s ní? Je studená jako led! Její pokožka se pokrývá jinovatkou. “Aliano! Co ti je?” Zvednu pohled ke dvojici před námi a slyšela jsem další kroky. “Umí někdo léčit? Potřebuje pomoct!” Zvednu hlas, aby mne slyšeli i ti příchozí. |
| |||
Jídelna - Společenská místnost v 1.patře nikdo konkrétní Málem dostanu infarkt, když se v jídelně zjeví to cosi, ale naštěstí je o to rychle postaráno. V klidu dokončím své jídlo a zvednu se. Je čas převléci se zpět, aby mi nikdo neponičil nebo více nezašpinil uniformu. Vyrazím tedy do patra. Za dveřmi do společenské místnosti se zastavím, jak slyším z chodby dívčí koleje nějaký rozruch. Nádech. Výdech. Huf. Má cenu vůbec zkoumat, co se zase děje? Ale zase lepší teď, než až když se převléknu... Nerozhodně zastavím a zaposlouchám se, zda se bude ozývat něco dalšího. |
| |||
Schodiště - chodba dívčí koleje Max, Tatiana, Arthur, Jadelyn, Kristy, Aliana "Všechny pokoje jsou označené, to jistě rychle najdeme," usměji se na Tatianu. Vyjdeme schody a zabočím na dívčí kolej. Překvapí mne přítomnost dýmu v chodbě. Stejně tak jako dvojice v rohu. Přejdeme blížeji. "Děje se něco?" optám se, vzhledem k tomu, že shluk studentů v úzkých chodbách koleje zatím nebývají příliš běžné. |
| |||
Aliana, Arthur, Jadelyn, Kristy Probíhající hovor nemá co dělat s tím, co se děje na jeho pozadí. S Alianou to trochu cukne, možná se její tvář dokonce sevře v bolestivé grimase. Zanedlouho poté se začne kácet k zemi, na okraji svého vědomí. Její pokožka je na dotek neuvěřitelně chladná a na rtech a na některých místech ji začíná pokrývat jinovatka. |
| |||
Chodba dívčí koleje Aliana,Jadelyn,Kristy Při zmínce o odpočinku a uvolnění z úst Kristy, jak se představila půvabná pavoučí dáma, povytáhnu zaujatě obočí. Když o chvíli později stejná slova splynou z překrásných rtů mé dámy a přidá se její pohled, rty se mi v rozpacích rozvlní do krátkého úsměvu a oči zabodnu do stěny mimo. Podle očekávání jsem představen a tak se směrem k dvojici ukloním. Zmínka o králi a královně, mě však donutí věnovat pohled mé společnici. Má královna, ano...to je přesné. Mezitím, však hladová kyselina lapla po jediné volné myšlence v éteru. Co to má být ? pozastavím se nad ní. Silně mi připomíná mé příbuzné, rozmazlené fracky bez kouska úcty. A mé královně úcta patří. Buď je ta dívka choromyslná nebo jen drzý spratek. Inu, to se dá zjistit.A navíc je to perfektní příležitost. pokrčím v duchu rameny a uvolním sevření bublající kyseliny. Dostane volnost a ví, co má dělat, stejně jako předtím u toho ohnilého vojáka kyselina vystřelí svá chapadélka směrem k její mysli. (13%) |
| |||
Chodba dívčí koleje Zatím to vypadá, že jsem měla pravdu. Také jak jinak, že. Ta dívka musí být skutečně němá. Pavoučnice mi to nevyvrátila a ona jen koulí očima. "Odpočinek a uvolnění. To zní poměrně dobře a podle mapy je zde odpočinková místnost plná luxusu. Rozhodně to stojí za zkoušku," pokývnu hlavou a na krátký okamžik se ohlédnu na Arthura přes rameno. Pohled rudých očí prozrazuje mnoho z mých úmyslů. "Jsem Jadelyn, můj společník je Arthur. Klidně nám ale říkejte královna a král institutu," věnuji ji úsměv při představování. Důležitě shlédnu i na její společnici. |
| |||
Můj pokoj – chodba Kristy, Arthur, Jadelyn Dívka osloví nás obě a já potlačím touhu opět protočit oči, tedy mám pocit že jí vadí že jsem je nepozdravila. A co ten kouř ve kterém stojí? Dobrá, ale tohle je slušnost. Tohle je sice očekávané a vyžaduje se to, ale ne vše to povinné ... Zarazím se a vrátím se k hodině s tou veverčí profesorkou, ne té profesorce vadilo to že jsem přišla pozdě, přehlídla jí a nepochopila její hodinu a zpochybnila její neomylnost protože jak jsem už viděla na chodbě u toho profesora který nás měl později na historii upírů o rozhodnutí profesorů se nepochybuje. Pak se však vrátím k tomu co zde zaznělo od té dívky a jsem překvapená. My tu máme relaxační místnosti? |
doba vygenerování stránky: 1.347058057785 sekund