| |||
Jídelna Kelly, Hillaris Moje obavy že se bude Kelly hrnout na pomoc novému zjevu se naštěstí nenaplnily, když místo toho nakoukla do kuchyně a zaúkolovala tím psa ve fraku. Wyvern si zatím vzal moje slova k srdci a ochotně přesunul svojí mísu blíž ke stolu. Ke Kelly se přidávám záhy, nebudu přece povstávat u pultů. A rozhodně vlčici nenechám sedět samotnou, otočím ocas kolem jejího místa, v trochu širší smyčce než obvykle aby měla prostor se odsunout od stolu. Na místě z její pravé strany jsem tak já a na té druhé, tam kde byla židle je můj ocas. Kdyby se k ní tak chtěl někdo cpát má smůlu. Část z ocasu je tak pochopitelně schovaná pod stolem. V podstatě se ale uvelebím podobně jako další naga co se tu objevila. Ono taky není příliš dalších možností jak se pohodlně 'usadit'. Pohár krve zatím podložím pred sebe na stůl. Loktem se opřu o stůl a hlavu si podepřu dlaní. Spokojeným úsměvem si prohlížím Kelly. Tu a tam si z poháru vznesu trochu krve ale už se neobtěžuji zvědat ho ze stolu. "Nějaké plány na ráno?..." zeptám se s rozverným úsměvem. Normálně by to bylo na večer, ale protože za dne spí. "Nebo na později?" přidám po chvíli, už o něco vážněji ale stále s úsměvem. Mám sice vlastní plány, ale td můžou zatím klidně počkat. Navíc jsou soukromé a tak jimi Kelly nebudu zatěžovat. |
| |||
Učebna 2 - kabinet Tarney marsy01:45 Kimero, Tarney S uctivím poděkováním a dodatečnou omluvou učebnu rychle opustím. Kdy se vrátí třídní profesor sice nevěděl, ale za to mi poradil kdo by to vědět mohl. Vůbec jsem netušila že tu má svého vlastního sluhu, ale když se na tím zamyslím možná bylo podibnější že ho neměl. Zamířím tak do jídelny kde by podle Kimera měl teď být. Širokým, snad ne až příliš okatým obloukem v chodbě obejdu bělovlasého. Další z těch kterým se do budoucna budu raději vyhýbat. Cestou přes chodbu ale ucítím jeho přítomnost a tak na prvním rohu zabočím k jeho kabinetu. Tak přece je zpátky, to se ho můžu zeptat rovnou.Radost z toho že je tady mě ale s každým krokem ke dveřím opouští a když na ně mám zaklepat už je to zase jen nejistota a nervozita. Nějakou tu minutku si tak přede dveřmi postojím než posbírám odvahu zaklepat. Opatrně pak zaklepu. Vejdu až po vyzvání, nebo až se přede mnou dveře otevřou. |
| |||
Jídelna Luis, Max, všichni ve skupince Vezmu si své věci a vyrazím hned za Luisem do toho davu, kde je Max. Projdeme a vidím, jak se chlupáč sápe po havraní bytosti. Luis mu odpoví, že odcházíme a zda jde s náma. Neměli by jsme ho tu nechávat samotného. “Maxi půjdeš s námi? Moc prosím.” Podívám se na Maxe, kleknu si na jedno koleno a otevřu svou náruč na znamení, že ho chci obejmout a nést v náručí. |
doba vygenerování stránky: 1.5499949455261 sekund