| |||
Jídelna Luis, Max Jak mi Max vběhne do náruče, tak ho obejmu a zvednu se s ním. “Děkuji, Maxi.” podívám se na Luise a ignoruji svůj ocas. “Můžeme vyrazit, napřed bych šla do svého pokoje. Tam si jenom odložím věci a můžeme zahájit prohlídku. Jsi pro, Luisi?” Koukám mu přímo do očí a je slyšet, jak mi buší srdce rychleji a rychleji. |
| |||
Jídelna Luis, Zugu, Tatiana Hmmm... Luis stihnul přijít sem... Ach joooo... Nerozhodně koukám z jednoho na druhýho. "Ale já sem se chtěl ploletět... A školu uš sem viděl..." podotknu trucovitě. Pak si ale uvědomim, že by to Luis bys schopnej pokonit a naběhnu vesele paní Modrý do náruče. "Tak kdyštak pšíště, pane Ptáku! Fufíí!!" |
| |||
Dívčí kolej - chodba Jadelyn Jeho chovaní by se dalo vyložit, jako koketní a možná tomu tak i je. Dokonce se nechá i protočit, což je poměrně velký úspěch. Zdánlivě nevinné, ale opak je pravdou, je to poměrně důvěrná záležitost.Jadelyn to samozřejmě ví a ihned se odpoutá. Slova jsem zvolil dobře a to je vždy potěšující, což se mi lze ostatně vyčíst ve tváři. Najednou se opět bavím a mé oči jsou veselé. Celá zodpovědnost za procházku je najednou vržena na má bedra. A ten potutelný úsměv na jejích rtech mluví za vše. “Inu, uvidím co se dá dělat. Snad má tento institut, co nabídnout. V nejhorším případě vám budu recitovat.“ pronesu v žertu a vytáhnu mapu. Rukou ve které třímám dýmku se poškrábu za uchem. “Ani nevíte, co bych dal za dobrý bar. Pro sklenku brandy bych vraždil.“ zvednu k ní na okamžik oči, než je přilepím k mapě. “Absolutně netuším, co jsou relaxační místnosti. A ta jména jsou zvláštní...příroda, peklo....luxus ?“ vyslovím to poslední a zvednu oči. Dáma jako ona si zaslouží přepych. |
| |||
Chodba dívčí koleje Je naprosto rozkošné, jak se ve mne snaží číst. Když si mne prohlíží, založím ruku v bok a pohodím hlavou, abych si shodila vlasy z ramene. Vložím decentně špičky prstů do jeho ruky aby mne mohl zatočit. Po otočce se ho však opět pustím. "Správná odpověď," pronesu spokojeně. "Vzhledem k tomu, že nemám nejmenší tušení, co se na pozemcích nachází, poté také nevím, kam bych chtěla jít. Jste však gentleman, jistě vymyslíte něco, co by mohlo dámu potěšit," pronesu a založím ruce v bok s potutelným úsměvem. |
| |||
Jídelna-chodba-pozemky Kdokoliv koho potkám Nemůžu žádný alkohol najít, a tak během svého hledání nakloním některé cisterny, abych za nimi lépe viděl, ale pořád nic. Projdu všechny pulty s jídlem a pitím, jestli ho třeba nedali stranou. Taky nic. Asi tu žádný nenalívaj. Budu si budu meset pití sehnat jinde. Protože už nemám důvod tady být, otočím se a vyjdu ven z jídelny a pak ještě ven. Mimo budovu to vezmu zadním vchodem, mám aspoň příležitost si školu trochu projít. Venku se rozhodnu zajít ke kraji hájku, tam by mě neměl nikdo otravovat. Jakmile jsem na místě, začnu cvičit. Jako první co procvičím jsou kroky a příkroky, pak připojím šestku a nakonec konkrétní techniky. |
| |||
Dívčí kolej - chodba letmo Morniel,Jadelyn Stojím s jednou rukou za zády a v druhé držím dýmku. Pobafávám. Zahloubán si všimnu mladíka, který se přibližuje. Jakmile postřehnu, že se na mne dívá jemně pokynu hlavou na pozdrav a namáčknu se ke zdi, aby mohl pohodlně projít. Jeho nepozdravení mne nyní netrápí. Dýmka vydrží dlouho, klidně i půl hodiny, takže když se otevřou dveře pokoje číslo čtyři je v chodbě poněkud mlhavo. Naprosto normální úkaz ve veřejných interiérech mé doby. Elegance zosobněná dámou na níž čekám se zastavuje na pár kroků předemnou. Už během chůze jsem jí věnoval plnou pozornost. Založí ruce na hrudi, to je vyjádřením odmítavého postoje. Vadí jí tabák ? pomyslím si, ale nakonec rozpřáhne ruce a chce znát můj názor. Ještě jednou ji prohlédnu od bot až po dokonalé vlasy. Dlouze zabafám z dýmky a přikývnu. “Elegantní, decentní...“ přistoupím blíž a natáhnu ruku, abych ji mohl protočit a vidět zbytek....pokud mne nechá. “...a přesto svůdné. Perfektní, jak jinak.“ usměji se a stisknu náustek dýmky v koutku. “Už jste přemýšlela, co by jste chtěla vidět první ?“ zeptám se, abych si v mapě našel vhodnou cestu. |
| |||
Dívčí kolej - Pokoj 4 - Chodba Potom, co mám vybaleno, se ještě převleču do úboru trochu vhodnějšího pro školní prostředí, než je mé cestovní oblečení. Také nechám na pokoji zbraň a opasek s náboji. Celé to mohlo zabrat tak patnáct minutek. Když zamířím ke dveřím, všimnu si klíče v zámku. Zamknu tedy za sebou pokoj a pohledem v chodbě vyhledám Arthura. V podstatě je vidět více kouře, než Arthura, ale prozradí tím svou lokaci dostatečně. Přejdu k němu, zastavíc se jen několik kroků před ním. Založím ruce na hrudi. Nyní tak nějak úspěšně blokujeme celou chodbu, ale to je mi skutečně jedno. "Co myslíte?" vyzvu ho a povolím ruce, abych je mohla rozpřáhnout do prostoru a mohl si prohlédnout nový a především čistý oblek. |
| |||
Chodba v prvním patře - Knihovna Mladý neznámý (okrajově), kdokoli mě potká cestou, Liberius Poté, co se rozloučím, vyjdu z pokoje číslo 8 a vydám se ke schodům. V rohu bafá kdosi z dýmky, ale nemám důvod si jej všímat, a tak pokud se mi nepřiplete do cesty, nevšímám si ho. Sejdu po schodech do přízemí, a knihovnu najdu dokonce dřív než nástěnku. Nesměle otevřu dveře, a pozdravím. Za pultem nikdo nesedí, proto se vydám k regálům, a začnu hledat naslepo - ono když jeden neví ani co hledat, hledá se špatně. Každopádně by nemělo dlouho trvat, než mě něco zaujme, takže to je výhoda...asi. "Encyklopedie...Almanach...Atlas...nebo mám rovnou hledat dějiny světa?" |
doba vygenerování stránky: 1.4444580078125 sekund