| |||
Pokoj číslo 25-chodba-jídelna Kdokoliv koho potkám Vylezu ven z pokoje, tentokrát bez vaku a zamknu za sebou. Pak se vydám stejnou cestou zpátky do přízemí. Tentokrát nikoho na schodech nepotkám, takže nemusím řešit žádné další otravné žvásty. Potom co sejdu schody, si to zahnu do jídelny. Uvnitř je to zase cirkus, samí draci, dlaci a jiný potvory, zkrátka krása na pohled. Já to ale nijak neřeším a místo toho směřuju rovnou k cisternám. Tak, kde je chlast? |
| |||
Dívčí kolej - Pokoj č. 4 Jadelyn Vypadá to že já a moje ego se ještě chvíli budeme těšit dobré společnosti. Potěšeně přikývnu, ale když jsem vyzván ke vstupu do místnosti, nervózně přešlápnu. Za jiných okolností bych možná na společenské konvenci tolik nelpěl, ale teď se musím přemáhat, byť jde o krásnou ženu. Nakonec, ale vstoupím. "Děkuji za pozvání." přikývnu, ale své rozpaky nad situací neskryji. Samozřejmě zavřu dveře, sluhu zřejmě zapomněli do pokoje dodat. |
| |||
Dívčí kolej - Pokoj č. 4 "Nohy jsem si tímto skutečně příliš nerozhýbala," poznamenám a opřu se do dveří, abych je otevřela. "Není to tu zabydlené, klidně pojďte dál," vybídnu Arthura. Kdyby to byl zabydlený dívčí pokoj, je to něco jiného, než když je holý, prázdný a neosobitý. Vkročím do pokoje. Je veliký, ale to je tak jeho jediné pozitivum. Jednoduchá postel, noční stolek, jeden pracovní stůl a velmi nepohodlně vypadající židle a jedna šatní skříň. Toť vše. Ani s kobercem se nenamáhali. |
| |||
Schodiště do 1. patra - 1. patro Jadelyn Škola nakonec není takovým bludištěm, jak se mi při prvním pohledu do mapy zdálo. Když staneme v patře, mou pozornost upoutá balkon. Jen na pár vteřin se dovolím vrátit v myšlenkách k večerům na francouzském venkově. Rád jsem sedával právě na balkoně a pozoroval východy a západy slunce. Dnes něco nemožného....pro mě, zajisté. Kroky nás zavedou do obrovské společenské místnosti, kde by se dal uspořádat menší banket. Jadelyn protne ticho svým osobitým způsobem. “Nemohu se dočkat až má tušení rozptýlíte.“ odhadnu a oplatím jí lehkým laškovným úsměvem Pokoj není daleko a tak zachvíli staneme přede dveřmi. “Pokud jste si procházku nerozmyslela, počkám na vás. V opačném případě vás se zraněným egem opustím a půjdu hledat lihoviny.“ usměji se v žertu a počkám až se vyjádří. V každém případě bych měl správně strčit zavazadlo za dveře pokoje. |
| |||
Schodiště - 1.patro Jeho vděčný úsměv oplatím rychlým mrknutím. Vyjdeme schody a projdeme dveřmi do místnostmi, jejíž téměř celá stěna je skleněná a za ní se nachází jakýsi balkon. Zamíříme však na druhou stranu, abychom vkročili do opravdu rozlehlé společenské místnosti. Z nějakého důvodu mám dojem, že je to tu stále cítit alkoholem. A potom, že v budově žádný není. "Jak jsem říkala. Ani netušíte jak výjimečná," hodím po něm opět úsměv s vytáhnutým jedním koutkem výš než ten druhý. Knihy o magii bývají dobrým společníkem na pláž. A já jsem ráda připravena na jakoukoliv situaci. Zamíříme doleva na dívčí kolej. Nemusíme jít daleko, pokoj čtyři jsou hned druhé dveře vpravo. |
doba vygenerování stránky: 1.465950012207 sekund