| |||
Jídelna - chodba Jadelyn, všichni v jídelně, případně všichni na chodbě Opět si hraje se slovy o ambicích a vůli. Cítí se silná v této hře. To je dobře, spokojenost dámy je důležitá. A navíc nejsou na stole všechny karty, toho jsem si vědom, proto oplývám viditelným sebevědomím...dokud neodhalí špičáky. Tohle bude ještě zajímavé. pousměji se viditelně nad tou myšlenkou. Dobré mravy slaví úspěch a já i s kufrem, který je poněkud těžký plním funkci novopečeného průvodce. Nejdu pomalu ani rychle. S menším úsilím se snažím nenahýbat ke straně, kde mne tíží zavazadlo. U obou zavřených dveří cestou ke schodišti zrychlím, abych je otevřel. “Promiňte, musím se zeptat. Co přivádí, očividně vzdělanou dámu, do těchto míst ?“ řeknu opět zvědavě a před schodištěm nahoru jí pokynu rukou. Gentleman po schodech nahoru vždy druhý, kdyby dáma upadla. |
| |||
Jídelna I přes zrychlení tempa si dám dostatek času na vychutnání. Přeci jen, byla by to jinak škoda a především plýtvání. S ním po boku si začínám připadat, jako v divném koutku domova, takže proč s ním nestrávit o něco více času. "O tom poněkud pochybuji, pokud se o to nezasadí někdo s ambicemi a vůlí..." odtuším na jeho slova o dobrodružství. Potlačím chuť se uchechtnout. Odložím pohár a podívám se do toho jeho štěněčího kukuče. Jedno obočí mi poposkočí o něco výšeji. "Skutečně? Můžeme?" dodám k tomu i jistý úsměv s odhalením špičáků. Vstanu a jen lehkým pokývnutím uznám jeho vychování. Mé zavazadlo je i na upíra poměrně těžké. Nechám ho v jeho, jistě velmi schopných, rukou a vyrazím rovnou ke dveřím. |
| |||
Jídelna Jadelyn Překvapuje mne, jak hladce ta konverzace plyne. Nevšední nebo jsem jen příliš nadšen z její společnosti. “Je mi potěšením, že přijímáte.“ sdělím ji a počkám až vyprázdní svůj pohár. Sedím klidně, s rukama složenýma v klíně. “Zajisté to bude dobrodružství.“ nakloním se o trošku blíž a pokusím se upoutat její pohled svým. Když chci umí být můj pohled měkký a vřelý, teď v něm, ale tančí rošťácké plamínky. Vydržím jen tak dlouho, aby si všimla. “Pokoj čtyři...“ zopakuji a zašátrám v brašně. Věnuji krátký pohled mapě a okamžitě zanalyzuji nejkratší cestu. “...výborně. Můžeme vyrazit.“ mlasknu spokojeně a schovám mapu. Vstanu a přejdu za její židli, chytnu opěradlo a počkám až vstane, abych židli odsunul a následně ji vrátil na místo. Bez otálení vezmu její zavazadlo a pokynu rukou k otevřeným dveřím. “Tímto směrem prosím.“ |
| |||
Jídelna Ani se nesnaží rozklíčovat mou sestřihnutou odpověď. Zajímalo by mne, zda jen doufá, nebo předpokládá. To se ovšem záhy jistě dozvíme. "Bylo to poněkud dlouhé a únavné, nicméně jsem se naseděla již dost. Trocha pohybu jistě neuškodí," pokývnu hlavou na návrh procházky. I když přidám na tempu se svým pohárem, stále to vypadá dostatečně důstojně a elegantně. Především v kontrastu s velkým kloboukem. "Rozhodně stojí za to zjistit, co zdejší pozemky nabízí," dostane další pátravý pohled, avšak věci si z toho odvodím sama bez dodatečných otázek. "Byl mi přidělen pokoj číslo čtyři." Informuji ho, když zmíní ubytování. |
| |||
Jídelna Jadelyn Sleduji, jak lahev mizí v zavazadle. Ještě před malou chvilkou by mne ten pohled možná zamrzel, ale v dosahu jsou daleko zajímavější věci. Třeba ten pozvednutý koutek vkusně namalovaných rtů, který mě donutí pozvednout obočí. “Pak je nuda je naším společným nepřítelem.“ přimhouřím oči a neodpustím si spokojený výraz. “Výtečné.“ kvituji její “Ano“ a jak si mě měří pohledem povytáhnu obočí. “Pokus nejste znavena z cesty. Smím navrhnout procházku ? Třeba natrefíme na nějaké kulturní vyžití. Samozřejmě po vašem ubytování.“ navrhnu a loupnu pohledem ke dveřím. |
| |||
Jídelna Zazátkuji láhev a zaklidím ji do zavazadla. Dva poháry by měli stačit a musím trochu šetřit. "To bych ani neradila. Řekněme, že se nerada nudím," blýsknu po něm pohledem s jedním vytáhnutým koutkem. Uvidíme, co zvládne vojáček na jedno otočení klíčkem. "Ano," odpovím prostě, zatímco si ho přeměřím pohledem. |
| |||
Jídelna Jadelyn Je to takový malý souboj osobností. Přátelské klání, řekl , alespoň podle úsměvu, který rozhodně nepůsobil falešně. Nečekal jsem, že můj pohled vydrží tak dlouho. Pár vteřin ještě věnuji pohledu přes její rameno, než jej přesunu zpátky. “Rozhodně se pokusím, Vaše očekávání nezklamat.“ pokývnu pomalu a lehce hlavou, přičemž odhalím zuby v lehkém úsměvu. “Povězte Jadelyn, jako aristokratka....holdujete disciplínám jako je jízda na koni, plavání, šerm či snad střelba ?“ zeptám se s neskrývaným zájmem. |
doba vygenerování stránky: 1.3882129192352 sekund