| |||
Pozemky Miko, Remmi, okrajově Eric Had na mne začne výhružně syčet, odtáhne se, a dokonce roztáhne svůj límec. Překvapeně zamrkám a pohledem se podívám zpět na toho, který nám osvětlil situaci. Tedy, mně ne zas tolik, protože pro mne hadi, ať již jakkoliv velcí, byla pouhá zvířata. „Aha… dobře…“ hodím pohledem na toho hada a zpět na dotyčného, kdy jsem nevěnovala moc pozornosti právě odcházejícímu. „Tak to… jsem netušila…“ řečeno trošku zaujatě, pořád nějak moc nechápající vztah mezi takto velkým hadem a člověkem. Pak jsem udeřila pěstí do své dlaně a řekla: „Aha! Ona se umí proměnit do hada, nebo naopak do nějaké podoby, jako já!“ Proneseno vítězoslavně a já se mohla otočit zpět k hadovi, mírně jsem se uklonila se slovy: „Omlouvám se, nejsem znalá možnostem této sféry,“ usmála jsem se a otočila se zpět na toho hocha, který tady zůstal. „Jak jste se vlastně poznali?“ Možná otázka trochu na přímo, ale u mne měla každá otázka, ať již byla více na tělo, nebo vůbec, stejnou váhu. |
| |||
Chodba Kimi “Jenom začal hořet stůl. Ruku mi hned vyléčili.” Pousměju se nad jeho reakcí. “Nic se neděje, není důvod se omlouvat. Kdyby jsi zase něco chtěl, klidně přijdi. Lok.” Kývnu ještě na rozloučenou a vyjdu směrem k ošetřovně. Jakmile dojdu ke dveřím, zaklepu na ně a zeptám se. “Máte chvíli čas?” |
| |||
Pozemky-Chodba Miko, Remmi, Oneiro Dojde k nám ještě někdo a ta se začne nad hadem rozplývat. To se hadovy očividně nelíbilo a začne se zvedat a výhružně sičet. Teď by se mi hodil nadziak. Kluk na nás pak vyvalí, že to není mazlíček, ale jeho holka. Pořádně si projedu pohledem nejdřív kluka, pak hada a pak zase kluka. “Kdo jsem abych soudil?” Upiju si z vaku a podívám se směrem k budově. Tam mi možná něco řeknou. “No, už vás nechám být. Já si jdu zjistit, jak se odsud dostat.” Jen to dořeknu a jdu do budovy. Když jsem tam, všimnu si nástěnky a začnu ji studovat. Proč je tu moje jméno? |
| |||
Jídelna Sassy,Iru,Dyna Profesorka očividně netuší, čím jsem prošel nebo nemám dostatečnou představivost. Těžko uvěřit, že pobyt ve škole, kde vás jedním pohybem vypulírují, může být horší než zákopy. Nicméně nekomentuji. Následuje pár důležitých informací, které jsou zapamatováníhodné. Třeba to, že jsem tu pravděpodobně nejmladší. Děsivé zjištění. “To zní logicky, neboť kdo nezná historii je nucen opakovat její chyby. Děkuji.“ odpovím profesorce, načež napůl vstanu, protože periferně zachytím přicházející bytost, která poukázala na karafy a poháry. Vědom si, jaké výsledky přineslo kavalírství doposud, se uvelebím zpátky na židli. Než se stihnu nadechnout objeví se hadí žena. Odsune židle a prohlédne si mě zatímco si dělá pohodlí. Inu, kavalír nekavalír, slabě zahalené a významné přednosti nové spolusedící nemohu pohledem minout ani kdybych chtěl. Nevěda jestli si pohledu všimla, rychle odkloním zrak na desku stolu. “Víte co ? Asi mám nakonec větší hlad než jsem myslel.“ otočím se na Sassy a zvednu se. “Děkuji za příjemnou konverzaci.“ usměji se na patronku. “Dámy.“ přejedu zbylé dvě pohledem, i když jednu opravdu krátkým. Provedu čelem vzad a po pár krocích se tvářím zaměstnán stáčením krve do karafy. |
| |||
- všichni cestou a na ošetřovně, Rekki Posbírám věci od studentů, které zmizí v záhybech kimona. Poté se již vydám na chodbu. A rovnou zamířím na ošetřovnu. Několikrát zaklepu, než vklouznu dovnitř. Tady to tedy vypadá. Opatrně se protáhnu kolem portálu, abych si mohl promluvit s Rekkim. |
| |||
Jídelna Tatiana, Max Vrátí se k jídlu, ale já se tak nějak nedokážu donutit pokračovat v tom mém. Bude to mít i co dělat s knedlíkem v krku. Před wyvernu na Maxe skoro nevidím, ale nemluví moc potichu, abych přeslechl jeho žádost. Vrací se zpět, to by mohlo být v pořádku. Jestli si z něj tedy ten student neudělá svačinu. To je ovšem dost hloupost, před profesorkami v místnosti. Když se vrátím pohledem na vlčici, náš pohled se střetne. Mám pocit, jako kdyby mi v hlavě blafla horká pára. Trochu se divím, že se mi nekouří z uší. V tento moment mi ani trochu nepomáhá, když si uvědomím, že jsme oba dva bez souhlasu toho druhého vklouzli do familiárního tykání. "Nemáme nic v plánu, takže to nebude nejmenší problém. Myslím, že se ti budova bude líbit, je dobře vybavená," usměji se na ní a pronáším to trochu nejistě a opatrně. Snad jí nebude vadit, že pokračuji v tykání. |
| |||
Artie, Iru, Dyna "Dost silně o tom pochybuji," uculím se na něj. "Řekněme, že většina je tady z roku 170něco, takže tak asi jsem to myslela," zlehka pokrčím ramínky. "Cokoliv z toho. Jen musíš sehnat dost lidí k sobě se stejným zájmem," napovím mu trochu jak na to. "V pohodě, tohle mne fakt nerozhodí," uchechtnu se. "Řekněme spíše, že je tady ve vaší třídě mám na starosti. Co se týče četby, záleží co tady máte v knihovně. Nějaké obecné informace byste tady asi měli mít. A jestli jsi dorazil teď, nebylo by od věci dohnat si informace z rané historie upírů," zamyšleně poklepávám drápkem na stůl. Připojí se k nám Iru i Dyna. "Dobrou chuť," kývnu Dyně. Nevypadá od krve, to vypadá jako dobrý znamení. |
doba vygenerování stránky: 1.6543347835541 sekund