| |||
Brána - Hala - Chodba - Jídelna Celé tohle divadýlko je přinejmenším směšné. Když už vydupávám důlek podpatkem před obří bránou, konečně se uráčí otevřít. Jsme směněni jak zboží. Vrhnu otrávený pohled po obou, co nás mají na starosti. Vážně, alespoň ten kufr by mi jako mohli vzít. Jsem vyzvána, tak kráčím za profesorem, dokud se nezastaví. Jasně zhnuseným výrazem si prohlížím cosi, co uvolní místo. Smrdí to jak hodně jeté... No ani nevím, k čemu bych to přirovnala. Možná strýčkův sklep. Pokračujeme do chodby. Informace odmávnu napůl ucha, že je beru na vědomí. Mám hlad. Profesor se věnuje tomu čemusi, zatímco já zamířím rovnou do jídelny. Nechám kufr stát u nejbližšího místa, které minu u stolu (P77) a vyrazím k pultům. Ke svému zklamání ale nenacházím své jídlo. Jako vím, že jsem teď dorazila, ale ten týpek o mne očividně věděl. Měl čas připravit mi rozvrh ale ne oběd? No tohle jsou móresy! Určitě o tom musím zpravit matku. Poněkud podrážděně si dojdu alespoň pro pohár vedle cisteren. Ještě, že mám jídlo s sebou. Okrajově vrhnu stejně nenaložený výraz po tom, co se pere s cisternou, než řádně elegantně a razantně, za klapání podpatků, odkráčím ke svému kufru. Z něj vylovím na první dobrou lahev rumu, na první pohled a počuch velmi kvalitní láhev rumu. Tu špičákem odzátkuji a naliji si do poháru. Teprve, když upiji, se dám do prohlížení si ostatního osazenstva. |
| |||
Chodba Tarney Mezitím co si studuju nástěnku, projde si to kolem mě chlápek v černým s jeho osobním cirkusem. Zajímavá škola. Vrátím se k nástěnce, konkrétně k rozpisu pokojů. To musí být shoda jmen. Chlápek se vrátí zpátky, s tím že cirkus nahradil za ňákou ženskou. Ustoupím mu, aby si mohl na nástěnku připnout svý papíry, hned na to se ale vrátím ke čtení. Dobře, asi bych si měl promluvit s tím Tarney. Kdo ho najdu? Ten chlap se ještě jednou vrátí a zeptá se mě jestli jsem nový. To mu připadám jako student? “Ne, jen jsem se sem teleportoval a rád bych věděl proč.” |
| |||
Oberon, Modrý, Ryoshi, Monique, Jadelyn, Eric Kývnu hlavou Monique na srozuměnou. Když je všechno vyřízeno, zvednu se z křesla s kopiemi dokumentů a vybídnu celou skupinku, aby vyrazila za mnou. Vyvedu je z budovy, zatímco se od nás cestou oddělí dvojice vlků. U brány vyčkám, než se k nám opět připojí. Poté se již brána začne otevírat. Popřeji odchozím studentům mnoho zdaru na jejich cestách a dokumenty předám studentce na druhé straně, která si je přebírá. Sám poté vyzvu příchozí studentku, aby vešla dovnitř a převezmu si její dokumenty. Poté se již brána opět zavře. "Dobrý večer. Prosím následujte mne," vybídnu nově příchozí a dovedu ji dovnitř budovy. Jen krátce se zastavím u nástěnky, abych doplnil či vyměnil některé z dokumentů, s tím, že studentovi u ní minimálně pokývnu hlavou v pozdravu. Pokud pozdraví, pozdrav mu opětuji. Vejdu do chodby a předám Jadelyn její rozvrh. "Váš pokoj bude číslo čtyři. Vyučování začne zítra v šest hodin odpoledne," instuuji ji, než ji pustím ze zřetele. Ovšem, jestli nemá dodatečné otázky. Po vyřízení otázek, či jejím odchodu se vrátím ke dveřím do haly, ve kterých se zastavím. "Jste zde nový?" otáži se Erica, vzhledem k tomu, že v něm nepoznávám nikoho ze studentů. |
| |||
Pozemky Miko, Remmi, okrajově Eric Had na mne začne výhružně syčet, odtáhne se, a dokonce roztáhne svůj límec. Překvapeně zamrkám a pohledem se podívám zpět na toho, který nám osvětlil situaci. Tedy, mně ne zas tolik, protože pro mne hadi, ať již jakkoliv velcí, byla pouhá zvířata. „Aha… dobře…“ hodím pohledem na toho hada a zpět na dotyčného, kdy jsem nevěnovala moc pozornosti právě odcházejícímu. „Tak to… jsem netušila…“ řečeno trošku zaujatě, pořád nějak moc nechápající vztah mezi takto velkým hadem a člověkem. Pak jsem udeřila pěstí do své dlaně a řekla: „Aha! Ona se umí proměnit do hada, nebo naopak do nějaké podoby, jako já!“ Proneseno vítězoslavně a já se mohla otočit zpět k hadovi, mírně jsem se uklonila se slovy: „Omlouvám se, nejsem znalá možnostem této sféry,“ usmála jsem se a otočila se zpět na toho hocha, který tady zůstal. „Jak jste se vlastně poznali?“ Možná otázka trochu na přímo, ale u mne měla každá otázka, ať již byla více na tělo, nebo vůbec, stejnou váhu. |
| |||
Chodba Kimi “Jenom začal hořet stůl. Ruku mi hned vyléčili.” Pousměju se nad jeho reakcí. “Nic se neděje, není důvod se omlouvat. Kdyby jsi zase něco chtěl, klidně přijdi. Lok.” Kývnu ještě na rozloučenou a vyjdu směrem k ošetřovně. Jakmile dojdu ke dveřím, zaklepu na ně a zeptám se. “Máte chvíli čas?” |
| |||
Pozemky-Chodba Miko, Remmi, Oneiro Dojde k nám ještě někdo a ta se začne nad hadem rozplývat. To se hadovy očividně nelíbilo a začne se zvedat a výhružně sičet. Teď by se mi hodil nadziak. Kluk na nás pak vyvalí, že to není mazlíček, ale jeho holka. Pořádně si projedu pohledem nejdřív kluka, pak hada a pak zase kluka. “Kdo jsem abych soudil?” Upiju si z vaku a podívám se směrem k budově. Tam mi možná něco řeknou. “No, už vás nechám být. Já si jdu zjistit, jak se odsud dostat.” Jen to dořeknu a jdu do budovy. Když jsem tam, všimnu si nástěnky a začnu ji studovat. Proč je tu moje jméno? |
| |||
Jídelna Sassy,Iru,Dyna Profesorka očividně netuší, čím jsem prošel nebo nemám dostatečnou představivost. Těžko uvěřit, že pobyt ve škole, kde vás jedním pohybem vypulírují, může být horší než zákopy. Nicméně nekomentuji. Následuje pár důležitých informací, které jsou zapamatováníhodné. Třeba to, že jsem tu pravděpodobně nejmladší. Děsivé zjištění. “To zní logicky, neboť kdo nezná historii je nucen opakovat její chyby. Děkuji.“ odpovím profesorce, načež napůl vstanu, protože periferně zachytím přicházející bytost, která poukázala na karafy a poháry. Vědom si, jaké výsledky přineslo kavalírství doposud, se uvelebím zpátky na židli. Než se stihnu nadechnout objeví se hadí žena. Odsune židle a prohlédne si mě zatímco si dělá pohodlí. Inu, kavalír nekavalír, slabě zahalené a významné přednosti nové spolusedící nemohu pohledem minout ani kdybych chtěl. Nevěda jestli si pohledu všimla, rychle odkloním zrak na desku stolu. “Víte co ? Asi mám nakonec větší hlad než jsem myslel.“ otočím se na Sassy a zvednu se. “Děkuji za příjemnou konverzaci.“ usměji se na patronku. “Dámy.“ přejedu zbylé dvě pohledem, i když jednu opravdu krátkým. Provedu čelem vzad a po pár krocích se tvářím zaměstnán stáčením krve do karafy. |
doba vygenerování stránky: 1.4197208881378 sekund