| |||
Především Arthur a Sassy, ostatní v doslechu Jsem se svým salátem opřená o pult a analyzuji si jednotlivé studenty. Zrovna si přidávám trochu salátu, když přijde z kuchyňky student. Povytáhnu malinko obočí a pousměji se pro sebe. Popřeje mi následně dobrou chuť. Alespoň že má vychování. "Děkuji," podívám se na něj nahoru. Okomentuje krev v cisterně. "Tohle je škola," uculím se. "Karafy a poháry máte hned vedle. Též dobrou chuť," dodám a jdu si sednout (M53), vzhledem k tomu, že se do toho vloží Sassy. Svým typickým způsobem, ale to by pak nebyla ona. Ponechám je jejich konverzaci, zatímco nadále analyzuji. Bude tu potřeba spousta terapií. |
| |||
Jídelna - Kabinet třídního profesora princ, všichni cestou, třídní profesor Jemně povytáhnu obočí nad tou náhlou myšlenkou. Netuším, co má v plánu, ale jdu s ním. Třeba konečně najdu Marcose. |
| |||
Jídelna Sassy, Iru v doslechu “Myslím, že jsem přežil horší věci, ale děkuji“ pousměji se. “Strašné...“ poválím to slovo na jazyku a přehlédnu místnost. “...nezvyklé, nové, jiné...ano, ale strašné asi ne.“ přikývnu. “A klub není vůbec špatný nápad. Kriket, jízda na koni, střelba...gentlemanský klub.“ zauvažuji nahlas a prohlížím si pánské osazenstvo. “Nostalgie, omlouvám se.“ vrátím se pohledem na profesorku. “Dost, ale o mé osobě. Říkala jste, že vaší odborností jsou upíři. Doporučíte mi nějaká díla pro samostudium ?“ uběhnu naprosto neelegantně od tématu “ztracený chlapec v novém světě “. |
| |||
Artie "Přeji mnoho zdaru s přežíváním," uchechtnu se na ten jeho úsměv. "Inu snad brzy zapadnete. Všichni jsou tu krátce, třeba se vám podaří prosadit nějaký klub," zlehka pokrčím rameny, "to není tak strašný." Pokývnu hlavou nad jeho rokem. |
| |||
Jídelna Sassy, Iru v doslechu Malinko pobaveně se ušklíbnu, když slyším to familierní oslovení. Naposledy jsem jej slyšel na kadetce. “Inu jsou horší místa než sanatorium.“ přijmu uvítání s úsměvem a posadím se ns nabízenou židli. Při otázce na časový skok si povzdechnu a upřu pohled někam do dáli. Až po pár vteřinách se otočím na Sassy. “Moc daleko. Z dob, kdy kavalírské způsoby nebyli výstřední a armádní důstojníci si mohli vychutnat sklenku brandy.“ pronesu celkem pobaveně, ale sentimentální zabarvení je v hlase cítit. “Z roku 1917.“ upřesním nakonec. |
| |||
Arthur "Mne taky Artie. Vítej v blázinci," uchechtne se a mrkne na tebe. Pokyne tlapkou k běžné židli vedle sebe. "Posluž si," poté již složí nohy opět pod sebe a posadí se. "Tak jak dlouho do budoucnosti jsi skočil?" nadhodí otázku, když se usadí Arthur. |
| |||
Z venku - chodba - jídelna nikdo konkrétní, všichni v jídelně Je to takovejch informací naráz, že mám dojem, že mi exploduje hlava. Docela lituju, že jsem odmítla nabídku na ten podpultovej čip do hlavy. To by se hned tohle všechno ukládalo líp. Vysvobodí mne příchod na pozemky, protože to je najednou profesor vážný, soustředěný a hlavně zticha. Tvář se mi zkřiví dost divným výrazem, jak procesuji, jak může být jak nebe a dudy v rozdílu sekund. No nic. Každopádně vzhledem k tomu obřímu hadu to docela chápu. Jako a to jsem si myslela, že tamta obluda byla veliká. Jako wtf. A tohle tady prostě leží na pozemcích. Jako by se nechumelilo. Profesor to neřeší, tak se to zkouším taky neřešit, ale když čekám, až se pobaví s vysokým fešákem, tak k nim utíkám pohledem. To už vstupujeme do budovy. Hned v chodbě mne pošle jinam, než se odeberou ti dva. Pokrčím nad tím jen rameny a lépe si přehodím v ruce sedlové brašny z motorky. Vykročím do jídelny. Vlastně mám kurevskej hlad. Mne taky mohli vysadit až tady a ne někde v prdeli. Hned za dveřmi se zastavím. No to je sbírka divností... Včetně šupinaté prdele. Říkali ti o tom, klid. Tohle je tady přece normální. Zkusím na nikoho moc nezírat a vyrazím k pultům, odkud cítím maso. Chce to spoustu masa. Odložím si brašny, abych si mohla v klidu nandat. V ruce mi zaskřípe a trochu mi škubne. Povzdechnu si a odložím talíř zatím na kraj pultu. Pokouším se pravou rukou vrátit levou do její původní pozice. Je ale úspěšně zaseknutá. No bezva, a kde teď vezmu mechanika? |
| |||
Jídelna Sassy, Iru v doslechu Zjištění, že zde nebudu jediný zmatený jedinec mě neuklidní. Všichni okolo mi přijdou, jako ryby ve vodě a já se zatím pomyslně plácám na suchu. Stvoření se postaví na židli. Je menší, než jsem předpokládal. Představí se zatímco tam stojím s nataženou rukou, jako šašek. Vypadá to, že stodvacet let dalo vymřít generaci kavalírů. povzdechnu si a s nervózním úsměvem ruku stáhnu a s druhou ji schovám za záda. “Pak toto shledání považuji za šťastné. Těší mě Sassy.“ ukloním se lehce. Pokud je patronkou upírů a profesorka, nemohu si přát lepšího průvodce místními zvyky. “Vadilo by vám, kdybych se připojil ?“ ukážu na židli vedle. |
| |||
Jídelna - Kabinet třídního profesora Obracím si v hlavě všechny informace, které jsem o škole získal a uvažuji nad dalším postupem. Poté si však všimnu skrze dveře jídelny, že se v chodbě zastavuje profesor. Nápad přijde jak blesk z čistého nebe. Vyskočím na nohy a nabídnu ruku slečně Monique, aby také vstala. "Myslím, že jsem přišel na způsob, jak nám zlepšit kvalitu jídla a živobytí," usměji se na ni. Jakmile ji vytáhnu do stoje, nabídnu ji rámě a vyrazím zaťukat na dveře kabinetu třídního profesora. |
doba vygenerování stránky: 1.4075028896332 sekund