| |||
Z venku - chodba - jídelna nikdo konkrétní, všichni v jídelně Je to takovejch informací naráz, že mám dojem, že mi exploduje hlava. Docela lituju, že jsem odmítla nabídku na ten podpultovej čip do hlavy. To by se hned tohle všechno ukládalo líp. Vysvobodí mne příchod na pozemky, protože to je najednou profesor vážný, soustředěný a hlavně zticha. Tvář se mi zkřiví dost divným výrazem, jak procesuji, jak může být jak nebe a dudy v rozdílu sekund. No nic. Každopádně vzhledem k tomu obřímu hadu to docela chápu. Jako a to jsem si myslela, že tamta obluda byla veliká. Jako wtf. A tohle tady prostě leží na pozemcích. Jako by se nechumelilo. Profesor to neřeší, tak se to zkouším taky neřešit, ale když čekám, až se pobaví s vysokým fešákem, tak k nim utíkám pohledem. To už vstupujeme do budovy. Hned v chodbě mne pošle jinam, než se odeberou ti dva. Pokrčím nad tím jen rameny a lépe si přehodím v ruce sedlové brašny z motorky. Vykročím do jídelny. Vlastně mám kurevskej hlad. Mne taky mohli vysadit až tady a ne někde v prdeli. Hned za dveřmi se zastavím. No to je sbírka divností... Včetně šupinaté prdele. Říkali ti o tom, klid. Tohle je tady přece normální. Zkusím na nikoho moc nezírat a vyrazím k pultům, odkud cítím maso. Chce to spoustu masa. Odložím si brašny, abych si mohla v klidu nandat. V ruce mi zaskřípe a trochu mi škubne. Povzdechnu si a odložím talíř zatím na kraj pultu. Pokouším se pravou rukou vrátit levou do její původní pozice. Je ale úspěšně zaseknutá. No bezva, a kde teď vezmu mechanika? |
| |||
Jídelna Sassy, Iru v doslechu Zjištění, že zde nebudu jediný zmatený jedinec mě neuklidní. Všichni okolo mi přijdou, jako ryby ve vodě a já se zatím pomyslně plácám na suchu. Stvoření se postaví na židli. Je menší, než jsem předpokládal. Představí se zatímco tam stojím s nataženou rukou, jako šašek. Vypadá to, že stodvacet let dalo vymřít generaci kavalírů. povzdechnu si a s nervózním úsměvem ruku stáhnu a s druhou ji schovám za záda. “Pak toto shledání považuji za šťastné. Těší mě Sassy.“ ukloním se lehce. Pokud je patronkou upírů a profesorka, nemohu si přát lepšího průvodce místními zvyky. “Vadilo by vám, kdybych se připojil ?“ ukážu na židli vedle. |
| |||
Jídelna - Kabinet třídního profesora Obracím si v hlavě všechny informace, které jsem o škole získal a uvažuji nad dalším postupem. Poté si však všimnu skrze dveře jídelny, že se v chodbě zastavuje profesor. Nápad přijde jak blesk z čistého nebe. Vyskočím na nohy a nabídnu ruku slečně Monique, aby také vstala. "Myslím, že jsem přišel na způsob, jak nám zlepšit kvalitu jídla a živobytí," usměji se na ni. Jakmile ji vytáhnu do stoje, nabídnu ji rámě a vyrazím zaťukat na dveře kabinetu třídního profesora. |
| |||
Arthur "Když budete potřebovat s něčím pomoct, nebojte se obrátit na spolužáky nebo profesory. Vzhledem k tomu mišmaši roků co tady máme se nikdo nebude divit otázce na cokoliv," pokývnu mu. Když přistoupí blíž, postavím se na židli, aby to alespoň nějak vypadalo. Vzhledem k mé výšce by si ke mne musel tak kleknout. "Jsem Sassy, podle protokolu byste mi měli říkat profesorka Aurantia. To řešme ale jen před kontrolou," zakřením se na něj. "Jsem tady taky něco jako patronka upírů, takže jsem tu pro vás," pokývnu hlavou a uvažuji zda je zvyklý líbat ruce, zatímco si ty svoje nechám pro sebe, založené v bok, hřbety dlaně opřené o boky. |
| |||
Whitney, Oberon, všichni cestou Hlavní brána na pozemky se začne otevírat. Pobídnu slečnu dovnitř, než za námi bránu opět zavřu. Za námi vzduchem také pluje několik beden. Hodím pohledem po skupině kolem Miko, pokud ale nebude zrovna žádný problém, nebo se k němu schylovat, pokračuji po cestě ke škole. Když mne na cestě zastaví Oberon, poslouchám ho, ale stále hledím na skupinu. Nakonec pokývnu hlavou a domluvíme se. Připojí se tak k našemu malému procesí, které pokračuje do budovy. Za halou ukážu Whitney, kde je jídelna a s Oberonem pokračuji do svého kabinetu, abychom jeho rozhodnutí přesunuli na papír. |
| |||
Jídelna Sassy, Iru Stojím tam s rukou visící ve vzduchu a pořád mi dělá problém to vstřebat. Nakonec ruku stáhnu a promnu si zápěstí. Jsem už rozhodnutý dnešní oběd prostě vynechat, když mé počínání upoutá bytost. Otočím hlavu a můj doteď nešťastný výraz nahradí mírně rozmrzelý úsměv. “Já...“ začnu, ale pak zavrtím hlavou, jako bych zbytek věty chtěl vytřepat ušima. “Je to pro mne nezvyklé. Vlastně vše tady.“ osvětlím důvod mého postávání. “Omlouvám se. Kde jsem nechal způsoby ?“ usměji se a prikročím k bytosti blíž. “Poru...eh...Arthur Bane. Nový student.“ představím se a natáhnu před sebe ruku. Dlaní vzhůru. |
| |||
Arthur, Iru Zvednu pohled od svého talíře, když se v místnosti začne dít ruch. Studenti se toho však ujme a brzy odvádí vlkouš nového studenta pryč. Hodím do sebe zbytek oběda, než toho studenta pustí dveřmi kuchyně zpět do jídelny. Vyrazí ke krvi. Tam se zasekne. Když už tam chvíli stojí, ohlédnu se k němu. "Nějaké trable s cisternami?" optám se. Přeci jen bych asi měla mít zájem. |
| |||
Učebna 3 - jídelna okrajově všichni v jídelně Konečně je konec. Profesor si to začne sbírat, takže všechny tři věci nechám ležet na lavici a zamířím ke dveřím. Tam je hned cítit, že je již oběd. Zamířím tedy do jídelny. Už tu pár studentů je. Jen se lehce zamračím a vyrazím si nandat jídlo, než se usadím na straně stolu u zdi. (E58) Snažím se tvářit dostatečně nepřístupně, aby mne všichni nechali být. Kolem mne se stále nachází má pasivní aura, takže doufám, že si nikdo nezapíchne vidličku do krku. |
| |||
Jídelna Jack, Wendy Wendy a Jack to berou docela pozitivně asi proto že měli skutečného profesora ne někoho kdo jen našeho profesora zastupoval a radši by byl někde jinde. Aspoň takový jsem měla z té profesorky pocit, klidně nám třeba mohla říct co bude obsahem toho předmětu vzhledem ke stavu ve kterém Rubus je by to určitě později pochopil. „Tak to jsem ráda, mimochodem přečtete si nějaká pravidla na nástěnce aby jste pak v hodině neblábolily. Profesor by vás pak za to mohl vyzvat na souboj jako trest a zadupat vás do země.“dodám zatím co mám nakrčený nos jak se snažím vzpomenout na to co říkala ta profesorka. „Nechci vás strašit, ale myslím si že by jste to měli vědět.“ Bude lepší když se to dozví ode mně, je pravda že jsem se ohledně toho moc nezajímala, ale vzhledem k tomu že ta profesorka znala odpověď i na to na co se nezeptám mi to přišla jakákoliv konverzace zbytečná. Jistě je doba kdy se to očekává, ale jinak přečtěte si to v mé hlavě. No na druhou stranu se dá pochopit že zde to bude jíné, protože na rozdíl od NŠÚ zde před naším příchodem nic nebylo a tohle vše bylo vytvořené jen pro nás. Potom však ucítím zvláštní pocit, ne zrovna příjemný a rozhodně překvapivý aby se pak za mnou ozval rozhodně nepříjemný skřípající zvuk, otočím se za tím zvukem a zjistím že zdí se sem snaží něco projít. Neříkal náš třídní že tahle budova je nemagická? Nový příchozí vypadá příšerně a je také strašně cítit, tak že si musím zacpat nos, nevím proč sem přišel a nechci to ani zjišťovat na to tu je ten kluk který mi předtím pomohl. Radši se otočím a rozhodnu se odpovědět na to o čem se Wendy s Jackem předtím bavila. „Počkat myslíš nějakou tvou verzi magického silového pole bez magie?“zeptám se Jacka tomu však přijde ten kdo právě přišel zajímavý. Prosím pokud se s ním chce bavit ovšem já se k němu odmítám přiblížit dokud neudělám aspoň něco s tím aby nos v jeho přítomnosti nepocítil touhu utéct hrůzou. Nakonec se však Jack rozhodne zůstat a to i potom co se jídelna provoní a já si nemusím zacpávat nos, možná to je nějaká magická reakce nebo zasáhl nějaký ze studentů. Nevím protože jsem otočená zády a zatím to nehodlám zjišťovat. |
doba vygenerování stránky: 1.4838120937347 sekund